Když ženská chlastá..

Úterý v 16:30
My ženské, křehké, éterické bytosti pít alkohol neumíme a měly bychom na něj mít zbrojní pas.
Dno láhve nás posílá do poloh, ve kterých se z nás stávají ufňukané, nesnesitelné, do patosu zabředlé bytosti.
Nerealizované sny se s každou skleničkou navíc mění na slzavé údolí a když se z něho na lodičce podroušenosti dostáváme, zneuctíme celou rodinu do pátého kolene včetně Přemysla Oráče.
Když se vypotácíme z afektu, přijde napadání, agrese, sklon vše řešit hned, okamžitě a na místě.
S rukama zaraženýma do boxerského postoje plašíme pouze vrabce na střeše a jsme všem a všemu pro smích.
Pohled na zdevastovanou ženu s vysokým procentem alkoholu v krvi je horší, smutnější a bolestivější než u mužů.

První letošní divadelní představení a hned o nás ženách, o chlastu.
Tentokrát pražské divadlo Bez zábradlí a na programu DROBEČKY Z PERNÍKU.
Dojemná hra podle pravdivého příběhu, tedy inspirovaná životem. Barová zpěvačka Eva Mearová se vrací z protialkoholní léčebny, kam se dostala kvůli nezvládnutým a neřešitelným událostem v jejím životě. Návrat do reálu, k uvadající kamarádce, nezralé dceři a věčně čekajícímu a neúspěšnému teplému kamarádu - herci, či k vyčůranému mladému příteli.
No a kdo si zahrál hlavní roli, tu za kterou dostal cenu Thálie v roce 2007...ano, úžasná, skvělá, boží SIMONA STAŠOVÁ.
Nesmírně se obdivuji herectví této temperamentní samice, která s roky zraje jako víno, s každým rokem dostávají její herecké party punc skvěle odvedené práce.
Dokáže neuvěřitelně balancovat v humoru, stejně jako v tragédii, díky živočišnosti, životnímu náboji po pódiu běhají skvostné kaskády bohatých vlasů, nádherná postava, nesmírně šťavnatá ženská.
Když paní Stašová hraje šťastnou, já jí to věřím, když hraje umdlévající divu, opět jí to věřím.
Má dar jevištního projevu, je jí všude a stále plné jeviště, v momentě, kdy je třeba, aby vyzněl part kolegy či partnera, stáhne svou energii, aby v dalších minutách její úloha doznala síly uragánu.
Role barové zpěvačky jí opět sedla, jediné, co mi maličko ruší celkový dojem, je hlasová poloha, kterou jsem již zažila v několika divadelních rolích a nemění se, zůstává, což její skvělý výkon maličko degraduje a neposouvá dál.

Opustím pochvalné ódy na hereckou představitelku.
Od druhé části hry se v mém nitru rozhostil neklid a mnohdy směšné, humorné věty jsem moc nevnímala.
Rozjel se zde totiž opět boj, bitva s alkoholem, která byť měla vyznít se závěrem optimisticky a nadějně, odcházela jsem po obrovském aplausu, jo, odcházela jsem vnitřně bolavá, protože pohled na ožralou ženu, zbitou mužskou rukou a životem, je v pravdě nesmírně bolestivý a dehonestující pohled.
Mocný démon alkohol, kolik síly musí stát nad ním vyhrát.

Nu a blondýna ve spojení s alkoholem ?
Po bohatýrských letech, kdy ve mně alkohol dokázal nastimulovat ještě víc temperamentu a naspeedovat moje nitro, kdy jsem dokázala být i několik dní nezvěstná, tak ta jsou už dávno, dávno pasé.
Je ze mne zapřísáhlý abstinent, který se trapně kontroluje a dává si pozor, aby jedna sklenka ročně byla přesně to, co potřebuje. Mám to štěstí, že dokážu vidět barevný svět, lidi, květiny, zvířata a pěkný chlapy a nemusím mít v sobě čtyři promile.
Krásný zbytek týdne a zkuste nějaké divadlo...


 

Sedm let

Neděle v 10:33
BLOG CZ. Zde jsem se před sedmi lety narodila, zde sedm let působím a zde pravděpodobně jako bloger odejdu do věčných lovišť. Jsem patriot, zaháčkovaný, nepodléhám módním trendům, nerada odcházím. Když se zvedá lavina a všichni mají potřebu změn, sedím na lavičce pod lavinou a piji kávu. Neodešla jsem dřív, neodejdu ani nyní. Můj blogový život si mne hýčkal zde a já mu za to mnohokrát děkuji.
LIDÉ. Mladí, staří, produktivní, pubertální, zralí, s názorem, sdílní, bez názoru. Nebylo to sedm let v Tibetu, ale na blogu. Zažila jsem hvězdy, které dlouhé roky září, inspirují a v jedné, úsporné větě dokáží vypsat neuvěřitelná moudra. Zažila jsem pěšáky, kteří dlouhé roky pochodují jako úžasní partneři, nejsou moc vidět, nejsou moc slyšet, ale blog by bez nich byl prázdný. Zažila jsem " rychlokvašky ", přišly, bylo jich plno a už nejsou, dokvasily, jejich život byl jepičí.
OHROMNÁ PODPORA. Prožívala jsem odchod blízkého člověka a dlouhé hodiny jsem bezmyšlenkovitě chodila po bytě. Nevěděla jsem, co mi život vyplní, co vyplní to šílené prázdno. Nespala jsem, ploužila se po bytě a jen náhodou se dostala na blog / Mengano /, četla, četla a díky obsahu jsem se začala vracet do života, on měl díky tomu lidskému obsahu zase tvář, byl hmatatelný. Uvědomila jsem si, až hodně pozdě, jak dokáže být psané slovo důležitý nástroj na cestě za uzdravením těla i duše.
GESTA. Píši, co cítím, co mi život nadělil, oč mě ochudil. Nejsou to prázdná slova, nejsou to líbivé pokusy se někomu zavděčit, někomu udělat radost, někomu se zalíbit. Je i to psychoterapie, za mnohými mými články je spousta slz, vyčerpání a bezesných nocí, ale výstup i z žumpy plné hoven.
O MNĚ. Jsem průstřelná, každý zná můj obličej, nejsem anonymní, mám tvář, jsem lidem blíž. Měla bych být více zranitelnější, ale když nabídnete kromě textu ksicht, všichni vědí, že za tím může být skutečný příběh a není to iluze.
Jsem blázen se zakódovaným lidstvím, stále naivně věřím v to lepší, to lidské, to hřejivé. Zažila jsem pády, držkolety, rozchody, návraty, drogové excesy, kvartální alkoholismus, totální vyčerpání, návraty hodné barrandovských ateliérů, ale říkám, že mráz kopřivu nespálí a já stále věřím na lidství a lásku. Stále!
VNÍMÁNÍ. V blogovém světě jsem se naučila vnímat a pracovat s kritikou. Má šílená netrpělivá a stále nabuzená povaha se v blogovém rybníčku rozpouštěla z bouřlivého moře do klidného potůčku. To, že má někdo diametrálně jiný názor, jiné vnímání, jiné pocity, s těmito vjemy jsem začala pracovat díky komentářům, díky sdílení názorů či zásadnímu nebo odlišnému názoru.
ÁCH. Mnoho mých blízkých přátel o blogu ví, čte ho a komentuje. Jiní o něm ví, ale nemají potřebu se s ním zatěžovat, mají mne v reálném životě a prý jim to vrchovatě stačí. Virtuální, tedy tento blogový svět mi nadělil souputníky, které mám dlouhé roky a když někteří odejdou / viď, Hani /, špatně to nesu. Že má tento svět přesah do reálu už dávno vím, když jsem nepsala, nemohla jsem, mnohé mne podporovaly v soukromí a nikdy na to nezapomenu.
Podařilo se mi skloubit dva světy a mohu je užívat paralelně, s mnohými z vás se znám osobně, s mnohými si roky píši i soukromě, znám vaše reálná jména, obličeje i reálný život. Děkuji.
NÁVŠTĚVNOST. Víte kdy jsem měla neuvěřitelnou, neskrývanou radost ? Když jsem si v žebříčku návštěvnosti za týden spočítala číslo 24 lidí ! Tenkrát jsem si poprvé uvědomila, že mne začali lidé vnímat. Mám už rok to druhé počítadlo, ale pro mne jako pro pisatele je nejdůležitější, že na můj blog chodí stejní lidé už 7let a vrací se.
To je nejdůležitější, to mě nabíjí, dělá šťastnou a žene dopředu.
Í NEBO Ý. Chybovat je lidské, když se nepodaří shoda podmětu s přísudkem, pádové otázky jsou spíše o pádu na hubu, když se kvůli rychlosti, protože vesměs píšu rychle, intuitivně, bez rozmýšlení, mnohdy bez konceptu, ta tragická mně x mě, ať děláte, co chcete, stále musí být člověk ve střehu, stále musí být opatrný, stále musí být na tahu. Tudíž blog nenechává mé mozkové závity hnít. / jo a interpunkce, tu já nejraději /
Prožila jsem zde krásných sedm let, je to úžasný koníček, nabíječ a přepínač emocí, žrout času, mnohdy i energie, ale věřte mi nebo né, já jsem strašně ráda Blondýnou, prdlou, netrpělivou, temperamentní, živočišnou, bláznivou a ať děláte, co děláte .....MÁM VÁS RÁDA.



Věstník spokojené ženy..

Pátek v 6:57
...aneb nasaď mi na chvíli do břicha motýli.
Ze všech stran se to valí, z novin, z internetu, z televize, jak být šťastnou ženou a dodržovat všechna novoroční předsevzetí a on je už dávno týden nikdo nedodržuje.
Zde je věstník spokojené ženy a nebo také " antibabiš " na všechny ty příkazy a zákazy.

SPOKOJENÉ ZAŽÍVÁNÍ
Můj profesor chirurgie byl drsoň, který nás nutil nosit řádně zabalené socialistické učení a ve vlasech jsme nosili pérko, abychom na socialistické učení správně viděli. Ale jednu větu si budu pamatovat po zbytek života ...tvůj stroj musí pracovat pravidelně, čistě a zdravě a to poznáš, když každý den zanecháš v míse svou potřebu a když je to ve stejný čas, jsi zdráv a šťasten.
Pokud vás trápí váš stroj a součástky drhnou, řešte to ! Slýchám kolem sebe šílené příběhy spojené se zácpou a plynatostí, tak tito motýli musí z břicha ven a rychle. Naše figurantka pobyt na toaletě pouze supluje, stále prdí do plen, ovšem díky této skutečnosti může na záchodě hojně konzumovat koka sušenky, které jí pekla její jedinečná blonďatá babička.



NIKDO NENAKUPUJE
Každý spěchá do přírody, každý valí dýchat zdravý vzduch a běhat a lyžovat, no a obchodní centra praskají ve švech.
Kde se tam ti lidé berou ? Vždyť jsou všichni venku a luftují plíce.
Takže pokud jednou za čas máte šílenou chuť vlítnout do obchodu a být Pretty woman, no tak buďte, užijte si slevy, užijte si pořádný shopping a pečte na kecy, kecy,kecičky. Vlítla jsem do centra zvrhlostí, kde nás byla skutečně spousta takto ujetých a koupila jsem si super svetr za babku, parádní fusekle a ještě hezčí noční košilku a to celé za nesmrtelný a maličkatý mrzký peníz.
Jako samozřejmě, pan Ježíšek byl gentleman, ale upřímně, když se ukořistí parádní kousek za ideální peníz, no nejsou ta šimrající křídélka kolem pupíku boží ?
A když skutečně nechcete ujíždět na vlně slev, tak se alespoň povozte v košíku !



PRASÁRNIČKY A ZASE TY PRASÁRNIČKY
Jako vyznavač zdravého životního stylu, zdravého zažívaní a ještě zdravějšího stravování, tak jako tento magor i já dokáži být člověk chybujícím, který prasárničky miluje a když zbodnu luxusní pohár plný šlehačky má z toho nájezd jako z řádné drogy. Chybovat je lidské a opečovat svoje chuťové pohárky ještě více. Ale všeho do času, aby gumičky kolem pasu nenazrály na velikost 10x pluz size. Už minulý rok jsem vám doporučovala, když degustujete cukroví, že strčená hlava do krabice zajistí intimní chvilku pro váš jazýček a vlastně vás nikdo nevidí a potřebné kalorie nejsou hmatatelné. Nesmíte být ale v krabici celý den, protože motýli na vašem tričku by časem naznali rozměru dinosaura.



JÁ TO DĚLÁM A ON NÉÉÉ
Čtu Blesk, prolézám bulvár, nejsem vegan, nejsem vegetarián, netřídím odpad / protože jsem popeláře za rohem několikrát přistihla, jak vše sesypávají /, nečtu prokleté básníky, ale usínám momentálně s Patrikem Hartlem. Z mého bytu nezní Richard Wagner, ale Papa Roach.
Poslouchejte, co se uchu líbí, jezte klidně šneky, recitujete Homéra v originále, dělejte vše, co je vám přáno, ale nepovyšujte se nad lidmi, kteří se ještě stále smějí u Troškových pohádek a filmů.
Chyby nás polidšťují, kdyby všechna ta předsevzetí zůstala do příštího roku splněna jen třeba z poloviny, sliby chyby ?
Néé, protože spousta z nás svou sbírku motýlů ještě nezaložila a raději si je hýčká u sebe, ten pocit je prostě neopakovatelný.
Krásný víkend přeje blondýna a nezapomeňte, jakého si zvolíme prezidenta, takového ho budeme mít !
/ japonští turisté si fotili Soptíčka s kamarádkou nejen kvůli Pražskému hradu, ale i kvůli těm pandičkám v jejich rukách /

 


Popsaná kniha...

9. ledna 2018 v 18:47
S novým rokem, že by nová naděje ?
Musíš slevit ze svých nároků, je nutné ohnout hřbet, jsi popsaná kniha, koukej do svých řad, musíš štěstí naproti, ty vůbec nehledáš, proč sedíš doma, nebuď vybíravá. Tak tyto věty slýchá blondýna stejně často jako jí a protože výčet nápadníků je vskutku veselý, podělím se o ně s vámi ....

MÉĎA BÉĎA. Muž charismatický, muž zásadový, pečlivý a akurátní. Bohužel se zasekl ve své původní rodině, taky aby né, když byl ženatý 35let. První intimní víkend jsme spolu sdíleli tři ... já, Méďa a obrovská fotografie bývalé manželky na nočním stolku a tři obrovské na zdi. S ní také dále žil v obrovském domě, neušel mu příjezd exmanželky z práce, odjezd do práce, volnočasové aktivity včetně grilování s novým přítelem a to vše kontroloval zpoza záclony jako Rambo. Na chalupě jsem dostala zástěru, holínky i pracovní čapku po bývalé paní domu, neseděla mi, mám asi větší hlavu nebo hubu. Všechny naše akce probíhaly v ilegalitě, aby nás někdo náhodou neviděl, bývalá rodina si špatně zvyká na změny. Připadala jsem si jako Julius Fučík, stíhaný gestapem za nedovolenou výrobu motáků.
Pud sebezáchovy vyhrál.

BIVOJ. Muž nádherný, velkolepě stavěný, obrovský, chlapácký. Sen každé hospodyňky v sobě snoubil talent milovníka a kutila.
Šroubovák, hasák, cihly, vápno, dlažba, nic z toho nebylo tomuto muži vzdáleno, s každou spárou si pohrál, nezapomněl i po čem ženy touží. Takže jaká byla vada na kráse ? Manželka, tentokrát vzorně zapsaná v občanském průkazu. A tak Bivoj zvládal obě domácnosti s neutuchajícím zájmem do momentu než dovezl můj koupelnou obklad do jejich koupelny a barevná škála zásadně nehrála s představou paní domu, kterou den předtím spolu vybrali. / mimochodem , jen mezi řečí, mně se ten její obklad taky nelíbil /. Nemá se sedět na dvou židlích, nemá se lehat se dvěma ženami, pokud nejste Spiderman a nehoupete se po městě na pavoučích tkaničkách.
Vyhrál zdravý rozum.

SPISOVATEL. Muž obrovský, s rozložitými rameny, na kterých chce spočinou každá žena. Básník, spisovatel, prozaik, skladatel slova a milovník SMS zpráv. Každé ráno na mém mobilním zařízení přistála báseň z vlastní či sdílené tvorby zahrnutá milionem smajlíků se srdíčky, kytičkami. Záhy přišla další zpráva, ve které mi něžný zastřeným hlasem poeta recitoval verš, leckdy mě milovaná Jitřenka budila skladbou " Vstávej semínko holala, bude z tebe fiala " nebo mi můj nápadník osobně zazpíval hit Já chci žít nonstop a samozřejmě dodal, že se mnou. Za tři měsíce jsem dostala 600 zpráv, písniček, básniček a jiných kulturních vložek. Jednoho rána přišel s obrovským pugétem metrových růží, aby mi oznámil, že jeho přítelkyně asi brzy začne žárlit. Pod tíhou zpráv a této novinky jsem málem omdlela a chtěla emigrovat na druhou stranu planety.
Vyhrál operátor, namastil si kapsu.

MILDA. Muž malý, drobný, roztomilý. Pokud se na sebe díváme z dálky a nějakým výškovým rozptylem jako třeba celá zahrada, pak jsme krásný pár. Když si vedle sebe stoupneme, je mi Milda bradou u prsou. Odtud si také všiml, že mám nádhernou šíji a zamiloval se do ní. Mou šíji miluje a je pro ni rozhodnutý vyhlásit válku nebo jít i znova, již po druhé do protialkoholní léčebny / nebo už potřetí ?/ . Láska k mé šíji se totiž ještě kamarádí se skleničkou šnapsu, ale prý se to nevylučuje. Primář Nešpor je prý veliký sympaťák.
Desatero léčeného alkoholika je mi vzdáleno jako Severní pól.

DĚDEČEK HŘÍBEČEK. Muž subtilní, elegantní, šarmantní s vějířky vrásek kolem očí. Mohla bych být maličko jeho dcerou a tudíž má opakovanou potřebu o mě pečovat. Tu mne překvapí milý dárkem, tu mne zašle na horský pobyt. Když spolu sedíme u kávy, začne se roztomile omlouvat, že touto dobou je zvyklý chodit na dvě až tři hodinky spát, z toho jsem pochopila, že po obědě nechodí spát jen batolata. Jednou jsme maličko přetáhli a dědeček začal zlehka pospávat. Nevadí, odskočila jsem si na toaletu a partner tuto situaci prospal. S milou mužskou obsluhou jsme se shodli, že nebudeme vyrušovat, spánek je motor dne.
Vyhrálo nádherné přátelství ověnčené životními zkušenostmi.

Když nebyl člověk popsaná kniha, bylo seznamování nějak jednodušší, smělejší a roztomilejší. Mnohokrát si jako nula / ještě né absolutní / připadám, sebevědomí dostane na frak, ale já flintu do obilí neházím, protože pevně věřím, že někde existuje muž, který rád listuje v knihách, rád v nich nachází okouzlení, překvapení a bude mne potřebovat jako Robinson Crusoe svého milovaného Pátka / a když zvolí sobotu, nebudu se vůbec hněvat /.