Duben v kostce...

Včera v 16:27
...apríl, aprílové počasí a zase ten apríl.
Ten letošní duben se vyřádil, bylo sluníčko, byla tma, padal sníh, padaly kroupy, byla nádherná duha, všechno všecičko, co nám může počasí dopřát. Příroda kouzelně zezelenala, barvy zalily svou paletou zahrádky, stráně i sady.
A když zazlobila matička Země, přišla vhod knížka, pěkný film a nebo posezení u dobré kávičky. Oslavili jsme svátky jara a musím říct, že u nás byly moc hezké, veselé a takové družné.
Zahrada mě šeptala, jak moc jí prospívá vláha. Připravuji se na rekonstrukci jezírka, ke které je potřeba obrovské kameny.
V momentě, kdy bagrista složil 10 obrovských kamenů hmotnosti 1,5tuna na multikáru, začalo tak šíleně pršet, že je zase všechny pěkně složil z korby dolů neb na zahradu by vjel, ale z pozemku už nikoliv. Za dvě hodiny na nebi pálilo sluníčko a po dešti ani památka. Nu což, apríl řádí, budu doufat ve smírný květen.
Soptíček plynule hovoří několika světovými jazyky včetně svahilštiny, zaslechla jsem i japonštinu, to v momentě, kdy se mi snažila vysvětlit něco, co šlo mimo mé hemisféry. Pusu nezavře celý boží den.
Obrovsku zálibu našla v tanci, tančí ona, tančíme my všichni a nejraději má tanec kolektivní. Ohromně se také našla ve vodových barvách a přiznám se, že i mě to moc bavilo.
Ujíždím na pleťových maskách, mám suchý obličej. Objevila jsem čistě přírodní čokoládovou masku s bambuckým máslem a kůže mého obličeje byla po umytí jako dětská prdýlka...Sofinka se dostylizovala guláškem.
Loučím se s nepopulárním měsícem, přeji vám , milé dámy, krásný let a bezpečný návrat, protože květen nás bude hýčkat a rozmazlovat.

 

Křídla motýlů...

Čtvrtek v 7:00
"Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem."

Andrej Plavka
československý básník a spisovatel









V čem je buzík osvěžující...

Úterý v 8:21
...skoro ve všem.

Celý svůj dospělý život jsem chodila k ženským kadeřnicím.
Nebudu zastírat, ale bylo to za trest. Tento zajetý mikrosvět mě děsil, protože dialog v něm byl vynucený, tak nějak aby se neřeklo. Co manžel, co milenec, co děti, co zítra k obědu, sousedka vypadá jako sud, kamarád spí s kamarádkou.
Slepičky, slepičky a já k nim zapadala také jako slepička.
Slovo relax byl zakázaný, protože se zde mele stále a o ničem. Vypnout mozek je zde zakázané, neustálé kdákání o ničem.
Prostředí přesycené barvami, narvané vysloužilými koberečky a taburetkami, zdi plné zmalovaných slečen, které pro tu fotografii seděly u stylisty celý den a hlavně na hony vzdálené realitě, kterou vám v salonu vytvořily.
Věta ...Tak co to dneska bude ?...mě děsila týdny dopředu. Mohla jsem mít milion obrázků, mohla jsem mít nastudované, stejně jsem odcházela s helmou.
Nikdy se kadeřnice moc zajímala o můj tvar obličeje, o mé barevné ladění. Vždy jsem pak na chodbě stála se zrcátkem a někdy jsem šla rovnou v čepici. / nehážu vše do jednoho pytle, ale já měla fakt smůlu /

Poznala jsem buzíka a svět se mi změnil.
Buzík v kombinaci s romským naturelem je třaskavina nejvyššího kalibru, ale mě baví a nabíjí.
Jsem ve věku, kdy dokážu sát z mladších lidí energii a přetranformuji si ji pro své naladění, pro svůj život.
Je zde veselo, je zde cvrkot, žije to tu a není to zatížené patosem a životními náplavami.
Brutální otevřenost ve všem mě už nešokuje, protože můj buzík prostě umí žít.
Prostředí jeho ateliéru je do posledního křesla, obrazu či rámu vyladěné, detaily promakané a přitom jednoduché.
Jeho vnitřní nespokojenost se prezentuje neustálým stěhováním nábytku, převrtáváním obrazů, prostě blázen, ale citlivý.
Barvu, střih, ladění spolu nikdy neprobíráme. Já si sednu a on jede. Vymazlí mi na hlavě sen.
I on to ale dokáže pohnojit, když odcházím se střihem ala Erbová, protože se mi polovina vlasů zpekla, i mě už tekly slzy, když jsem šla domů se zeleno - modrým odstínem. Odpustila jsem mu, parchantovi jednomu černému.
Kreativec s premenstruačním syndromem, ale zároveň nesmírně citlivý kluk, který nemá problém říct, že je buzík a navíc cikán. Za své kořeny se nestydí a když už, tak nahlas zavelí... s cikány do plynu.

Japonci mají své tradiční čajové obřady, Holanďani své cofee shopy a já mám svého buzíka.

 


Stěžování...

Pondělí v 7:55
..nechtěně a vlastně moc ráda jsem vyslechla rozhovor dvou dam na téma stravování. Obě si shodně stěžovaly, že muži odmítají relativně zdravé stravování a vyžadují stále svých šest knedlíků zalitých tučnou omáčkou.
Přicházím s nabídkou nikoliv kvalitního sexu, ale jídla, které mohou i muži a nestávkují.

JÁHELNÍK S KYSANÝM ZELÍM

Potřebujeme:

jáhly
kysané zelí
uzené tofu nebo tempeh
vajíčka
olej, cibuli
kmín, pepř, bazalku

Spaříme si jáhly několikrát vařící vodou, zbavíme je pachuti, která strávníkům vadí, pokud toto neudělají.
Jáhly uvaříme spolu se lžičkou bazalky, soli a kmínu.
Na oleji zpěníme cibulku, přidáme tofu / doporučuji zauzené, jídlo voní po uzeném mase / a na závěr orestujeme i kysané zelí.
V pekáčku zamícháme jáhly i připravenou směs zelí s tofu.
Vše zalijeme našlehanými vejci a zapečeme.
Jídlo je vynikající i za studena.

Jáhly v kombinaci s kysaným zelím jsou zdravým, kvalitním i hubnoucím obědem. Tato skvělá surovina našich předků patří mezi potraviny s nízkým glykemickým indexem a jsou přirozeně bezlepkové. Navíc kysané zelí je zdrojem mnoha velice prospěšných látek, podporující zažívání, imunitu.
Kdo jednou ochutná, nechce jinak...jáhlám se nemusí člověk vyhýbat, pokud je řádně připraví a spaří. Stanou se nedílnou součástí pestrého stravování a i pánům tato kombinace chutná.
Zapíjím březovou vodu.Je to čistě přírodní produkt, chutná lahodně a nyní na jaře čistí tělo od toxinů...jo a nás ženy prý zázračně omlazuje, což je v kontextu minulého článku na místě.
Přeji dobrou chuť.