Neumím ...

19. září 2018 v 14:24
sedět na dvou židlích.
Před prázdninami, když mi blog napadla masivně skupina spambotů, jsem se rozhodla k přenesení blogu na jinou adresu.
Noc, kdy jsem si uvědomila, že nemám za osm let zálohovaný jediný článek, tak právě ta noc rozhodla, že nechci čekat, až zahřmí.
S mým odchodem na jinou adresu nemá vůbec nic společného výpadek, vše bylo dopředu domluvené.
Jsem konzerva, která nesnáší změny, rochní si v zajetém.
Mám novou adresu se stejným obličejem, se stejnou chutí psát, se stejným nábojem.
Bylo přeneseno 659 článků, stovky fotek, tisíce komentářů.
Pro mne se nic nemění, dál budu číst Čerfovy Miniglosy, trable s dětmi u Padesátky, ctít svého Kinga, hádat u Tlustjocha, obdivovat tvoření u Janinky, péct koláče u Růženky z Itálie, rozjímat s Baruškou, těšit se na Klávesničku, obědvat a obdivovat Kožuškov u Libušky, těšit se na motání Z malé chaloupky, nezapomenu na verše Bloncky, co má ráda pivo.
S Milošem si zacestuji po světě, Hanička mne propašuje do světa loutek, hltat fejetony nejmilejší Tygřice.
Budu se dál těšit, že Sugr napíše něco lechtivého, že Bluesovka nepřestane být mým blogovým dítětem, U Marušky budu cestovat po vlastech českých v jejích fotografiích, s Vlčicí uteču do nádherného světa s otevřeným srdcem, Kitty mne přesvědčí, že na světě je krásně, Růža z Moravy mi v kavárně pofouká kávičku, o životě v důchodu už něco tuším od Evky, budu slzet u Chudoběnky, prostě já vám tak nějak zůstanu věrná, protože... by jste mi nesmírně chyběli.
Všichni, jen se mi sem prostě nevejdete ! / holky z Blogspotu nepíšu, protože ty mne vzaly mezi sebe už dávno /
Neumím sedět na dvou židlích, takže pokud i já vám budu chybět, jsem zde


Navždy vaše blondýna. / věřte mi nebo né, ale tečou mi nefalšovaný slzy, plný pokory, byla jsem tu dlouho doma /
 

Omluvenka ...

10. září 2018 v 7:19
Krásné pondělí všem,
nepíšu, ráda bych psala.
Nepublikuji, ráda bych publikovala.
Díky situaci na Blog.cz, která je problematická, smutná, jsem se rozhodla po osmi letech zvednout definitivně kotvy.
Jsem člověk, který se neustále vnitřně přesvědčoval, že vše bude krásné a setrvalé.
A ono není.
Přátelé, brzy zveřejním svou novou adresu, kam přestěhuji svůj původní blog.
Blogování je koníček, je fajn relax a já bych tu s vámi zase ráda byla, aniž bychom hledali nové články, aniž bychom nemohli navzájem komentovat.
Brzy jen a jen Vaše Blondýna ...



Prodavačka - vyhynulý druh 1

5. září 2018 v 17:28
Nikdy jsem si jako dítě na prodavačku a obchod nehrála, nemusela jsem.
Vyrůstala jsem mezi pulty, váhami, tunami masa, uzeniny a ženské v červeném plášti jsem měla dnes a denně jako příklad, protože jedna " žena za pultem " byla má maminka / generálka /.
Půl století je denním chlebem mé rodiny provoz obchodu a velice ráda bych vás seznámila se zákulisím, které zůstává běžnému zákazníkovi jako tabu. Stojí totiž před pultem a to, co se odehrává za ním, jde mimo něj.
Sama aktivně pracuji a provozuji obchod 27 let. Jako zdravotní sestra jsem po sametové revoluci nenašla uplatnění ve zdravotnictví, doba byla rušná a protože člověk jíst a platit složenky musí, vzala jsem zavděk prací v potravinářství.
Začala jsem jako uklízečka, později jsem fungovala jako pomocný personál " podej a přines " a jak šel čas, stála jsem za pultem, krájela uzeninu, prodávala a pracovala na pokladně. Startovala jsem od píky a v současné době jeden obchod spoluvlastním a vedu v rodinné firmě.
Jak vypadá uchazeč o práci, jaké jsou hygienické požadavky, jak funguje kontakt prodavačka a zákazník, co přinesla doba do obchodu nového, vymře malý obchod ve stínu gigantů typu hypermarkety, má vůbec šanci přežít řeznické řemeslo, tak na tato témata bych chtěla v několika článcích odpovědět a vtáhnout vás do prostředí, kde si kupujete maso, salám či housku.
V dnešním článku bych se ráda věnovala vývoji vzdělání, požadavkům a realitě, jak šel čas s uchazeči o práci.

UCHAZEČ O PRÁCI VČERA
Učňovské vzdělávání prodavaček těsně po revoluci bylo na vysoké odborné úrovni, kdy se dívky učily v oborech, do kterých se přihlásily a o které měly skutečný zájem. V této době byla zcela běžná profese " prodavačka masa a uzenin ".
Praxe se vyučovala přímo v obchodech, tedy na místě činu, což bylo pro vykonávání profese skutečně rozhodující.
Adept na práci přišel již seznámený s prostředím a byl schopen okamžitě nastoupit a začlenit se do kolektivu.
Kredit takto vzdělané prodavačky byl skutečně vysoký, protože dokázala velice kvalitně šálovat maso, sekat kotlety či krkovici, po odborné stránce si věděla rady s jednotlivými částmi vepřového či hovězího masa, dokázala erudovaně zákazníkovi připravit kupříkladu roládu, vepřové či hovězí plátky na ptáčky. Její práce byla fundovaná, lze bez váhání konstatovat, že i řemeslná.
Prodavačka v oboru uzenářství si uměla zdatně připravit pult k prodeji, jednotlivé druhy salámů nakrájet. Oba obory se volně prolínaly, obě profese se doplňovaly.
Pracovní fluktuace byla minimální, uchazečů o práci mnoho a kvalitní práce těchto žen prvořadá, bylo možné při pracovním pohovoru odmítnout člověka bez profesní zdatnosti i bez praxe, každý nový adept byl připraven nejen do zaměstnání chodit, ale i se zdokonalit a na sobě pracovat.

UCHAZEČ O PRÁCI DNES
Současná výuka budoucích žen za pultem takřka neexistuje. Odbornost se již nepraktikuje, prodavačka textilu, která rozezná silon od hedvábí, je jako kapka v moři, prodavačka drogistického zboží vám prodá klidně DDT, neví, co prodává,
vymírá profese řeznická a uzenářská. Dívky mají zájem o maturitu, nikoliv o práci v obchodě.
Z důvodů legislativních, školský a jinak postavených na hlavu, praxe neprobíhá v obchodech, ale pouze v simulovaných učebnách. Dívka není schopna bez vedení a dlouhodobého zaučení sama pracovat, protože nic neumí a konkrétně masa se bojí, štítí a neumí s ním pracovat. Nové uchazečky v oboru prodavačka - číšnice hledají uplatnění v butiku či jiných méně namáhavých provozech.
Adept na práci, tedy člověk, který se hlásí v současnosti o práci bývá z jiných profesních odvětví, není nouze o kuchařky, pekařky, poštovní doručovatelky, hlídačky z bezpečnostních agentur nebo ženy dlouhodobě nezaměstnané, kterým nejde o práci jako takovou, ale pouze o razítko pro Úřad práce a pobírání různých příspěvků.
Znalost prodeje, odbornost, umění a řemeslný přístup k masu a uzenině nulový. Vždy se jedná o běh na dlouhou trať, prodavačka se musí zacvičit, zaučit, projít po odborné stránce celým vyučením a stejně má problém rozeznat vepřovou kýtu od vepřové plece. Porcování masa je již v režii řeznického mistra a prodavačka s masem musí této práci přijít na chuť, jinak to zákazník pozná na velice špatné kvalitě porcování či jiné úpravy masa.
Uzenářská prodavačka se musí naučit za provozu krájení salámů, které zákazník vyžaduje ve vysoké kvalitě a zároveň je třeba se seznámit s bezlepkovými výrobky či jinými alergeny, pro mnohé ženy nedostižné a mnohdy nejsou schopny zákazníkovi vyhovět, zapomněly či si vůbec informaci nezjistily.
Pracovní fluktuace je vysoká, každý obvodní lékař napíše pracovní neschopenku i na rýmu. Uchazeči o práci se nehlásí, finančně je nic nenutí, práce není povinná./ i v kraji, kde nezaměstnanost šplhá do závratných výšek /. Nelze odmítnout člověka bez odbornosti či praxe, tato kritéria již pro nástup neexistují, snaha o zlepšení či seberealizaci je jev výjimečný.

UCHAZEČ O PRÁCI BUDOUCNOST
Mám obrovské štěstí, že 80 % mého pracovního kolektivu tvoří lidé, se kterými pracuji přes dvacet let a o jejich odbornosti mohu mluvit, že ještě stále své řemeslo umí a nezapomněly, jsou ještě všechny vyučené v oboru a mají celoživotní praxi.
Ještě stále od nich slyším, že je práce baví a chodí do ní rády. Když toto slyším, nelámu hůl.
Řemeslo prodavaček masa a uzeniny vymírá. Pokud si své zaměstnance nezaučíme a nevychováme, odbornost bude klesat a úroveň prodeje propadne na minimum, což je kontraproduktivní.
Uchazeči naslibují, v den práce se nedostaví, když je práce nebaví, bez omluvení se nedostaví. Omluvenka ústní v očích těchto lidí je trapnost, že nepřijdou do práce, se nevzrušují sdělit ani formou SMS.
Pracovní zařazenost, životní úroveň se mnohokrát podepisují i na vzhledu prodavačky, kdy si nemohu dovolit zaměstnat ženu, která v ústech nemá než dva zuby nebo ráno v devět hodin z ní alkohol táhne jako ze sudu nebo se zapomněla týden umýt.
Přeji sobě jako zákazníkovi, aby se naše školství probralo, aby se profese prodavačky vrátila na úroveň odbornou a kvalitní, sobě jako zaměstnavateli, abych nemusela přivírat oči nad kulturou prodeje a znalostí žen za pultem.

A na příště ...něco o hygieně, o rozdílu mezi paní prodavačkou a podavačkou ...


 


Kudy běželo mé léto ...

3. září 2018 v 7:27
Přes horské potoky přeletělo svlažit tělo k mořským vlnám, historické bitvy králů, královen opředené nitkou minulosti, počechralo matičku Prahu, hledalo zázemí a klid ve stínu mých travin, povozilo Soptíčka na chvostu letního občerstvení a zážitků.
Jsem už velká holka, která se snaží najít si na každém ročním období nějaké krásné momenty, chvilky a život prožít, nikoliv odžít. Jediné, co začínám citelně prožívat, je konec světelné pohody, den se krátí a s ním utíká pocit rozletu, který okleštila tma. Moje léto běželo, plavalo, slunilo se, odpočívalo, pracovalo, nyní pomaličku, polehoučku předá vládu podzimu.
Přeji vám všem, aby nastupující podzimní období vaši duši polaskalo, kdo se těší na dovolenou, nechť jeho cesty provází klid a pohoda, dětem samé jedničky a žádný opruz.
Vaše rozlítáná blondýna, kochající se pavučinkami, sladkými jablky a konečně vláhou...