Beauty přípravy...

Dnes v 7:57
...ptáte se nač se budeme připravovat ? No přeci na přechod ze zimního času na letní čas.

ZMĚNA OBUVI

Pokud chcete přejít do letního času plynule, vesele a v dobré náladě, okamžitě zahoďte do rohu kozačky, bagančata, holínky. Slunce za oknem i v nás musíme vítat v obuvi lehké, měkké a dámy, nutno doplnit pedikůru a oholit medvěda, i když nám v zimě krásně hřál nožičky.
Pěkně si sedněte, rozlučte se zimní obuví a kdo je hodně smutný, může si několikrát za sebou botičky zavázat a rozvázat.




ÚDRŽBA ÚČESU

Po zimě to chce změnu, stejně jako trávník vyčešete, pohnojíte a dosejete, stejně je to i s hlavou.
Sundat čepice, šátky, pláštěnky a jste v šoku, kolik vás takové modely stály, aby jste schovali přerostlé a umaštěné vlasy bez lesku.
I Soptíček se dočkal prvního sestřihu, byl značně rozladěný, jak mu vlásky permanentně lezly do očí. To víte, pravidelné masáže s Jihočeským máslem udělaly divy a vlasy rostou jako houby po dešti. Sice když maminka vyrazila na Soptíčka s nůžkami na nehty, že jsou zaoblené, tudíž nehrozí nebezpečí, umírala jsem smíchy, ale výsledek potěšil obě strany.



NOVÝ KOUSEK

Chcete novou kabelku, chcete nové boty, líbí se vám krásná halenka...mám pro vás radu, jak si ji zakoupit a ještě být doma za hrdinu.
Letní čas se zavádí z důvodů úspory energií, je to prý totální nesmysl, protože se tímto fakticky nic neušetří, ale vy máte doma alibi, jak si udělat radost. Méně svítíte, méně topíte, prostě projedete méně energie a hle, určitě vám díky tomu v rodinném rozpočtu nějaká kačka zůstane.
A váš milý či drahý spadne na záda, jen se nestyďte a ukažte mu vaši novou kabelku...na tu jste totiž uspořila z energií..



Přejeme vám se Soptíčkem plynulý přechod na letní čas, je třeba se připravit, aby nás nic nevykolejilo, ba naopak s pěknými končetinami, hlavou a novým kouskem v šatníku VZHŮRU ZA VÍC SVĚTLA, BARVY A DOBROU NÁLADU.
Krásný víkend všem.
 

Mámo, klepe se ti špek...

Středa v 11:09
...aneb sonda, jak to vidí nebo nevidí muž.

K napsaní mě přiměl článek muže, který se rozhodl poradit s psychologem.
Před dvaceti lety poznal svou ženu, nádhernou, kouzelnou a zamiloval se. Následovala svatba, děti, rodinný život. Jeho paní se v roli manželky a matky našla, bohužel přibrala velkou váhu navíc.
Manžel svou ženu miluje, napsal úžasné vyznání lásky k ní, ale ...to ALE musí být zvýrazněno. Přiznává, že i s ním šel čas ruku v ruce, přesto se snaží, jeho žena nikoliv. Když už má dojít na milování, prostě nemá chuť, jeho žena ho nepřitahuje.
Nechce odejít, nechce rozbít lásku, ale zároveň odmítá rezignovat na tělesnou lásku, která mu nesmírně chybí.
A teď babo, raď, když se klepe hodně špeku ??

Moje kamarádka poznala svého muže ve 16letech a od té doby jsou spolu každý den a skutečně se milují.
Jejich vztah je jako z červené knihovny, je o úžasné toleranci, respektu, ale i přátelství okořeněném humorem. I po 40letech si nejsou všední, nenudí se spolu, ALE.
Během těchto let ona nabrala kila navíc a on zůstal stejný. Nikdy jí při milování nedal najevo, že mu klepající špeky vadí, prostě vzájemný respekt. Zhubla, zhubla, protože chtěla sama, moc si přála nebýt krabicí v neforemných hadrech.
A jaké obrovské překvapení přišlo, když se manžel začal tulit ještě víc, začal toužit ještě víc a pochválil nejen nové tvary, které ho přitahují, ale začal poprvé v životě i zdravě žárlit.
A teď babo, raď, když on mlčí, že se klepe hodně špeku ??

Seděly jsme u kávy, tlachaly o dětech, vnoučatech. Před lety jsme spolu pracovaly v nemocnici a naše rodiny se hodně přátelily a přátelí.
A mezi řečí se rozbrečela. Oba hodně přibrali, oba mají šílenou nadváhu a žijí vedle sebe jako chápající kamarádi. Mají se rádi, hodně spolu zažili, ale tiše mlčí, tiše mlčí, že když vejdou do výtahu, splní limit pro nosnost.
A teď babo, raď, když se klepe šíleně moc špeku a oba o tom mlčí?

Poznali jsme se, když já měla metrák. Zamilovali se do sebe, ale já odmítala překročit meze ložnice a hlavně ostych ze své váhy, byl ženatý.
Rozum radil odejít a já odešla.
Zhubla jsem mnoho a znova jsme se potkali.Zamilovali, byl rozvedený a náš vztah se naplnil vrchovatě, doháněli jsme, co jsme předtím nestihli.
Když jsem se ráno pustila do koláče, víc než bylo zdrávo, otočil se ke mě a řekl mi....já bych tě s tou gumou kolem pasu fakt nechtěl, nepřitahovala jsi mě, nekažto.
Někoho by tato slova urazila, já si uvědomila, že má pravdu. Znali jsme se , jak za tlusta, tak za hubena, měl možnost posoudit.
A teď babo, raď, když se klepe, pak neklepe a občas se na to zapomene ?

Baba by mohla i poradit, může poradit kamarád, kamarádka, psycholog, ale naše vztahy jsou tenká linie, která nás provází životem. Nikdo si nepřeje, aby se jeho partner musel do lásky a milování nutit, aby jak říkají muži, musel zapnout autopilota a myslet při milování na sousedovic Aničku.
Špek sem, špek tam, nemělo by nám být jedno, jak vypadáme, jak se prezentujeme a hlavně neříkat, však já už to nějak doklepu.
Každá i malá změna má šanci na fungování, ale musí vycházet z nás samých....


11:28...

Pondělí v 11:28
...a je to tady ! / letos začíná jaro 20. března v 11:28 /
První jarní den označujeme jako jarní rovnodennost, protože noc a den jsou přibližně stejně dlouhé. Od tohoto dne se noc zkracuje a den prodlužuje, což trvá až do letního slunovratu, kdy je den dvakrát delší než noc.
11:28...s jarem se nám do života vrátí světlo, teplo, barvy, spousta barev a dobré nálady...
Nafotila jsem pro vás pár snímků v prostorách, kde už jaro začalo, v botanických sklenících...







....přeji vám krásný, klidný a pozitivní den...PŘEJI VÁM MNOHO, SKUTEČNĚ MNOHO ŠTĚSTÍ....dnešní den se slaví jako SVĚTOVÝ DEN ŠTĚSTÍ....

"Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší." (Jan Werich)
 


Dvojí optikou...

Neděle v 8:10
Sedím a čekám.
Sedím a čekám, nervozně si klepu žádankou pro lékaře, rozhlížím se po obrovské, skleněné hale.
Hlavou se mi honí, jak jsem kdysi svoji práci zde milovala a jak dnes bych na to neměla.
Moje oči dlouhé minuty těkají po dveřích, po lidech a ve mě se to všechno mísí, emoce se bouří a svírá mě strach.
Strach, ten nepříjemný společník, který udělá z člověka loutku.
Minuty se vlečou, slunce posílá své paprsky do prosklené haly, říkám si, v létě zde musí být peklo.
Já prožívám své peklo nyní, vysychá mi v krku.
Čekání mě deprimuje, čekání na verdikt, kam se můj život posune.

ON
Sedí a čeká.
Sedí a čeká rezignovaně na pojízdném vozíku.
Tvář má nezdravě popelavou, propadlé tváře. Kdysi kudrnaté vlasy jsou propocené, tvarované podle dlouhého ležení na lůžku. Sedí tu šíleně pohublý, chudák, v bílé nepadnoucí košili s fleky od dezinfekce.
Jeho oči jsou bolavé, nepřítomné, vzdálené.
Sedí a čeká, sedí nedůstojně na vozíku s kanylami v rukou a pytlíkem s močí připevněným na kole.

ČÍSLO 180
Moje číslo, to číslo, které mi otevírá cestu do potemnělé místnosti.
Dlouhé minuty mi lékařka jezdí po třísle a mlčí.
Proč mlčí, proč nehovoří jako v těch televizních seriálech.
Když promluví, prolomí bariéru mlčení a já si po dlouhé době uvědomuji tu skutečnost, jak moc se mám ráda a jak moc se mi na světě líbí.

JÁ a ON
Vycházím a naše oči se střetnou.
Jeho jsou nesmírně bolavé a oddané, ty moje září na kilometry.
On zůstává v nedůstojné pozici a já utíkám.
Beru schody po dvou, jen abych vypadla. To štěstí, že já mohu a on né, o to víc se snažím být z toho prostoru pryč.
Přejeme si zdraví, často se zdravím hazardujeme a když se pak díváme na svět touto dvojí optikou, uvědomíme si jediné, máme ho pouze jedno a je jen na nás, jak s ním naložíme...