Žijí ještě vůbec ???

Včera v 18:00
....nebo přežívají...
Bydlíme naproti sobě už čtvrt století, normální, klasická rodina....muž, žena, syn, dcera.
Muž se odstěhoval, k ženě se nastěhovala matka, dcera porodila, dovedla si přítele, syn občas dochází , pokud právě není zavřený.
Je jaro, svítí lehce sluníčko, celá rodina stojí na balkoně nebo sedí a kouří.
Je léto, venku je šílené horko, lidé utíkají k vodě, celá rodina sedí na balkoně a kouří.
Je podzim, bereme si teplejší bundy, celá rodina stojí na balkoně a kouří.
Je zima, nosíme čepice a celá rodina stojí na balkoně a kouří.
Dennodenní kolorit, den začíná stejně jako končí s cigaretou na balkoně, celá rodina sedí zoufale na balkoně s cigaretou u úst, do toho občas pláče nebo se směje dítě.
Zatahuji večer žaluzie před spaním, běží televize....vstávám do práce, běží televize, přicházím z práce, běží televize.
Jejich celý den se smrskl do sledování televize a kouření.
Všichni jsou produktivní lidé, všichni jsou zdraví a přesto z nich chodí do práce pouze jediný člověk, syn. Prodává drogy a většinu roku tráví prodejem nebo pobytem za mřížemi.
Už několik let do práce nechodí žádný dospělý člověk z této domácnosti, žijí z penze, z mateřské, ze sociálních a hmotných dávek, z příspěvků na bydlení, žijí za naše, žijí na vrub společnosti.
Každý jsme jiný, každý máme jiný svět, jiné ambice.
Nedokázala bych tak žít, nedokázala bych dýchat, pokud bych neměla práci, pokud mi zdraví slouží, práce mi dává peníze, peníze mi dávají svobodu a realizaci.
Proto se nedokážu vžít do lidí, jejichž život se smrskl na televizi a kouření na balkóně.

Potkala jsem svou bývalou kolegyni, pracuje 42let v nemocnici na směnném provozu. Jako zdravotní sestra v nemocnici hodně zažila a já osobně před ní skláním, když si uvědomím ten dlouhý čas, který žena věnovala tomuto povolání, které je poslání a to bez diskuze. Nikdy neměla děti, muž jí zemřel.
Na podzim jde do důchodu, spíše měla by jí...přesto se obává, že finančně nebude schopna utáhnout domácnost se starou maminkou a chce si chodit ještě přivydělávat. Odmítá zatím žádat o příspěvky stát, je si jich vědoma, ale říká, dokud mohu, budu dělat, až nebudu, zažádám si.

Jedni sedí, kouří a přežívají....kouří a přežívají za naše, za naše společné.
Druzí sedí, také kouří, ale na svůj život si vydělávají.
Smutný příběh naší společnosti, odraz doby, která by už měla konečně přehodnotit, kdo do společného dává a kdo ze společného přežívá...

 

Jo, já se královsky bavila...

Středa v 6:00
Hello, Rudi, hello, Harry,
tak jsem zpět, hle, já se vrátila a vím,
že patřím k vám, Danny,
jenom k vám, Lenny,
že jsem konečně tam,
kam už dávno náležím.

...text tak profláknutý od naší pěnice Helenky Vondráčkové nebo Laděnky Kozderkové, že už dopředu jsem měla osyp velikosti pralinek. Jednak jsem se zařekla, že muzikály pro mě skončily a jsou uzavřená kapitola a v ranném pubertálním období, jsem toto dílo viděla v rámci předplatného v divadle a byla jsem zpruzena zoufale.
A život tomu chtěl a dal mi ochutnat tento muzikál jinak a jsem vděčná..

Život mě skříp, Eddie,
chci žít líp, Freddie.
Je tak málo toho,
co nám ještě zbývá.
S vámi být, Danny
zase tak jako dřív, Danny.
Dolly už nesmí nikdy odejít.

Navštívila jsem metropolitní divadlo STUDIO DVA na Václaváčku a udělala vyjímku vyjímek a zkoukla muzikál Hellou Dolly.
Kouzlo celého , velmi netradičního dílka jsem pochopila záhy...pod režijním vedením ONDŘEJE SOKOLA vzniklo něco, co je divákovi blízké, co ho uvádí do varu, napíná a pruží, divák se skvěle baví, je ovíněn atmosférou, je nadšen a nadržen na lehkost a svěžest, která tu hmatatelně stříká ze všech stran...ale pozor, byť moderně pojato, vychází celý muzikál jako lehce stravitelný, lehce vnímatelný, humorný a nezanechá pachuť dob minulých, která by mohla vyznít těžkopádně, až brutálně zafixovaná na klasiku.
Celé to podtrhuje moderní výprava kostýmů, jevištní nastudování tanečků a hlavně, celou dobu na pódiu diriguje živý dirigent živý orchestr s živými sólisty, úžasně vyzní pódiová hudba a hlavně paní klavíristka úspěšně podbarvuje celý děj...za tuto autentičnost, čerstvost i napětí tleskám.

Hello, Dolly, well hello, Dolly,
už jsi tu, už jsi se vrátila
a víšDolly (já vím)
že patříš k nám, Dolly,Dolly (jen k vám)
jenom k nám, Dolly,Dolly (jen k vám)
teď jsi konečně tam,
kam už dávno náležíš.

Dolly....to je Kecal z Prodané nevěsty v sukni, jen s tím rozdílem, že jako bonbónek si nechá nejlepšího klienta pro sebe a lstí z něho udělá celkem stravitelného chlapa.
Zde by se nabízelo i maličko podbízelo, že bude muzikál stěžejní záležitost, už název tomu chce, pouze jedné herečky, hlavní představitelky...OMYL...zásadní omyl.
Celé nastudování sice podtrhl skvělý výkon paní Ivany Chýlkové, která je mimochodem kočka a má nádhernou figuru, hrála famózně, zpívala také moc vydařeně...ale zapadala do celého jevišního kolektivu a prostě tentokrát na divadle byli úžasní všichni, všichni se doplňovali, všichni si navzájem nahrávali a my se úžasně bavili.
Jan Dulava, Kryštof Hádek, Václav Jílek, Berenika Kohoutová, Simona Babčáková...skvělý koncert hereckých osobností v hodně netradičně pojatém nastudování.

Život tě skříp, Dolly,Dolly (jó skříp)
bude líp, Dolly,Dolly (bude líp)
Je tak málo toho,
co nám ještě zbývá.

Jsem profláknutá, že tíhnu k divadlu, jsem profláknutá láskou k prknům, co znamenají svět, miluji vůni divadla a dává mi mnoho, naplňuje mě zvláštní euforií, zvláštním nábojem....ovšem tentokrát jsem se královsky bavila, odcházela jsem nadšená, pobavená a vám toto nastudování klasického muzikálu vřele doporučuji, neprohloupíte.



....DOLLY UŽ NESMÍ NIKDY ODEJÍT....

Dědečku Mrazíčku...

Pondělí v 20:37
...sbal si kufry a mazej tam k vám...
Sluníčko pralo jako o život, ptáci ladí o pár oktáv výš, jen ten pofidérní ruský děda ne a nééé sbalit kufry. Na zahradě je pořád 30 cm sněhu a ....no na jaro si ještě chviličku počkáme...











 


Intimita dotyků...

Neděle v 7:00
...sedí maminka a před ní na klíně dcera. Obě jsou si nesmírně blízko, maminka češe vlásky své princezně, kartáčem jemně projíždí hlavou, občas zlehoučka líbne do hlavičky. Hladí hlavičku, přirovnává neposedné vlásky a přitom jsou si nejblíž, jak dvě ženy mohou být, je zde cítit harmonie, buduje se vztah a prohlubuje. To, do jaké míry dokáže maminka INTIMITU DOTYKŮ dceři předat, to do určité míry poznamená jejich budoucí vztahy..

....moje maminka měla celý život krátké vlasy, nedostala lásku, nedostala pohlazení, v době po válce se na děti moc nemyslelo a tato generace žen byla nesmírně tvrdá a zatuhlá.
Přesto ke sklonku svého života milovala, když jsem jí doma barvila vlasy, když jsem jí dělala tzv. foukanou, dotýkala jsem se její hlavy, seděla se zavřenýma očima a nesmírně si to užívala ...tečou mi slzy, protože cítím, jak moc nám dvěma INTIMITA DOTYKŮ chyběla.

....nikdy jsme neseděly s mojí maminkou a nikdy mi nečesala vlásky, protože i já jsem je měla celý život krátké, nikdy mi je nenechala narůst , asi chtěli mít doma víc kluka než něžnou holčičku...nezažila jsem pocit INTIMITY DOTYKŮ, moje maminka lásku prostě předávat takto neuměla...

....moje dcera měla a má celý život dlouhé vlasy. Hýčkala jsem si ty chvíle, když její hlavička přenádherně voněla broskvovým dětským šampónem, její vlásky létaly ze strany na stranu, kartáčem jsem je pročesávala, hladila, dávala jí lásku, předávala dar lásky a tak trochu , né trochu, moc jsem jí učila být ženou, pečovat o sebe, dbát o sebe a hýčkat se.
Naše INTIMITA DOTYKŮ měla častou frekvenci, přišla mi nesmírně přirozená, dávala jsem jí pocit bezpečí a sobě jsem dovolila nahlédnout do intimního světa žen, matky a dcery.

....moje vnučka je ještě malá, stojí před velkým zrcadlem, směje se na sebe od ucha k uchu a když jí začnu vlásky přejíždět jemně kartáčem, přivírá očíčka a nechává už v tomto věku rozjíždět INTIMITU DOTYKŮ a pocitů.

Ženský svět, ženské rituály, ženské obřady... to všechno může mít v sobě obyčejné česání vlasů, vlasů dlouhých , vlasů krátkých, to všechno nás k sobě přibližuje, to všechno nám dává poznání vzájemné lásky, vzájemné blízkosti.
Když žena ženu naučí něžnosti, nestydí se za tyto projevy, předá své dceři DAR INTIMITY DOTYKŮ.
Nezapomínejte hladit své dcery, nezapomínejte na letmé polibky do vonící dětských vlásků, vše se vrátí vám, vše se vrátí nám lidem...nebude totiž pozdě na to, být si blíž....


/ zdroj obrázku Pinterest Carri Angele /