Dvojí optikou...

19. března 2017 v 8:10
Sedím a čekám.
Sedím a čekám, nervozně si klepu žádankou pro lékaře, rozhlížím se po obrovské, skleněné hale.
Hlavou se mi honí, jak jsem kdysi svoji práci zde milovala a jak dnes bych na to neměla.
Moje oči dlouhé minuty těkají po dveřích, po lidech a ve mě se to všechno mísí, emoce se bouří a svírá mě strach.
Strach, ten nepříjemný společník, který udělá z člověka loutku.
Minuty se vlečou, slunce posílá své paprsky do prosklené haly, říkám si, v létě zde musí být peklo.
Já prožívám své peklo nyní, vysychá mi v krku.
Čekání mě deprimuje, čekání na verdikt, kam se můj život posune.

ON
Sedí a čeká.
Sedí a čeká rezignovaně na pojízdném vozíku.
Tvář má nezdravě popelavou, propadlé tváře. Kdysi kudrnaté vlasy jsou propocené, tvarované podle dlouhého ležení na lůžku. Sedí tu šíleně pohublý, chudák, v bílé nepadnoucí košili s fleky od dezinfekce.
Jeho oči jsou bolavé, nepřítomné, vzdálené.
Sedí a čeká, sedí nedůstojně na vozíku s kanylami v rukou a pytlíkem s močí připevněným na kole.

ČÍSLO 180
Moje číslo, to číslo, které mi otevírá cestu do potemnělé místnosti.
Dlouhé minuty mi lékařka jezdí po třísle a mlčí.
Proč mlčí, proč nehovoří jako v těch televizních seriálech.
Když promluví, prolomí bariéru mlčení a já si po dlouhé době uvědomuji tu skutečnost, jak moc se mám ráda a jak moc se mi na světě líbí.

JÁ a ON
Vycházím a naše oči se střetnou.
Jeho jsou nesmírně bolavé a oddané, ty moje září na kilometry.
On zůstává v nedůstojné pozici a já utíkám.
Beru schody po dvou, jen abych vypadla. To štěstí, že já mohu a on né, o to víc se snažím být z toho prostoru pryč.
Přejeme si zdraví, často se zdravím hazardujeme a když se pak díváme na svět touto dvojí optikou, uvědomíme si jediné, máme ho pouze jedno a je jen na nás, jak s ním naložíme...

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 19. března 2017 v 8:14 | Reagovat

Poslední léta jsem byla často v pozici toho muže.Jak mi řekla jedna spolutrpitelka:Důstojnost je potřeba odložit před branou nemocnice :-( Gratuluji k dobrému výsledku,i to znám.
Přeji pěknou neděli :-)

2 Kitty Kitty | Web | 19. března 2017 v 8:21 | Reagovat

Úžasně citlivě napsaný článek! Máš za něj ode mne všechny hvězdičky co mám. Je to život - jednou jsi dole, jednou nahoře. Přála bych lidem s nemocí co nejlepší uzdravení, jenže vždycky to nejde. Člověk by si měl uvědomit, že má zdraví jen jedno a snažit se prožít je tehdy, kdy to jde. Přeju ti pevné zdraví i v nevlídných dnech. Pro dnes dík za citlivý článek. Ať ti to dopadne vždycky tak jako teď :-D

3 Zdenka Zdenka | Web | 19. března 2017 v 9:26 | Reagovat

Simonko, krásně napsané :-) :-) Ty to prostě umíš ;-)  :-)  :-) A taky hlavně zdraví :-)

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 19. března 2017 v 10:10 | Reagovat

Milá Simonko,
to jsem ráda, že ještě bude pár článečků, však víš. ;-) :-)

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 19. března 2017 v 10:43 | Reagovat

Tohle je velice silný článek, zvlášť při pomyšlení, že je to holá skutečnost. Vždycky, až k něčemu dojde, si lidi začnou všeho vážit...je to zvláštní.

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. března 2017 v 11:10 | Reagovat

Sice jsme se nikdy (zatím) neviděly, ale fakt se mi moc ulevilo...! :-)
Jsem ráda i za ty Tvoje holky.

7 Pavla Pavla | 19. března 2017 v 12:24 | Reagovat

Moc ti to přejí. Zdraví je opravdu to nejdůležitější. :-)

8 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 19. března 2017 v 16:39 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpátky:-)
Jsem ráda, že Tvá indispozice byla jen signálem k zamyšlení.
Jsem ráda, že až budu číst Tvé příspěvky budou nadále plné života.
ON tam byl z nějakého důvodu, ale to Ty už víš, proto je ve Tvém článku.
Moc hezké...
H.

9 signoraa signoraa | Web | 19. března 2017 v 17:06 | Reagovat

Simčo, jsem ráda, že to takhle dopadlo a že tvé oči září na kilometry. :-D
Znám tyhle pocity a úprky z nemocnice, když mi po endoskopii sděluje pan doktor výsledek.
Zase mě to zanedlouho čeká.

10 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 19. března 2017 v 18:03 | Reagovat

Simčo, musím se přiznat, že jsem za tím článkem Mávám trochu tušila zradu, ale jsem moc ráda, že je všechno v pořádku. A teď už i věřím, že to byla odmlka jarních prací :-)  :-P Hezký den :-D

11 blechov blechov | E-mail | Web | 19. března 2017 v 20:24 | Reagovat

Je škoda, že často nemůžeme sdílet ulehčení s ostatními. Jenže takový je život. Pěkně napsané.

12 beallara beallara | 20. března 2017 v 7:04 | Reagovat

[1]: Tak to já se právě nedomnívám, lidská důstojnost by měla být na prvním místě až do posledního vydechnutí

[2]: Děkuji za plný počet hvězdiček, když už víš, jak se používají :D  :D

[3]: To si , Zdendíku, každý uvědomí, až dojde na lámání chleba :-(

13 beallara beallara | 20. března 2017 v 7:06 | Reagovat

[4]: Tak já doufám, že nějaké ještě zvládnu :D  :D

[5]: Já se snažím, co můžu, žít zdravě, ale občas je ten nahoře hodně nespravedlivý, těm, kteří o sebe nepečují se mnohokrát prd stane a nesplácí daně, chovají se a žijí kolikrát jako dobytek :-(

14 beallara beallara | 20. března 2017 v 7:08 | Reagovat

[6]: Míšo , moc děkuji a vždy, když jedu tam kolem vás, vždy moje myšlenky míří k tobě :-)  :-)  :-)

[7]: Vím to, jen už nejsem ta zdravotní sestra a občas mě ten pohled na realitu srazí hubou do hluboké brázdy ;-)

15 beallara beallara | 20. března 2017 v 7:15 | Reagovat

[8]: Tomu se říká KONFRONTACE.
Každopádně mi osud poslal vztyčený ukazováček, hodně vztyčený.
Bohužel moje celoživotní nastavení je jeden veliký průšvih, nedokážu sedět v rohu, nedokážu se nehnat dopředu, závidím pomalejším, vyklidněnějším :-(

[9]: Alenko, držím moc palce :-)  :-)  :-)

[10]: Milá Evičko, to by jsi mi maličko křivdila, já jsem skutečně utekla do přírody a ty dny jsem byla mimo internet, takže jsem nelhala 8-)

16 beallara beallara | 20. března 2017 v 7:16 | Reagovat

[11]: Sdílet ho člověk musí, musí to být hlavně ti nejbližší a když to člověk pak vykřičí do světa, dojde k zvláštnímu pocitu...říká se mu štěstí :-)  :-)

17 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 20. března 2017 v 7:46 | Reagovat

Myslím že hodně lidí (včetně mě) si tu cenu zdraví uvědomí, až když jde do tuhého. A někdy už je i pozdě.

18 Evina Evina | E-mail | Web | 20. března 2017 v 8:30 | Reagovat

[12]:Ano,mělo by to BÝT!!!Z posledního delšího pobytu na JIP vím,že to tak není-bohužel ;-)
Přeji pěkný den :-)

19 Hanka Hanka | E-mail | Web | 20. března 2017 v 10:56 | Reagovat

Jsem šťastná s tebou, Simonko!!!
Věřila jsem, že budeš v pořádku, prostě to nesmělo dopadnout jinak!
Svoje pocity jsi popsala krásně a bez ohledu na svůj strach jsi měla soucit s jiným člověkem.
Určitě jsi bývala skvělá zdravotní sestra.
Takže přeji zdraví a nic než zdraví, ostatní není až tak důležité. :-)
Jako bonus ... za chvíli začíná jaro a svítí sluníčko! ☼ :-D

20 dáša dáša | Web | 20. března 2017 v 11:04 | Reagovat

Simonko, cítím Tvoji radost i nově nabytou energii :-)
Pocity úzkosti a strachu je mně velice známá. A pak po dobré zprávě z kontroly,
letím od doktora 2O cm nad chodníkem a naplněná štěstím :-)
Také půjdu na kontrolu.
A teď, Simi, s elánem na zahradu a hrát si se Sofinkou :-) Měj se moc krásně a Slunce v duši :-)

21 duchodkaevka duchodkaevka | 20. března 2017 v 14:55 | Reagovat

[15]: Myslela jsem spíš na to, že v dané situaci byly myšlenky někde úplně jinde. Každopádně je fajn, že píšeš, stejně jsem každý den chodila na kontrolu,co kdyby ? Hezký první jarní den, který pro mne jednou byl i dnem zrození nového človíčka. Sakra ,ale děsně to letí :-D  :-)

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. dubna 2017 v 16:47 | Reagovat

Ufffff, to je dobře :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama