Zhulená řepkou...

17. května 2017 v 14:42
... aneb když se rocková babička rozněžní...
Dostaly jsme se Soptíčkem flašku vody, hroznové víno a banán a vyexpedovali nás ven.
Ven do polí, do dlouhých lánů řepky, která milého Soptíčka knokautovala na dvě hodiny do tvrdého spánku spravedlivých.
A já zůstala sama, samotinká jen s kočárkem a myšlenkami.
Kolem mě projížděla mladá, nádherná děvčata na kolečkových bruslích, jejich postavy bez gramu tuku narvané do supemoderních sportovních hadérků, s prsy u brady nikoliv u pasu, jo, pas... tak ten byl vosí.
Kolem mě na kole projížděla starší děvčata na kole, tam už bylo tuku více, lehce se pohupoval kolem sedátka a prsíčka už přetékala, gravitace je kurva prodejná.
I pánové tu sportovali různí, mladí, pohlední a svěží i povadlejší strejdové, jejichž obličej brunátností doháněl čerstvou rajčatovou šťávu.
A pak kolem mě projel nádherný, neskutečně nádherný chlap. Projel kolem mě vleže, na takovém tom kole pro invalidní sportovce, které pohánějí místo nohama, tak rukama. Naše oči se v sekundě střetly a já byla tak šťastná, že je ta moje perspektiva je daleko vyšší než ta jeho.
Seděla jsem pod obrovskou lípou těsně u hřbitovní zdi. Všimli jste si, jak jsou tato místa hojně navštěvovaná ptactvem, jaký nádherný koncert nebožtíkům dopřávají, já tedy poprvé.
Lípa dávala nádherný stín, kde jsem si zula boty, Soptíček spal a já jen civěla.
Vdechovala jsem vůni polí, zpovzdálí sledovala to lidské pinožení, vnímala, jak rychle se zelenají klasy obilí.
Projel kolem mě opět na tom svém kole a já si uvědomila, jak jsem zhulená řepkou, jak jsem zhulená okamžikem, kdy se mohu kdykoliv zvednout a jít.
Jít se svojí vnučkou, kráčet po svých, být sama svým pánem, pánem svých nohou, které mě nesou.
Jedno obyčejné odpoledne složené ze žlutých odlesků pole, složené z drobných niancí, které skládají mozaiku lidského bytí a začneme je vnímat s pokorou až když vidíme bídu jiných...


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. května 2017 v 15:43 | Reagovat

Geneticky upravená řepka. Chudáci včely.

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. května 2017 v 17:19 | Reagovat

[1]: Údajně se u nás GMO řepka nepěstuje, a to ani pokusně. http://www.mzp.cz/cz/aktualni_informace

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. května 2017 v 17:21 | Reagovat

Na hřbitově je nejlepší ten klid.

4 Zdenka Zdenka | Web | 17. května 2017 v 18:58 | Reagovat

Dnes jsem odřídila necelých 300 km naší krásnou vlasti a zhulená řepkou jsem taky :-?  :-D  :-D Je to vážně paráda, když je člověk zdravý a kolikrát si toho neváží....

5 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 17. května 2017 v 19:43 | Reagovat

Jsou okamžiky,kdy si uvědomíme, že to, co bereme jako samozřejmost u sebe, každý nemá. A teprve pak si toho začneme vážit.
     Je moc hezké Tvoje dnešní povídání.

6 Evina Evina | E-mail | 17. května 2017 v 19:54 | Reagovat

Když jedeme přes celou republiku,tak jsme zhulení všichni.Řepka,řepka,řepka (kachny,kachny,kachny)...Místo chmelu jen sloupy.Místo řepy,kukuřice,slunečnic a obilí jen řepka :-(
Hřbitovy mám ráda... pokora,uklidnění,vzpomínky...Když jsem nastoupila na umístěnku daleko od domova,chodila jsem se tam vybrečet,aby mě nikdo neviděl :-(

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. května 2017 v 20:50 | Reagovat

Člověk se potřebuje čas od času ztišit, uklidnit a vnímat krásu kolem sebe. Dobře jsi udělala. :-)

8 Hanka Hanka | E-mail | Web | 17. května 2017 v 21:47 | Reagovat

Máš pěkné zážitky, Simi, nebo si z nich to pěkné dokážeš vzít a předat dál.
Procházka s vnučkou je sama o sobě úžasným zážitkem, ještě to mám sama v živé paměti.
Je třeba si zdraví a pohody vážit, každý takové štěstí nemá. :-|

9 dinosaurss dinosaurss | Web | 17. května 2017 v 21:49 | Reagovat

Velmi zajímavé povídání, povedený článeček!! :-)

10 beallara beallara | Web | 18. května 2017 v 7:07 | Reagovat

[1]: No jo a co s tím ?

[3]: Na hřbitově jo, já seděla vedle hřbitova :-D

[4]: Máš pravdu,naše krajina je mění v jedno žluté pole, ale co mě udivuje, tak je velikost, suverénně je vysoká přes 2 metry, dospělý člověk se v ní ztratí ;-)

[5]: Když je člověk mladý, tak to vůbec nevnímá a žije hekticky, občas bez pravidel.
Až roky ukáží, že je vše jinak :-?

11 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 18. května 2017 v 7:10 | Reagovat

Moc příjemné pohodové čtení.

12 beallara beallara | Web | 18. května 2017 v 7:11 | Reagovat

[6]: Když budeme při volbách podporovat pana Babiše, bude řepka i v našich hlavách, bohužel :-!

[7]: Ano, to je přesné, vypnout, zastavit a žít okamžikem :-)

[8]: Já už se o pěkné zážitky snažím, právě z těchto chvil je pak člověk schopen čerpat energii,když se nedaří :-)

[9]: Ono se to odpoledne prostě povedlo, bylo obyčejné ve své prostotě, ale poučné :-)

13 beallara beallara | Web | 18. května 2017 v 7:13 | Reagovat

[11]: Jééé, jsem vašim čtenářem, chodím pravidelně, jen se asi musím přihlásit, abych mohla komentovat.
Takže já ten intelektuální píseček navštěvuji, paní Aleno, já jsem totiž věrná ;-)  :-)  :-)  :-)

14 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 18. května 2017 v 7:50 | Reagovat

To jste hodná... Zatím klídek, jsem na obou blozích; jen s tímhle mám furt nějaké technické problémy, takže až do budoucna se uvidí... A jistěže děkuji. :-)

15 Kitty Kitty | Web | 18. května 2017 v 8:18 | Reagovat

Je moc fajn, že jsi zavnímala i jinou polohu života. Vím, že víš o čem život je, to krásně píšeš i v tomto článku. Někdy je ale potřeba se podívat na život i zespodu, jinak. Hned je člověku líp a tak nějak se uklidní a podpoří se, aniž by druhému přál něco špatného. Sluníčko a jasné barvy dělají teď divy ;-)  :-D

16 Hanako Hanako | 18. května 2017 v 11:05 | Reagovat

Jsem paní svých nohou jen s pomocí holí, hodně věcí, přírodních krás, divadlo, koncerty už neuvidím. Těším se s milými lidmi, květinami, ptáky v okolních zahradách, knihami, hudbou i internetem. Jen se nevzdávat a krásu hledat i v maličkostech. :-)  :-)

17 ruzena ruzena | E-mail | Web | Pátek v 15:01 | Reagovat

Moc hezky napsáno, k zamyšlení :-) Je pravda že dokud jsme zdraví, bereme to jako samozřejmost a někdy si ho i rádi ničíme :-? Taky mě udivily ty lány řepky co se teď v Čechách pěstují - je opravdu tak skvělá? Tady se samozřejmě dává přednost oleji olivovému, řepkový je ten nejlevnější, ale možná si každý chválí to svoje.. :-D

18 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | Pátek v 15:28 | Reagovat

Tak to je opravdu krásné a dojemné vyprávění.
Já to vnímám zase z té druhé strany, ale ne až tak, že bych se litovala. Chápu, že mnozí i mladí lidé jsou na tom hůř. Jen bych se chtěla zbavit těch berlí aspoň na čas a třeba se zkusit ještě někdy rozeběhnout.  :-)

Jinak ty máš postavu, že ti jí mladá děvčata můžou závidět. Tedy některá, nejsou zase všechny až tak štíhle a s tak pevnými prsy.

Děkuji za hezké řádky, donutí člověka přemýšlet, a někdy i přehodnotit svůj dosavadní život.

Hezký víkend a pohlazení Sofince. :-)

P.S. Ptáci nám zpívají teď každý den na zahradě, a jsem ráda, že i když už nekrmím, tak na nás nezapomněli. :-)

19 slunecnyden slunecnyden | Web | Pátek v 17:06 | Reagovat

Jsme rádi na světě. Jen si to někdy potřebujeme připomenout... Moc hezký článek.

20 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | Pátek v 20:33 | Reagovat

Když se rocková babička rozněžní, občas dostane po stěžni.
Realita úder vrací,
když objeví se tací,
co handicap svůj mají,
a hodnotu bytí, dobře znají.
Zhulená řepkou být nemusí,
dobře ví, co v životě se nenosí.

Henrieta

21 MarijaKes MarijaKes | Web | Sobota v 21:04 | Reagovat

Krásná chvíle s myšlenkou, která osvobodí, letmá setkání, která nám ukážou, jak jsme šťastní.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama