František...

1. července 2017 v 7:00
Po maturitě jsem nastoupila na interní kliniku.
Interna byla vždycky moje srdeční záležitost. To máte tak nějak v sobě, buď inklinujete k razantní a úderné chirurgii nebo toužíte po klidnější a vyrovnanější interně. Já měla jasno, chodila jsem tam už na brigádu.
Bylo mi skoro dvacet let, bydlela jsem sama a žila život podle svých představ.
Věřte nebo né, ale práce v nemocnici mě naplňovala, byla jsem tam nesmírně šťastná.
Poprvé k nám František nastoupil k vyšetření. Často mu tekla krev z nosu a byl plný modřin.
Byl stejně starý nebo mladý jako já, kdo jak chce. Byl plný života, byl plný očekávání.
Byl okatý, kudrnatý, přední zuby maličko větší, ale uměl se tak nádherně zvonivě smát.
Měl pusu od ucha k uchu, měl stále skvělou náladu.

Při ranní vizitě náš pan docent vyřkl poprvé nahlas diagnózu. Fandovu diagnózu.
Akutní leukémie.
Já mladé tele vůbec nevěděla koliká bije. Nevěděl ani František.
V době, o které píši, se léčili tito pacienti na klasických interních odděleních.
Začal kolotoč vyšetření, bolestivých, kolotoč chemoterapií, kolotoč transfúzí.
Fanda se vždy rychle vylízal z bolestivého svlékání kobry.
Trávil se mnou celé noční. Razítkoval tiskopisy, točil štětičky, vypisoval příjmy, stříhal náplasti, pomáhal s nočním harmonogramem.
Potají jsme spolu chodili kouřit na balkónek, kde komicky svítily dvě světýlka.
Oba stejně mladí, oba stejně prdlí. Jen já zdravá, on marod.
Po půl roce František odcházel domů plný nadějí. Byl v remisi.
Zase mu svítily veliké oči, plné nadějí. Těšil se domů, těšil se na život.

A tak se mi Fanda, Fanoušek, Fandík, Fanfára, František statečně vracel ještě dvakrát.
Neustále doufal, neustále bojoval.
Jen byl na ten boj stále více zesláblý, ztrácel barvu, jeho obličej měl barvu porcelánové panenky.
Ani jednou nevzdychl. Nezoufal si, bojoval.
Chtěl si povídat, tolik toužil žít jako my ostatní, odcházet domů.
Chtěl mít holku, chtěl se opít, on prostě chtěl, co my jeho vrstevníci dělali běžně.
On každý boží den řešil strach z neznámého. A přesto nikdy neproklel osud, který se k němu nepostavil zrovna na férovku.
Umřel tiše.
Nedávno jsem měla jeho fotografii v ruce. Kolik by měl dětí ? Kde a s kým by sjížděl Berounku ?
Postavil by si dům, zasadil strom ?
Určitě mi to jednou František všechno poví, budeme stát na balkónku, budeme kouřit a budeme se poťouchle smát...


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. července 2017 v 7:33 | Reagovat

Hodně smutný příběh. Ale život si s náma někdy umí sakra pohrát... ;-)

2 Evina Evina | E-mail | 1. července 2017 v 8:18 | Reagovat

Smutné čtení,hlavně když jsem byla na druhé straně barikády.Taky mě uklidňoval smích.Jen tady mi pan doktor vynadal,že se směji,když je to vážné.Tak mi konečně bylo do breku.Pan doktor byl odejit a já jsem tady i s úsměvem :-D
Přeji krásný den :-)

3 Joina Joina | Web | 1. července 2017 v 8:27 | Reagovat

Kudrnatý František :)
Pěkný příběh ale nečekala jsem jeho nešťastný příběh :(  smutné no.

4 Jana Jana | E-mail | Web | 1. července 2017 v 8:43 | Reagovat

Je kruté, že i příběhy s nedobrým koncem musí patřit do života... Ach jo ...

5 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 1. července 2017 v 8:50 | Reagovat

Úplně mi běhá mráz po zádech. V nemocnicích se ale už s takovými případy setkáváme a nezbývá nám, než se s tím smířit...

6 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 1. července 2017 v 9:05 | Reagovat

Zvažuju,jestli Vám nemám vynadat. Výhradně ovšem proto, že dneska je to 21 let, co umřel můj pán a vládce ( RS a nádor v krční míše, což zřejmě mohla být neurofibromatóza, kterou má jedno z mých 2čat ) poté, co byl 6 let ochrnutý; poslední tři roky ležák. Doma - však jsme na něj byly 4 ženský (neb mám 3 dcery).
A ten Váš František mi dost připomněl mého Jirku. Takže Vám vlastně děkuju.

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. července 2017 v 9:43 | Reagovat

Zdravotníkům jejich zážitky nezávidím. Snad jen ty, kdy dostanou česnekovou kytku, aby si měli při nočních čím očesnekovat topinky. Jako jsem to udělala při odchodu z ortopedie já. Určitě si na mě vzpomněli, když jim na chodbách při nočních voněly topinky.
Všem ošetřujícím přeju šťastně odcházející pacienty :-)

8 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 1. července 2017 v 10:12 | Reagovat

Že musíme umřít všichni, to tak prostě je. Ale když umírá člověk ve věku, kdy je ještě na to brzy, je bolavé a nespravedlivé.
Klidnou sobotu přeji!

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 10:21 | Reagovat

No SimiBel, ty chceš snad kouřit i v nebi?? O_O :D

10 Eliss Eliss | Web | 1. července 2017 v 13:04 | Reagovat

Krásný článek, ale hrozně smutný, věřím, že tam nahoře se s Františkem určitě uvidíte...

11 Růžena Růžena | E-mail | Web | 1. července 2017 v 15:13 | Reagovat

Krásné psaní i když při něm jde mráz po zádech... V Itálii říkají lidem kteří si stěžují na stáří, že kdo nechce zestárnout, musí umřít mladý..a je klid, ale není to dobrá rada :-? Můj syn pracuje taky v nemocnici, na radiologii, občas tam má i miminka... máš pravdu,na tuhle práci se musíš narodit :-)

12 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 1. července 2017 v 16:32 | Reagovat

Hodně smutný příběh, ale bohužel takový už ten život je, někdy krásný, jindy proklatě krutý. S Františkem jednou určitě pokecáte, bude valit oči, ale ještě si bude muset hodně dlouho počkat :-)  :-)

13 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. července 2017 v 17:59 | Reagovat

Tenhle článek mě rozsekal a to doslova...někdy si říkám, proč zrovna tak hodné dobrosrdečné lidi postihne takový osud?...bůh ví.

14 Alka Alka | E-mail | 1. července 2017 v 18:15 | Reagovat

[9]:... chtěla jsem napsat, že tam nás v kuřáckém koutku bude... ale ode mne to je blbost = já budu v pekle, já ráda teplo! :-P

15 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 18:19 | Reagovat

[14]: A kde berete  tu stoprocentní jistotu, že tam nebude třeba i Simi?  ;-) :D A hrome, málem jsem Vám tykla - ale včas jsem to přepsala.

16 Dáša F. Dáša F. | Web | 1. července 2017 v 19:08 | Reagovat

Simi, dneska jsem trochu naměko a tak mi vyhrkli slzy do očí. Je to smutné, když musí odejít mladý člověk. Tady si zase uvědomím, jak by jsme si měli vážit toho, co máme.
Přeji hezký víkend.

17 Alka Alka | E-mail | 1. července 2017 v 19:12 | Reagovat

[15]: Ty vole, Ty už mě fakt neser. A snad se o Tobě někdy dovím i něco, co odůvodní tu tykačku, virtuální doktorko. :-!

18 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 19:15 | Reagovat

[17]: Hele, neberte do úst Do(kto)rčino jméno nadarmo! ;-) :-P

19 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 19:16 | Reagovat

[17]: Příště jedině vy vole! :-P

20 beallara beallara | Web | 1. července 2017 v 19:17 | Reagovat

[17]: Nedovíte...Doktorečka si drží dištanc...ale Franta by z vás měl radost :D  :D  :D

21 Alka Alka | E-mail | 1. července 2017 v 19:34 | Reagovat

[18]: Neberu. Bych si nedovolila.  :-)

[19]: Nasrat na hrob, žádný kytky.
Co asi tak s mým tykáním hodláš udělat? :-P

[20]: S doktorkou to máme na různo. Se teprvá uvidí...
Za Frantu (a sebe) děkuju. :-)

22 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 19:37 | Reagovat

[21]: Tak jo, když tam totiž nase*ete, tak kytky porostou samy! ;-) :D
Co s tím hodlám udělat? Nechám si to dát za rámeček! ;-)

23 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 19:39 | Reagovat

[20]: Určitě, moc hezky jsi o něm psala, měl by radost z nás všech. To by byl harém. :-)

24 beallara beallara | Web | 1. července 2017 v 19:43 | Reagovat

[23]: Dí, to byl fakt prima parťák, strašně ráda na něj vzpomínám :-)  :-)

25 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 19:44 | Reagovat

[24]: SimiBel, já se ti nedivím. Nádherně jsi totiž ten obdiv k němu přenesla i do článku... Sice smutný, ale krásný. :-)

26 beallara beallara | Web | 1. července 2017 v 19:48 | Reagovat

[1]: Co tobě budu vykládat, vidíš to dnes a denně :-(

[2]: No tak to byl pane kretén, je dobře, že byl odejit.
Takoví lidé nemají ve zdravotnictví co dělat, bohužel jich je tam mnoho ;-)

[3]: Před smrtí chudák moc kudrlin neměl :-(

[4]: Máš pravdu, k životu toto patří :-)

[5]: Když je někomu 20let špatně si tyto věci skládá a velice špatně je přijímá.
Až s věkem přichází nadhled.
Ale jsem ráda, že Fanda do mého života zapsal pár řádků :-)

27 beallara beallara | Web | 1. července 2017 v 19:54 | Reagovat

[6]: Paní Aleno, s vámi se ten život fakt nesral, ale naformoval vás v báječného člověka, citlivého a váš občasný sarkasmus je osvěžující. :-)

[7]: Kitty, česneková kytka je tak vzácný dar, když je český česnek hodnocen jako zlato, já osobně dostávala kafíčka, kytičky, bonboniéry a jednou jsem dostala hromadu řízků :D  :D  :D

[8]:
Jasně, musíme tam všichni, jen mě fakt mrzí, že si František nic moc neužil, přála bych mu větší rozjezd než chemošku :-(

28 beallara beallara | Web | 1. července 2017 v 19:58 | Reagovat

[9]: Dorko, je to k nevíře a já má na cigarety pořád šílenou chuť.
Byla to neuvěřitelná vášeň a přesně vím, že i když jsem 19let nekouřila, stačila by jedna  a už bych v tom zase jela :-!

[25]: Vím, že to k profesi patří, já na něj moc ráda vzpomínám, byl to neskutečně fajn člověk, bohužel jeho hvězda spadla moc brzy. :-(

29 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 20:01 | Reagovat

[28]: Počkej, co ten čas, "nekouřila" - nekouřím, ne? ;-) :-)

30 beallara beallara | Web | 1. července 2017 v 20:08 | Reagovat

[10]: Tak to najisto :-)

[11]: Růženko, v Itálii si lidé leckteré situace umějí velice vtipně, ale zároveň trefně vysvětlit či zdůvodnit, mám moc ráda tvá slova, kterými mé články glosuješ. :-)  :-)

[12]: Já doufám, že to ještě nějaký pátek bude trvat, mám to tu na světě ráda :-)  :-)

[13]: Máme už od narození načrtnuto, jak dlouho tu budeme a leckdy je to hodně krátká linka :-(

[16]:Dáši, Franda byl veselý kluk, nebyl by rád, kdyby taková kočka / měl rád blondýnky /plakala :-)  :-)  :-)

31 beallara beallara | Web | 1. července 2017 v 20:12 | Reagovat

[29]: Jasně, já kouřím ve snech.
Mám živé sny, kdy labužnicky potahuji a přitom si pálím oharkem prsty.
Mnohokrát jsem se ráno vzbudila a nevěděla, zda jsem skutečně nekouřila.
To samé jsem měla dva roky, kdy mi zemřela mamka. Dva roky jsem se budila a nevěděla, zda žije nebo nikoliv.
To podvědomí je sviňa, viď ;-)

32 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 20:26 | Reagovat

[31]: Tak takhle to neznám. A sny téměř nemám (tedy ne v paměti). Jo, maminky by umírat neměly. Ať byly jakékoliv... Ještě, že mě ta moje měla ve 22 letech, tak jsem si jí stihla aspoň užít.

33 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 20:31 | Reagovat

[21]: Nějak jste ztichla. To už pilně vyrábíte to bio-hnojivo? ;-) :-P :-D

34 Chikulín Chikulín | Web | 1. července 2017 v 22:08 | Reagovat

bohužel stává se to a v nemocnicích je toho plno :-(

35 Miloš Miloš | Web | 2. července 2017 v 0:11 | Reagovat

Jeden kolega nedávno zemřel na rakovinu slinivky. Přes beznadějnou diagnózu stále věřil, že nemoc překoná.
Je moc smutné, že medicína si v těchto případech neumí poradit a pacienti trpí vedle fyzické bolesti i psychicky.

36 Alka Alka | E-mail | 2. července 2017 v 1:34 | Reagovat

[33]:Na rozdíl od toho, co veřejně hlásám (= co mohu udělat dnes, mohu stejně dobře udělat zítra nebo za týden), tak občas něco udělám...přišel ten čas "za týden"... ;-)

37 beallara beallara | Web | 2. července 2017 v 9:10 | Reagovat

[34]: Nejen v nemocnicích, v našich život je toho stále víc. :-(

[35]: Mnohokrát v životě jsem si na Františka a všechny ty mladé , kterých jsem ta zažila desítky, vzpomněla, jejich síla a neuvěřitelný boj, až tam na smrtelné posteli člověk vypustí, přesto bojuje, bojuje do posledního dechu a vzdává pouze při posledním výdechu.

[36]:Paní Aleno, vy se především nesmíte rozptylovat nesmysly, čeká vás náročné natáčení, tak musíte mít hladkou pleť 8-)

38 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 2. července 2017 v 9:26 | Reagovat

[36]: No jistě Alko, protože jinak by z toho byla zácpa! ;-) :-P

39 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 2. července 2017 v 9:29 | Reagovat

[37]: Hele, SimiBel,
já ti dám nesmysly! V mých komentech je tak hlubokej smysl, že ho odkryje jen někdo! :-P

40 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. července 2017 v 21:43 | Reagovat

Hodně smutný příběh, proto vzpomínáš i po tolika letech...

41 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 3. července 2017 v 21:52 | Reagovat

František sice tenkrát umřel tiše, ale jeho fanfáry se tímto příběhem právě rozezněly.

42 MarijaKes MarijaKes | Web | 7. července 2017 v 23:40 | Reagovat

Rozbrečela jsi mne. Kousek života, který nežil naplno, ale žije stále v mysli jiných. Prošel tvým životem a otiskl stopu ve tvém srdci.....A jednou si to cigárko zase dáte na obláčku snů.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama