Rychlý versus pomalý...

26. srpna 2017 v 10:05
.... aneb skutečně nelze zrychlit ?

Vyrůstala jsem s generálem. Moje máma byla generál.
Tvrdá, nekompromisní, necitlivá. Slova NEMOHU, NEJDE, ZÍTRA se u nás nevedla.
Ona i doba byla nekompromisní, necitlivá. Doma se muselo makat a držet hubu a krok.
Když generál zavelel, stáli jsme v pozoru.
Naučila jsem otáčet, naučila jsem makat. Makat poctivě a důkladně.
Nehrálo se na bolest hlavy, omluvenkou nebyla bolestivá menstruace.
Švihat, makat, dřít, být rychlý, být spolehlivý, být nadčasový.
Jako dítě s tím bojujete, jako puberťák vzdorujete. Nic platno, nemáte šanci být pomalý.

Za celý život jsem fungovala ve dvou pracovních kolektivech.
První kolektiv zachraňoval lidi.
Práce rychlá, cílená, důkladná, precizní. Hlavně kolektivní a v momentě srdeční zástavy musí být efektivní.
Může se lékař ploužit s defibrilátorem ? Může se sestra rozkoukávat u aplikace injekce?
Pomalý a neschopný musí z kola ven, takový zde nemá místo.
Nikoho nezajímá, co prožíváte. Lidský život, když bojuje o nádech či výdech, potřebuje výkon a nasazení.

" No jo, vždyť ho znáš , von je pomalý ".
" Von se tak narodil "
" Von byl pomalý už v porodnici "
A tak manžel maluje dva týdny ložnici. Po nocích, když spí, pomáhají permoníci a šílená manželka.
Dlažbu na balkoně spáruje týden. Po odpoledních pomáhá tchán a tajně manželka.
Můj drahý, pomalý, český manžel, který nezrychlí, ani když padá tvárnice.
Spoléhá na kolektiv, který ho obklopuje.
" Von je totiž náš a my ho ve štychu nenecháme "

Kde je ta rovnost ?
Každý se narodíme v jiném gardu, někdo pomalý, někdo rychlý.
Někdo temperamentní, jiný rozvážný.
Netřeba generálů, netřeba ředitelů, abychom rozhýbali stojaté vody.
Existence kolektivů, kde se nasazení očekává, kde je nutnost, ano i zde musí člověk zrychlit.
K čemu by byl pomalý záchranář, lékař nebo hasič ?
Alibismus pomalejších, kteří parazitují na výkonnějších a nechají se táhnou na společném jhu povozu kolektivu.
Vztahové linie, kdy partner táhne méně schopného partnera, jen aby udržel rodinu, aby udržel vztah.
Nečekám rovnost, je to dané, ale vážení a milí pomalí, jde zrychlit .... protože život a maminka mě naučili.
KDYŽ SE CHCE, VŠECHNO JDE...ale musí se chtít....


 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 26. srpna 2017 v 10:19 | Reagovat

Nejvíce pravdivá je ta poslední věta, protože když se nechce je to to nejhorší :-) Doba je zrychlená, a lidé se bohužel musí přizpůsobit...

2 Meduňka Meduňka | Web | 26. srpna 2017 v 10:48 | Reagovat

Byla jsem počata na tu dobu velice pozdě, mamce bylo 29, coby jedináčka mě tak nechutně rozmazlili, že i pomalý kolektiv se mnou míval problém :D
Což samozřejmě dááávno neplatí!

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 11:24 | Reagovat

Úžasně pravdivé čtení!

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 12:32 | Reagovat

Je fakt, že se vždy v kolektivu našli jedinci, kteří nestíhali. A je tomu tak dodnes. S tím nic nenaděláme.

5 Hanako Hanako | 26. srpna 2017 v 13:25 | Reagovat

Ve vztahu může nastat problém, když jsou partneři každý nastavený na jinou rychlost. V zaměstnání, kde nejde o život, ale o poctivě udělanou práci, může být ten rychlý(nazývaný ryc pic či splašené poledne), naopak problémový.   Nejsem pomalouš ani rychlík. :-)  :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. srpna 2017 v 15:04 | Reagovat

Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest. (J.A.Komenský).

7 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. srpna 2017 v 16:12 | Reagovat

Protiklady se prý přitahují,ale později to může být i důvod k trvalému rozpojení :-)  :-P

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 16:13 | Reagovat

Jsou povolání, kde to bez rychlosti nejde a ta jsou prostě "pomalíkům" zapovězena - třeba právě záchranáři nebo - ještě prvoplánověji - profesionální atleti. Jsem ale přesvědčený, že je dost činností, kterým snaha o rychlost vysloveně škodí, třeba focení na dlouhou expozici :-).

Kdysi jsem četl myšlenku, která, myslím, má hned několik možných výkladů, snad proto mě zaujala tolik, že jsem si ji zapamatoval a občas se mi v mém konání připomíná: Kdo příliš pospíchá, bude brzy hotov :-).

Jo a ještě mě napadlo, že jsem kdysi četl pozoruhodnou knížku "Zen a umění lukostřelby". Četl jsem ji v době, kdy jsem byl ve své práci ještě docela dost zaměřený na výkon a hodně jsem se snažil vše dosáhnout rychlostí a silou, proto mě při prvním čtení strašně rozčilovala, protože posouvala snahu o dosažení osobního mistrovství a skvělého výsledku úplně někam jinam, než jsem byl zvyklý. Jak stárnu, zdá se mi, že jí rozumím čím dál víc :-).

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 16:20 | Reagovat

Milá Blondýnko,
máme oblíbené stejné heslo. Můj muž evidentně nechtěl... :-D

10 Angry Angry | Web | 26. srpna 2017 v 16:31 | Reagovat

A je tomu tak dodnes. S tím nic nenaděláme.

11 Zdenka Zdenka | Web | 26. srpna 2017 v 17:18 | Reagovat

Tak k nejrychlejším asi nepatřím :-), ale zase pomalá taky nejsem.....jo ale musí se mi chtít :-D  :-D  :-D

12 Steeve X Steeve X | Web | 26. srpna 2017 v 17:42 | Reagovat

Hm, možná je rozdíl mezi pomalým a líným. Vrozenou vadu nebo predispozici z tebe maminka nevymlátí. V mém okolí by zase někteří i chtěli, ale vážně nemůžou. Prostě to nejde. A stejně si od ostatních vyslouží jízlivé poznámky.

Není to černobílý, ale když jsme u těch líných, to jo, to bych bral pohrabáčem. Ostatně taky se považuju za potomka striktní rodiny. Jen je dost možné, že ta výchova na mě měla opačný účinek a dnes beru občasné vydechnutí za nirvánu. Ono prožít život jako vojnu není nic moc, aspoň z mého pohledu.

U nás je to zas druhý extrém, můj otec plní úlohu domácího otroka, což pro něj v pětačtyřiceti letech a při debilním zaměstnání není úplně ideální. Běhá kolem baráku, renovujou, starají se o pozemky a zvířata. Občas ho lituju a říkám si, že trocha lenosti by mu jenom prospěla.

Asi je to zas jednou o hledání zlaté střední cesty.

13 Alka Alka | E-mail | 26. srpna 2017 v 17:55 | Reagovat

Jj - kde je vůle, tam se cesta najde. (Akorát že občas přes to nejede vlak.) ;-)

14 N. N. | 26. srpna 2017 v 18:43 | Reagovat

Vždy když jsem začal přesně a neprodleně plnit rozkazy, padali okolo mne lidé na kolena, a prosili mne se sepjatýma rukama, abych přestal. Někteří z nejhroznějších generálů , mi pak dokonce na kolenou děkovali, když jsem nějaký jejich rozkaz nesplnil, a zachránil tak ostatní před katastrofou.Plníme li rozkazy, musíme se přestat bát, a plnit je až do úplného zničení a nebo naprosté ztráty příčetnosti generála, který pak ze strachu trestá ty, co by mi chtěli ještě jednou něco nařizovat... :-D

15 Kitty Kitty | Web | 26. srpna 2017 v 21:37 | Reagovat

[9]: Ani můj muž kdysi nechtěl zrychlit. Vezl se, až jsem od něho jednou odpojila oje a osvobodila svoji aktivitu. Jsem často hrrr, zatímco dnešní partner je přesně pravý opak. Rozvážný až moc. Ale po sedmdesátce se rozdíly pomalu stírají ;-)

16 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 21:41 | Reagovat

[15]: Milá Kitty,
též jsem měla vlnaře. Naskočil na vlnu a vezl se... :-D Po letech jsem ho shodila.

17 Pavla Pavla | 26. srpna 2017 v 23:19 | Reagovat

Simi, i já jsem ta "rychlá". Vím, často těm pomalejším, pohodlnějším, línějším jdu na nervy. Nějak neumím zpomalit a bohužel, ani odpočívat. Samotné mě to vadí. Asi to mám v genech, protože doma mě s bratrem fakt nikdo nehonil. A s parazity máš naprostou pravdu.

18 MarijsKes MarijsKes | 27. srpna 2017 v 0:02 | Reagovat

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tim, zda jsem rychlá nebo pomalá, ale jednou mě zeť charakterizoval jedním slovem. Jsem prý AKČNÍ. Nemám daleko od myšlenky k činu, ale třeba na zahradě se mi to párkrát i vymstilo. Měla jsem plán, šla jsem ho plnit, ale cestou jsem ještě udělala tohle a tohle až jsem zjistila, že plánovaná činnost hotová není a musí počkat na jindy. :-)

19 beallara beallara | Web | 27. srpna 2017 v 6:40 | Reagovat

[1]: I v dobách mého dětství se žilo rychle, jen se o tom stále nekecalo a makalo se :-)

[2]: U žen se to mění, moje dcera byla též z rodu pomalých a po narození dítěte výrazně přidala :-)

[3]: Mé pocitové, získané roky zkušeností a pozorování života :-)

[4]: Naděláme, když nebudeme mlčet ;-)

[5]: Já jsem v článku zdůraznila několikrát, že práce musí být kvalitní a dobře dovedená a já vím, že to jde, jen lidé se schovávají za slova ;-)

20 beallara beallara | Web | 27. srpna 2017 v 6:42 | Reagovat

[6]: Moje maminka, generál, velice často a ráda používala slovo KVALTOVAT, již vím, že bylo i vědecky podloženo :D

[7]: Mám to podloženo, ale lze se oboustranně přizpůsobit :-?

21 beallara beallara | Web | 27. srpna 2017 v 6:54 | Reagovat

[8]: Ano, i já jsem lety zpomalila, i já se vyklidňuji, ale stále velice špatně snáším, když se někdo alespoň nepokusí.
Řídím kolektiv lidí, který brzdí dva tři pomalí lidé a ten zbytek je zoufalí.
Mnohokrát se na mě obrací, že tito lidé nechtějí přidat, kazí jim výsledek a mnohokrát za ně musí dělat.
Domlouvám, snažím se o motivaci, ve výsledku stejně vidím sama, že se stále vezou.Zda v tom hraje i roli lenost, snaha ztratit se v kolektivu, zneužívat silnějších či rychlejších, bojuji s tím dnes a denně.
Navíc trh práce nabízí méně kvalitní, méně zdatné jedince a pak se špatně v dělnických profesích vybírá.
Souhlasím, že fotograf nemůže být hrrr,ale ten svými počiny maximálně brdzí okolí nikoliv kolektiv :-)

[9]: Mnoho mužů, ale i žen nechce.
Snažím se být objektivní a mé zkušenosti mnohokrát ukázaly, že kecy typu ZNÁŠ HO, jsou horší než červená mulety na býka :-!

[10]: Nadělám, když nebudeme mlčet a přecházet to, když i za cenu ztráty popularity o tom budeme mluvit ;-)

[11]: To slovo CHTÍT je velice zásadní 8-)

22 beallara beallara | Web | 27. srpna 2017 v 7:02 | Reagovat

[12]: Tak a jsi jediný, kdo z komentujících napsal to zásadní ...LENOST. Já se domnívám, že i toto se zatím schovává a mnohokrát se tomu říká pomalost.
Určitě není dobře takové prostředí pro dítě, já jsem neměla pěkné dětství díky drilu a nastavení generála, ovšem objektivně musím říct, že ze mě vychovala velice silného a zdatného člověka.Stálo to mnoho slz, monoho bolesti a jen tak jsem se z ničeho neposrala, což mnoho žen nedokáže říct.
Víš, až budeš ve věku tvýho táty, budeš na to koukat jinou optikou, dnes je otrok, ale za dvacet let to bude obětavý táta, který dřel a né že mu jinýho nezbylo, ale on to tak chtěl a má to svým způsobem rád.
Za posledních dvacet let, jsem nadávala na svou práci, ale !!!!, nikdy jsem neměla koule na to odejít a změnit to, realizuji si sny, až když mi na to ty koule dorostly. 8-)

23 beallara beallara | Web | 27. srpna 2017 v 7:09 | Reagovat

[13]: Chce to změnit průvodčího a zřizovatele ;-)

[14]: Další člen z rodu atomových elektráren, jen nám hrozí víc infarktů a mrtvic než těm, kdo se rádi vezou :-(

[17]: Psala jsem to, narodíme se, každý jinak,ale i situace nás naučí se přizpůsobit. Vidím to na mé dceři, byla vždy velice pomalá, ale když porodila, musela zrychlit a jak, je z ní úplně jiný člověk a stačil k tomu jeden porod :-)

[18]: Já jsem nad tím přemýšlela mnohokrát, když jsem se sesypala a pak následně dávala dohromady, musela jsem výrazně ubrat, ale stále jsem proti okolí zrychlená.
Je úžasné, že tě okolí takto vnímá, hovoří to za vše a navíc je s vědomo tvých schopností, neparazituje a ocení, to je také nemalá deviza :-)

24 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. srpna 2017 v 8:46 | Reagovat

[12]:
Moje vrozená kocůrióza ví své 8-)

25 Dáša F. Dáša F. | Web | 27. srpna 2017 v 9:17 | Reagovat

Simčo, musím jen souhlasit. Moje bývalá šéfová o mně stále říkala, že jsem tryskomyš. :o) Práce mne bavila a moje tempo bylo závratné. Stále jsem někam chvátala, vše jsem se snažila stíhat. Dnes už nejsem tryskomyš, snažím se trošku zpomalit, ale stejně jsem stále aktivní. Jenom se teď už snažím víc věci prožívat. :o)
Krásnou neděli. D.

26 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 27. srpna 2017 v 9:53 | Reagovat

Myslím, že asi taky patřím k těm rychlejším. Ty toho stihneš, jak to děláš- slýchávám.Nevím jak to dělám. Mne jen nebaví sedět jen tak. :-D  :-D Ale každý to má v sobě nastavené jinak.
Hezkou neděli!
Hanka :-)

27 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 27. srpna 2017 v 9:58 | Reagovat

Heh, moje máma je taky generál, ale v trochu jiném smyslu :-) je tvrdohlavá a vždy musí být po jejím... :-)
A o tom, že jsem pomalá, mě přesvědčuje už dlouho, od té doby, co jsem se snažila jí pomáhat v kuchyni. Vždy to okomentovala slovy: "No jo, seš celá po tátovi." A někdy si uvědomuju, že jsem v něčem pomalejší (třeba v myšlení - někdy mi trvá i několik let, než mi něco dojde... :D), ale přesně dle poslední věty v článku - když se chce, všechno jde. A proto se i já, ve chvíli kdy si to uvědomím, snažím zrychlit. :)

Moc pěkný článek :)

28 Axina Axina | Web | 27. srpna 2017 v 10:36 | Reagovat

Chce to mít cit pro to, kdy rychle a kdy pomalu. Já si kdysi na základce kazila známku z českého jazyka, protože jsem i dlouhé básničky odříkávala velmi svižně. A na střední jsem zase hrdě jako první odevzdávala sešit s úlohou z fyziky, kde jsem sice použila správné vzorečky, ale sekla se ve sčítání... Profese programování naučí člověka pokoře ;-) Všechno je třeba několikrát prověřit, protože chyba v SW puštěná mezi stovky klientů je prostě malér i když existují opravné mechanismy.
Náročné je přecházet z jednoho režimu do druhého. Např. z pečlivé, pomalé (nebo spíš rozvážné) práce se hbitě přeorientovat na bleskový úklid před příchodem nečekané návštěvy :-)

29 Jana Jana | Web | 27. srpna 2017 v 14:37 | Reagovat

Simi, napsala jsi to moc hezky :-)
počítám se taky k těm rychlejším ;-) , ale když je potřeba zpomalit, zpomalím už jsem se naučila ;-)
Můj taťka říkal, že když se nechce je to horší než když se nemůže ;-)
měj se krásně :-)

30 Iris Iris | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 6:35 | Reagovat

Ta poslední věta to nejlíp vystihuje, já to říkám pořád, musí člověk chtít :-x

31 beallara beallara | Web | 28. srpna 2017 v 7:37 | Reagovat

[25]: Také jsem zpomalila, abych ulevila lidem kolem mě,ale pořád mám řádný náskok :-D

[26]: Určitě je to i o genetickém nastavení, přesto si myslím, že i na to se spoustu lidí vymlouvá, že se tak narodili ;-)

[27]: Musím říct, že tvá otevřenost je velice osvěžující u mladého člověka, vesměs se mnoho mladých vymlouvá a schovává za věk

[28]: Já jsem si plně vědoma, že v mnoha profesích či koníčcích je rozvážnost, pomalost určitě potřebná, ba důležitá... a zbrklost je průšvih.
Ale já jsem měla na mysli osoby, které za žádné situace nezrychlí, protože je to pro ně daleko pohodlnější parazitovat na jiných.
Navýšení z nuly na sto umí velice dobře moje dcera, říkám tomu " povrchovka " a pak týden hledá, kde co je :D  :D

[29]: Tatínek byl moudrý muž a ty jsi se dostala do fáze nás všech, že věk zpomalení lehce jistí :-)  :-)

[30]: A mnoho lidí nechce, protože jim jistí záda kolektiv, když je kolektiv vypustí, stávají se šílenými, nepotřebnými a mobilizují síly, někteří, ostatní si jdou pro podporu 8-)

32 Jana Jana | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 8:34 | Reagovat

Myslím, že možná to je důvod, proč mám muže, jakého mám. Je jako moje (a tvoje) máma. Možná tak trochu jiný typ magora. Ale když něco začne, tak se to prostě dodělá, rychle, efektivně, bez zbytečného otálení ... Někdy mne až zaráží, jak si lidé vybírají k životu své opaky. Respektive ne, že bych neuměla být svižná, rychlá, úderná (to vše jsem snášela do odchodu na vysokou), ale když můžu, volím opravdu pohodlnější cestu ...

33 Miloš Miloš | Web | 29. srpna 2017 v 22:17 | Reagovat

Není to vždy tak jednoznačné, třeba být rychlý při intimním styku mcc radosti neudělá :-)

34 valin valin | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 8:21 | Reagovat

Já jsem rozený beran a ti prý špatně snáší pomalé lidi. Je to svatosvatá pravda, ačkoliv život mi je posílá stále do cesty. Můj drahý, rozvážný na každé jeho dílo, by musel žít minimálně 250 let, aby stačil vše, co má naplánováno... :-D

35 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. září 2017 v 23:24 | Reagovat

Dělala jsem na akutním oddělení, musely jsme být rychlé. Teď pracuji na dialýze, preferuje se přesnost před rychlostí, ale ani ta není k zahození...Já osobně raději střední proud... 8-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama