Kuřátko...

24. listopadu 2017 v 6:28
Vzpomínky ze základní školy jsou už v mlžném oparu, ale přesto nádherně voní.
Jsou plné sluníčka, pohody, fantazií, ale i rozbitých oken, odřených kolen.

Tato moje upomínka na čas malin nezralých se krčí před pěkně velikou číslicí / skoro půl století /.
Voní, nejen sluníčkem.
S Radkem jsem chodila už do školky. Byl takový celý čistý, uhlazený.
Z vycházek se nemusel dlouho umývat, na rozdíl ode mne, která měla zástěrku věčně umolousanou.
Krásně hlasitě zdravil, příkladně odpovídal a na hanbě jsme se spolu nikdy nepotkali.
Nástup do první třídy, čas písanek, inkoustu a velkého počítadla.
Na dveřích zářila cedule 1.A.
Naše soudružka učitelka Kroftová byla dáma jemných mravů, která u sebe měla vždy krajkový kapesníček.
Příkladný spolužák Radek měl sněhově bílou košili / nechápu, jak to zvládl, mě museli po příchodu ze školy deratizovat/, kalhoty s nažehlenými puky a tmavě modrý pulovr.
Vždy odpovídal po vyzvání, choval se ukázněně, no a učil se famózně.

Nejraději na celé škole jsem měla přestávky, vynikala ta svačinová, protože kladný vztah k jídlu jsem měla od nepaměti.
Vyndali jsme si nažehlený ubrousek od maminky a svačinu.
Soudružka učitelka přikusovala k chlebu jablíčko, my ostatní jsme se prali s chlebem se sádlem nebo šíleně tuhým, drolivým taveným sýrem.
Na Radkově ubrousku zasvítila stříbrná fólie / poprvé v životě jsem zaznamenala alobal, doma se balilo do papírových sáčků /.
Po otevření fólie se po třídě rozlila, doslova roztekla vůně kuřete.
Všechny děti se zklidnily, nastalo hrobové ticho, nikdo nežvýkal, všichni zírali na úkaz nehodný budoucího komunismu.
Radek si vykusoval grilované kuřátko s chlebem a okurkou.
Nikdy, skutečně nikdy nezapomenu, jak toto kuře vonělo, protože pro nás ostatní byla taková lahůdka nedostupná.
Pečené kuře nebo grilované se podávalo při výjimečných situacích, o svátcích, mnoho rodin v té době znalo maso pouze o víkendu.
A kolik slin na prázdno jsme spolykali v představě, že i na našem ubrousku takové kuře přistane.

A Radek ?
Vídám ho v televizi. Má sněhobílou košili, modrý pulovr a ukázněně odpovídá televizním štábům.
Přistává vládními speciály a řídí jeden z našich největších gigantů.
Někdo se prostě pro tu stříbrnou lžičku / nebo fólii / narodí...
Blondýna přeje krásný víkend ... a asi bude kuřátko.


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. listopadu 2017 v 7:48 | Reagovat

Krásně napsané. Voňavé vzpomínky. Nikdy bych nevěřila, že po přečtení článku dostanu chuť na kus masa. Nemusí to být ani kuře, protože to po ruce nemám. Jdu si zakousnout alespoň kousek salámu. :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 7:54 | Reagovat

Radky z našich mladých let asi známe všichni. Přeju ti ho. Zato vím, že si takto voňavé kuřátko (domácího mladého kohoutka z kuřete) dáme v sobotu, už si leží v marinádě. A omlouvám se vám všem, komu po ránu dělám chutě :-P

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 8:16 | Reagovat

Můj obvyklý dort k narozeninám bylo celé grilované kuře a dárek verneovka. Jak já už jsem se na ten únor vždycky těšila! Nejlepší na tom bylo, že to kuře bylo celý moje ;-)

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 24. listopadu 2017 v 8:31 | Reagovat

teeda, to mně babička vyprávěla, že za ní bylo hovězí nejlevnější maso a kuře nejdražší a že je to dnes naopak..

to já dětem záviděla, že mají na svačinu šáteček nebo chleba a že já mám pořád jogurt :-D

5 Evina Evina | E-mail | 24. listopadu 2017 v 8:34 | Reagovat

Ano,ta zlatá lžička je někomu souzená :-)
Je to pěkně napsané :-) Vzpomínám,že jsem při čekání na nejmladší dítě měla pořád chuť na grilované kuře.Jednou mi ho manžel přinesl,bylo vevnitř krvavé...následky popisovat nebudu.Dlouho jsem ho nechtěla vidět.
Přeji krásný den :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. listopadu 2017 v 8:47 | Reagovat

Vodňanské kuře už není, co bývávalo.

7 beallara beallara | Web | 24. listopadu 2017 v 8:50 | Reagovat

[6]: Protože patří Radkovu kamarádovi Andrejovi, ne asi :-?

8 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 24. listopadu 2017 v 9:08 | Reagovat

Nj, taky jsem měla na svačiny chleba se sádlem, sýrem nebo v "lepším" případě s paštikou. Někdy mamina přišla z noční, usnula a já jsem šla i bez sváči. Takže kuřátko...ty bych asi Radkovi rovnou sežrala :D

9 veruce veruce | Web | 24. listopadu 2017 v 9:49 | Reagovat

Zajímavá vzpomínka :) Ze svého raného dětství si také pamatuju, že jsme maso měli k obědu jen o víkendu, a to to byla už devadesátá léta. Co jsem nosila ke svačině, si nepamatuju takřka vůbec, zřejmě to ale byl nějaký chleba/rohlík, salám+sýr nebo máslo a marmeláda nebo paštika :-D
Na voňavé a chutné kuřátko si ale vzpomínám moc dobře. Mívali jsme ho k nedělnímu obědu a v pozadí hrála Nemocnice na kraji města. Celé kuře už nějakou dobu nekupuju, ty stehna se nedají jíst. Možná to vyřeším nějakým bio kuřátkem, abych si připomněla, jaká to kdysi byla pochoutka 8-)

10 Lydie Lydie | 24. listopadu 2017 v 12:30 | Reagovat

Zajímavá vzpomínka. :-)
My jsme k svačině měli chleba se sádlem nebo s mletými škvarky. To samé i k obědu, protože tenkrát nabyla u nás školní jídelna. V poledne byly 2 hod.volna děti chodily jíst domů. My jsme bydleli na samotě- 2 km od vesnice, tak bych to nestihla.
O polední přestávce jsem četla knížky z obecní knihovny, která byla umístěna ve škole. Police s knihami byly  ve třídách.

11 Lydie-pokr Lydie-pokr | 24. listopadu 2017 v 12:34 | Reagovat

[10]:Tenkrát se chodilo do školy i v sobotu - to se učilo jen dopoledne a ještě ve středu nebylo "odpolko", jinak 4x týdně byl celý den.....

12 Lydie-pokr Lydie-pokr | 24. listopadu 2017 v 12:38 | Reagovat

[11]: Žáci mohli chodit v poledne domů, proto že tam někdo byl, kdo se postaral o oběd - /ještě nebylo JZD/  ženy na poledne šly z pole domů dřív, aby něco rychlého uvařily pro celou rodinu.

13 N. N. | 24. listopadu 2017 v 12:54 | Reagovat

Kdysi jsem prakticky poznal, jak se řídí český průmyslový gigant. Na veletrhu jsem potkal spolužáka, a ten mne k sobě pozval. Vyjeli jsme spolu soukromým výtahem do 21.poschodí, prošli sekretariátem, kde na stole vedoucí odboru nastavil na psacím stole figurku Rumburaka nosem ke dveřím / ředitelský příkaz: dopoledne všichni ven !!!/ pak v pracovně nalil dva Martely, zapálili jsem si kubánská havana, a on odklopil šatní skříň, a objevil se obrovský elektronický terč, do kterého jsme oba  popíjeje a bafaje do oběda házeli šipky.
Výhodnou pracovní příležitost jsem však nepřijal, protože nemám rád protekci, a raději si velím sám... :-D

14 Zdenka Zdenka | Web | 24. listopadu 2017 v 13:00 | Reagovat

Pěkná vzpomínka na školní léta ;-)  :-D  :-D Já si teda nevzpomínám, že by se u nás ve škole měl někdo, tak dobře....ani už si moc nevzpomínám, co jsem svačívala, no asi ten chleba se sýrem :-)  :-) A teď kuřátko taky neudělám, ta má vegetariánka by to těžce nesla :-D  :-D

15 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. listopadu 2017 v 14:39 | Reagovat

[8]:
Chleba se sádlem sypaný cibulí nebo pažitkou miluji dodnes :-P

16 ruzena ruzena | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 14:44 | Reagovat

Kuřátka na svačinu si nepamatuji, spíš ten chleba se sádlem nebo paštikou😉 Ani jedno z toho už není jako dřív. Ale doma jsme ho mívali, taky na neděli, byl to sváteční oběd. :-)

17 Meduňka Meduňka | Web | 24. listopadu 2017 v 15:32 | Reagovat

Pamatuju si, jak jsme si se spolužačkou Helčou měnily svačiny, měla furt domácí buchty, její mamka ráda pekla. Moje ne, ale dělala výborný pomazánky na chleba :D A strašně mi chutnaly obědy ve školní jídelně.

18 Jana Jana | Web | 24. listopadu 2017 v 15:38 | Reagovat

Simi, nádherné vzpomínky :-) Tak u nás kuřátko na svačinku nepamatuji.
Kdysi mi kluci zdlabali domácí paštičku :-D  Jinak jsme si svačiny někdy vyměńovali ;-)
Simi, měj se krásně a přeji prima víkend :-)

19 Eliss Eliss | Web | 24. listopadu 2017 v 15:49 | Reagovat

A vida, Radek se asi moc nezměnil :-)

20 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 24. listopadu 2017 v 16:05 | Reagovat

Zatímco ostatní zaznamenali vůni kuřátka, já nostalgicky zavzpomínala na plátěný ubrousek.... :-D  :-D  :-D

21 Lucie Lucie | Web | 24. listopadu 2017 v 17:15 | Reagovat

Dříve bylo maso a jiné dobrůtky vzácností... a v dnešní době bych řekla, že jsme zas všichni tím "žrádlem doslova zahlcení". :-D  :-D  :-D Omlouvám se, že to říkám takhle na "plnou hubu", ale je to fakt dnešní (nejen) děti se cpou všemožnýma kravinama - sladký, slaný, tučný, kyselý... a to jablíčko vezmou do pusy jen vyjímečně. Neříkám, že je to tak u všech.... ale hrozně mě vytáčí, kolik sladkostí nebo sladkých nápojů a energiťáků si děti koupí ve školních bufetech nebo automatech. Kolik cukru do sebe nacpou! Měli by tyhle školní kantýny zakázat... :-x

22 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 24. listopadu 2017 v 17:47 | Reagovat

Na svačinu jsem mívala chleba se sádlem dost často, byl to humus, ale dneska už si ho zase klidně dám a když jsou k němu ještě škvarky, tak je to mňamka :D  :D

23 Jana Jana | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 17:58 | Reagovat

A mam chuť na kuře ... já mívala na svačiny maličké barevné jogurtiky :)

24 Libby Libby | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 18:25 | Reagovat

Kuře bývalo sváteční jídlo, taková rozežranost ve všední den :D Mívala jsem denně chleba se sádlem a kupodivu to mám ráda i dnes :-D Grilované kuře můžu kdykoliv na takový zážitek ze školy bych taky dlouho vzpomínala :-P Vnuk Maty nosí sem tam do školy domácí pizzu, ogaři mu to záviděli, tak ji zeť jednou udělal víc a pošmákli si i ostatní kámoši :-D

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 19:05 | Reagovat

Tak tomu na tehdejší dobu říkám "svačinová exotika". Já míval nejčastěji chleba s plátkovým sýrem a jablko ze staňkovské zahrádky. Občas - přiznávám - jsem svou svačinou podaroval "potřebnější", protože mi to zas až tak moc nechutnalo :-).

26 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 22:50 | Reagovat

Teda co jsem mívala ke svačině, to si fakt nepamatuju, ale tak asi většinou chleba s něčím. Spíš si pamatuju ty pytlíky. :-)

27 beallara beallara | Web | 25. listopadu 2017 v 6:34 | Reagovat

[1]: Tak jen doufám, že jsi v lednici našla kus flákoty, není nic horšího než si něco vysnít a to nenajít :-P

[2]: Nevím, proč se omlouváš, dnes už kuře patří mezi nekvalitní odpad, dřív to byla nedostupná laskomina 8-O

[3]: Já jsem jednou dostala celé kilo vepřové šunky Bohemia, té nejdražší a celé kilo jsem na posezení sežrala, nejenže jsem si připadala jako v ráji a ani mi nebylo špatně, natož že bych měla výčitky, byl to nádherný dar :-)

[4]: Já jsem dětem záviděla, že pijí šťávu, to se u nás doma nepilo, protože to bylo drahé, takže čaj a vodu. Nesmírně jsem toužila, abychom měli také doma flašku šťávy ;-)

[5]: Také věřím tomu, že někteří to mají hodně viditelně napsané ve hvězdách a šlapou zlatou alej :-)

[8]: Myšlenku na zneuctění Radkova ubrousku tuším měla celá třída :-D

[9]: Vidíš....co je na tvém komentáři nejvíc viditelné, vzpomínka, že jste v neděli zasedli, dnešní neděle pro mnoho rodin už vůbec nevoní tou tradicí, sednou si k jednomu stolu a uvařit sváteční oběd. Pokud tak neučiní rodiče, dnešní rodiny se odbudou v rychlém občerstvení, pochybuji, že jejich děti budou mít nač vzpomínat :-?

28 beallara beallara | Web | 25. listopadu 2017 v 6:48 | Reagovat

[10]: Krásné vzpomínky, nebylo to hektické, nikam se nespěchalo, přijde mi to celé příjemně klidné.
Dnes je hektik, spěch, povinné kroužky a celý život je jako dostihová dráha, co nejvíc stihnout, co nejvíc stačit :-|

[13]: Já jsem zjistila, že bych toho využila, být skromný, neúplatný a zásadový je otázka první republiky, dnes se tyto hodnoty vytratily a být Kája Mařík se nenosí :-(

[14]: Oni se měnili hodně dobře, tatínek jeho profesionálně boxoval, cestoval po celém světě a devizový účet jim nebyl cizí. Jeho maminka si po revoluci otevřela obrovské květinářství a zahradnictví :-)

[16]: No když byla paštika, byl to slavnostní chvíle, já spíš pamatuji ty šílené taveňáky :-(

[17]: Tak mě se pak víc líbilo, když jsme dostávali svačinu a milovala jsem čtvrtek, kdy byl chléb s pomazánkou, na to jsem se těšila :-P

[18]: Tak nějak nebylo moc co měnit, skoro všichni jsme měli podobně :-D

[19]: Jen zestárl 8-)

29 beallara beallara | Web | 25. listopadu 2017 v 7:00 | Reagovat

[20]: Renčo, mluvíš mi z duše, ubrousek, nažehlený, voňavý ubrousek, dokonce si pamatuji i barvu, měla jsem plátěný fialový :-)

[21]: Byli jsme podle dneška chudí, ale daleko víc spokojenější, no a hlavně zdravější, nepamatuji si nemoce, alergie, navíc jsme žili veseleji ;-)

[22]: Tak vždy, když jsem v zahraničí, toužím po chlebu se sádlem a škvarky, takže to je moje upomínka domova :-D

[23]: Rozcapenče rozcapený...jogurt ? A barevný ?...jsi se zbláznila, né :D  :D  :D  :D

[24]: Rozežranost, správné slovo :D  :D, a já milá dcérko, po chlebu se sádlem jen toužím :D

[25]: Exotika to z pohledu našeho věku je určitě, dnešní mladí by toto viděli jako horor první třídy.
Já jsem výměnné kšefty nedělala, jen jsem chodila ukusovat ke Zdeničce Caltové, ta měla v páté třídě chleba se šunkou :-D

[26]: To bude tím, že já si pamatuji milion drobností, moje Colombovské oči jezdí celý život a zaznamenávají 8-O

30 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 25. listopadu 2017 v 7:35 | Reagovat

Blondýnko, díky, taky jsem si zavzpomínala. Na sváteční kuře a chleba s paštikou či sádlem :-) A tenkrát jogurt, panebože co to bylo?! Hezký víkend.

31 Alka Alka | E-mail | 25. listopadu 2017 v 8:05 | Reagovat

Já si takhle vzpomínám na svůj rohlík s pribiňákem - a byla to mňamka. :-)

A u dvojčat si vzpomínám, jak někdy po 1992 opruzovala, že chtějí v únoru ke sváče taky jahody, jako Evička (dcerka takového novodobého "Radka").

32 Dáša F. Dáša F. | Web | 25. listopadu 2017 v 21:09 | Reagovat

Simčo, grilované kuřátko na svačinku, před desítkami let, muselo dělat chutě snad opravdu každému. Naše svačiny - krajíc chleba s paštikou, nebo jak píšeš se sýrem by dnešní děti moc nebaštily. Ale kuřátko bych si dala i dnes. :o)
Hezkou neděli. D.

33 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 14:41 | Reagovat

Někdo se pro tu roli narodí, máš pravdu. Taky jsem měla takového "svatého" spolužáka. Dnes je taky někde vysoko, uznávaný.
S tou svačinou jsi mi připomněla několik svačin, které jsme si udělaly se spolužačkou v lavici na střední škole. Přinesly jsme si talířky, lžičky, vidličky, topinky, česneky, pomazánku, zeleninu - a debužírovali. Česnek samozřejmě ovanul celou třídu na celý den, i učitelé se tázali, je-li tu někde česnek. Dodnes na to vzpomínáme. Spolužačka nyní žije v Německu. :-)

34 Miloš Miloš | Web | 27. listopadu 2017 v 20:40 | Reagovat

Já si ani nepamatuji, zda jsem nějakou svačinu s sebou míval, jak je to dávno.

A nenapínej nás, který Radek to je? A co řídí?

35 beallara beallara | 28. listopadu 2017 v 6:09 | Reagovat

[34]: Tak především byl předseda představenstva ČEZ a pak šéfoval ČSA, v jakém gardu to bylo si už nepamatuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama