Nejkrásnější vánoční dárek...

10. prosince 2017 v 7:17
Vánoce 1975.
Za oknem padal sníh. Spousta bílého sněhu.
Mrzlo a já s malým bráškou se těšila na večer.
Malá blondýnečka byla žákyní páté třídy a nejvíc se těšila na měkké dárky.
Tyto dárky totiž duši budoucí slečny přitahovaly jako magnet.
K mistrovskému salátu pana otce se zasedalo s rozechvělým žaludkem a nepomohl ani vepřový řízek z kýty, který se jedl skutečně jen na ty vánoce.
Blondýnečka rozbalila první knihu, rozbalila druhou a přišel na řadu měkký balíček.
Bože, stůj při mně, drž mě, objímej mě, jsem jednoznačně nejšťastnější holka pod sluncem.
Dostala jsem své docela první rifle značky WRANGLER. Měly nádherně vyšisovanou barvu, boží knoflíčky a celé byly jako ze zahraničního magazínu. Holka, co do té doby chodila v tesilkách, krimplenových sukních nebo šatech a doma v zástěře, dostala první letenku na Mars. Bombastické.
A že ten večer byl neobyčejný. Rozbalila jsem poslední a nejkrásnější dárek ve svém životě.
V rolničkovém papíru byla zabalená vinylová deska skupiny ABBA.
Tančila jsem, skákala jsem, šílela jsem jako správný puberťák, protože tahle švédská skupina byla můj top.
Dlouho do noci jsem seděla v křesle v nových riflích a dívala jsem se na přebal desky.

Nikdy v životě jsem už nebyla tak rozsvícená a nadšená z dárků.
V koruně vánočního stromečku jsem našla prstýnek, ano, ten prstýnek. Mezi dárky jsem zabalila těhotenský průkaz.
V krabičce od Pitralonu se na mě usmívaly klíče od družstevního bytu.
Kolem kouliček jsme chytali našeho prvního nádherně bílého kocourka. V obálce mezi roličkami toaletního papíru jsem našla jen tak náhodou dovolenou do ciziny hned po revoluci.
Dostala jsem v životě mnoho nádherných dárků od mých milovaných, mých blízkých.
Ale nikdy, skutečně nikdy jsem už nezažila ten kouzelný, nezapomenutelný sen, který ke mně přišel a obdaroval mě.
Kdykoliv si vzpomenu, ano, já byla strašně šťastná.
Za jedny kalhoty, za jednu desku.

Vím, že mě leckdy podezříváte, že si své příběhy smýšlím.
A vězte, že já to mám v životě vždy něco za něco. Za radost a štěstí zaplatím daň z přidané hodnoty.
Druhý den po těch krásných vánocích jsme šly všechny děcka z ulice sáňkovat.
Blondýnečka rozjuchaná to naprala do stromu. Domů mě přivezli v dezolátním stavu.
Ruku jsem měla v dlaze, nohu v sádře a všechny klouby v těle po otřesu jeden velký hematom.
A víte co, byly to magické vánoce, tou druhou rukou jsem mohla hladit přebal té desky.
Přeji vám krásnou adventní neděli. Potěšíte mne, pokud i vy vzpomenete na nejkrásnější vánoční dárek.


 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 8:05 | Reagovat

Začátek vzpomínky hezký, konec míň. Ale tak už to v životě mají natěšený blondýnečky! O příběhu popřemýšlím, už asi vím, vzpomenu na svém blogu. Díky za nápad a přeji pěknou druhou adventní neděli - dnes asi zase chodíš v riflích; já jsem je měla na sobě asi hodinu jen jedenkrát a stačilo - objemná zadel se v objemných gatích fakt nevyjímala ;-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 9:59 | Reagovat

Simi, u Tebe nemůže nikdy být obyčejný článek, vždy tam musí být nějaké BUM! :-) Já první rifle dostala až na střední škole v 15 letech, gramodesku nikdy, nesměla jsem sama zapnout gramofon u našich, vlastně nikdy v životě.
PS: jinak ten těhotenský průkaz mne zarazil, myslela jsem, že je to stále pokračování v Tvých 10 letech! :-D

3 Meduňka Meduňka | Web | 10. prosince 2017 v 10:00 | Reagovat

Sice jsem svoje první rifle nedostala od Ježíška, ale k narozkám, čtrnáctým, a tu radost ohromnou nezapomenu, ač jsem prvně trošku brblala, že jsou to Wildcaty a já přece chtěla Lewisky :D
A nejmilejší vánoční dárek? Asi stříbrný prstýnek od dcery, nosím ho už téměř 10 let :-)

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 10:20 | Reagovat

[3]: Já v prváku (taky 15) na střední dostala Lewisky mrkváče přivezené z NSR. Byla jsem první na škole, kdo je měl. Koukali na mě jak na debila... :-D

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 11:51 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že mým každoročním přáním
co dostat pod stromeček byl rok co rok kůň a dodnes jsem ho nedostala, nějak si nevzpomínám co mne tak kdy rozzářilo. Ale velkou radost jsme měla když jsem konečně udrndala rodiče natolik, že jsem dostala jako jeden z dárků krásný nůž s několika čepelemi. Měkouše jsem vždycky nesnášela, protože má přání byla vždy dost specifická. Takže určitě mne nenadchla látka na šaty do tanečních. Oblečení mi mamina vždy šila a tak svoje první džíny, z kterých jsem opravdu měla šílenou radost jsem si koupila až po vyučení. Když to tak vezmu tak vlastně celé dětství jsem byl tak trochu jak v Pelíškách. Vždycky jsem dostala něco co jsem nechtěla, a to co jsem chtěla jsem nedostala nikdy.

6 Eliss Eliss | Web | 10. prosince 2017 v 11:51 | Reagovat

To jsou krásné vzpomínky, ale ten konec je dost hořkosladký... Můj nejkrásnější dárek byl v dětství, kdy jsem dostala veliký domeček  pro panenky :-)

7 bluesovka bluesovka | 10. prosince 2017 v 12:16 | Reagovat

Dostala jsem k vánocům vysněnou teplákovou soupravu. Stejnou, jako měla moje největší kamarádka. Když jsem přišla do tělocvičny, všichni lehli smíchy a chechtali se jak blázni. V teplákách jsem na rozdíl od mé kamarádky měla nohy jak tyčky, byly to první "elastický" tepláky tý doby. Jo, bylo to hořký, ale přežila jsem... :-D

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 12:51 | Reagovat

Ach jo, asi není dobrý být skromný a nemít velké touhy, protože pak člověk nepocítí tu radost, to BUM, jak tady psala Intuice :-)
Ale co pamatuji, to je taková ta pitomá hra do ruky, s vlkem z Jen počkej, co chytal vajíčka do košíčku.
Věděla jsem, že jí dostane sousedka, protože ta našla dárky dávno před Ježíškem a do Vánoc stihla vybít baterky :-)
A jo, ten rok jsem jí dostala taky :-)

9 Lydie Lydie | 10. prosince 2017 v 13:22 | Reagovat

Asi před 55 lety jsem si moc přála kytaru. Rodiče jsem tím nezatěžoval. O prázdninách jsem byla na brigádě. Obyčejná kytara tehdy stála 150,- Kč. /tehdy to bylo dost /. Peníze jsem dala staršímu bratrovi, aby ji koupil v Ostravě. /on tam studoval/. Když jel na vánoce domů, tak ji zapomněl ve vlaku. Já byla nešťastná, když přišel bez kytary. Druhý den jsem ji našla pod stromečkem. On opravdu kytaru ve vlaku zapomněl, ale hned po odjezdu vlaku si to uvědomil, řekl to výpravčímu, ten zavolal do sousední stanice, kytaru tam vyložili a dalším vlakem poslali zpět. Bratr si pak pro ní na nádraží zašel.
Ps. - já jsem se na tu kytaru nikdy nenaučila pořádně hrát, ale jeden z mladších bratrů to zvládl perfektně. :-)

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 13:36 | Reagovat

Tak já myslela na plyšáky (taky jsou měkký) - a ono hadříky! :-P

11 nudistka nudistka | Web | 10. prosince 2017 v 13:38 | Reagovat

V tom roce jsem nebyla na světě. ;-) Nemám ráda měkké dárky. Dostávala jsem svetry, kalhotky a ponožky. Většinou mi to bylo velké :-D

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 14:21 | Reagovat

Krásný povídání!

Přeji ti krásný a pohodový čas předvánoční :-).

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. prosince 2017 v 15:44 | Reagovat

Ba, ba - ABBA!!!!

14 Iris Iris | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 17:24 | Reagovat

Já si vždycky přála koně, ale teď už vím, že se mi to přání nikdy nesplní.
Jinak mám radost z každého dárku, i když jsou to ponožky, potřebuji pod stromečkem kupu malých dárků moc a moc :-D

15 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 10. prosince 2017 v 17:41 | Reagovat

Také jsem toužila po džínách, ale dočkala jsem se až na střední.Po letech jsem se dozvěděla od své babičky, že mi je v Tuzexu sehnala, ale pod stromečkem nebyly. Můj otec jí to tehdy zakázal, holka nebude chodit v nějakých pánských kalhotách :-( Moje maminka byla švadlena, tak jsem pořád nosila sukýnky a šatičky, a proto možná jsou posledních dvacet let kalhoty moje nejoblíbenější oblečení :-)  :D

16 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 10. prosince 2017 v 18:03 | Reagovat

Nějak si nemohu vzpomenout na nejkrásnější dárek. Byla jsem spokojená vždy. Nepamatuji se na nějaká zklamání. Hlavně, když jsem měla pod stromečkem několik knih.
Hezké dny, Simi!
Hanka :-)

17 Miloš Miloš | Web | 10. prosince 2017 v 18:18 | Reagovat

Já zrovna atmosféru vánočních dárků moc rád nemám, chtěl bych mít radost podle nálady a ne kalendáře.

Ale takový dárek, jak o něm kdysi mluvila herečka Dana Morávková, potěší vždy - i na Vánoce. Manžel jí jako bývalou krasobruslařku překvapil dárkem v podobě letenek do New Yorku, aby si mohla zabruslit v Rockefellerově centru :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 19:40 | Reagovat

Já jsem mad měkkými dárky vždycky jen smutně zavdychal. Ale kdybych si měl vzpomenout na ty "nej" dárky, asi by to byl vlastní foťák LOMO, který dokázal na jedno mechanické natažení udělat až 7 fotek bez převíjení filmu :-). No a potom mě naprosto nadchl stolní hokej, který jsem pak nadšeně hrál několik let.

19 Dáša F. Dáša F. | Web | 10. prosince 2017 v 20:59 | Reagovat

Simi, to je kouzelné a dojemné zároveň. Je to smutné, ale na chvíle u stromečku si moc nevzpomínám. Naši ho měli v ložnici, aby jsme ho asi neshodily, do obýváku se smělo jen s návštěvou, nebo na televizi. Pak urovnat leskymo... Ale na vánoční období kolem, to si pamatuji, třeba jako malá jsem si každý rok kroužkovala televizní program.
(Našim dětem jsem se pak snažila připravovat Vánoce nezapomenutelné.)
Přeji krásný adventní čas. D.

20 Pavla Pavla | 10. prosince 2017 v 21:40 | Reagovat

Simi, krásné předvánoční nostalgické vzpomínání. Já měla asi njevětší radost z dvoupokojového domečku, kompletně vybaveného i se svítícími světýlky, který  vyrobil můj tatínek. Bylo mi dest let a úplně stejný vyrobil i pro moji mladší sestřenici. Hodně dlouhou dobu jsem si nehrála s ničím jiným.

21 beallara beallara | 11. prosince 2017 v 6:31 | Reagovat

[1]: Však jsem to zmiňovala, já to tak prostě mám...něco za něco, vždy zaplatím daně a někdy i dopředu.
Ženy s větším pozadím vypadají v riflích někdy skutečně jako nastřelený , no není to pro každého :-)

[2]: Bum, no asi jo a to se skutečně nějak  nesnažím, život mi to tak servíruje, říká si, že potřebuju velkou estrádu.
Kdepak, další odstavec již hovoří o letech následných :-D

[3]: Ono je jedno jestli vánoce nebo narozeniny, hlavně je to o tom dárku a když potěšil, v mém případě už nikdy to ACH tak výrazné nebylo :-)

[5]: Já jsem neměla nějak výrazně idylické dětství jako od Boženy Němcové na Starém Bělidle, vánoce u nás byly šílené, doslova šílené, ale občas přišel dárek, který takto potěšil.
Moji rodiče se snad ani neměli potkat, protože ta kýžená romantika k nám nikdy nedorazila, občas létaly vzduchem popelníky, sprostá slova a výhrůžky, zasněžené kráse hodně vzdálené :-x

[6]: Jo, votom to je, život není procházka růžovým sadem, když čteš komentáře, uděláš si obrázek, jak moje generace žila :-?

22 beallara beallara | 11. prosince 2017 v 6:52 | Reagovat

[7]: Tak to je kurva nespravedlivé :D  :D  :D

[8]: Mohu tě ujistit, že jsem byla hodně skromná holka, no a i když se dnes nemám špatně, vím, že nic v životě není zadarmo :-)

[9]: Milá Lýdie, moc ti děkuji za nádherné vyprávění, moc a moc mě potěšilo a pohladilo.
Má dcera toužila po kytaře, když jí dostala, bylo po snu, vůbec jí to nebavilo a v hudebce se trápila :-?

[10]: V té době žádní plyšáci neexistovaly, bylo to zboží úzkoprofilové, nějací medvědi, ale jinak nic. :-(

[11]: Jako ženu rozmarnou mě potěší tvrdá krabička a spousta měkkých dárků :-)

[12]: Děkuji a totéž přeji i tobě :-)

[13]: Jo, byl to fenomén :-)

23 beallara beallara | 11. prosince 2017 v 7:01 | Reagovat

[14]: Nebyla jsem nikdy " koňská ", ale spousta mých spolužaček po něm toužila hodně urputně :-)

[15]: Tatínek byl typický muž, který věděl, jak uchránit dceru před neřestí, že :-x

[16]: I já jsem byla spokojená, ovšem tohle byl celoživotní TOP :-)

[17]: Nejsem milovník vánoc, nikdy jsem nebyla, protože to moji rodiče neuměli podat, neuměli udělat atmosféru a hlavně nikdy u nás nepanovala nádherná atmosféra, vánoce se musí člověk naučit ve své rodině, jinak to táhne jako batoh celým žiovtem :-(

[18]: U kluků je pochopitelné, že  " měkouš " nebude vítaný, jen asi u kluků buzíčků, ty to potěší. :-D

[19]: Dášo, vypisovat , jak u nás probíhaly vánoce, hrůza.
Dala jsem si za úkol, aby letošní blog v prosinci byl jen pozitivní, protože kdybych vypsala, co ty, byla by to jedna obrovská depresárna, kterou si úspěšně táhnu životem a zapomenout nejde. Rozumím ti, naprosto 8-O

[20]: Tvůj tatínek byl šikula, můj si nevšiml, že žiju :-)
A jsem ráda, že se to neminulo účinkem, ráda bych zde klid a pohodu :-)  :-)

24 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 11. prosince 2017 v 8:13 | Reagovat

Od včerejška přemýšlím, jaký nejhezčí dárek jsem dostala a nějak mi nic nepřišlo zásadní. Naopak jsem si vzpomněla, jak jsem pro dceru, která se vracela celkem nešťastná z pobytu, kde pracovala jako au pair, uspořádala v únoru Štědrý den se vším všudy, i jsem pekla, byl stromeček, koledy, dárky a to byl možná i pro mě nejhezčí dárek :-)

25 Zdenka Zdenka | Web | 11. prosince 2017 v 8:42 | Reagovat

Taky jsem si nemohla vzpomenout :-D  :-D, ale Lýdie mi to připomněla :-) I já toužila po kytaře a můj zlatý dědeček na ní vystál frontu a já ji dostala :-D  :-D,ovšem ani já se na ní nikdy hrát nenaučila :-? A rifle z Tuzexu jsem měla až jako vdaná, už to bude 30 let :-D  :-D

26 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 11. prosince 2017 v 9:13 | Reagovat

Mně se rodiče kromě knih nikdy netrefili do přání. Wranglerky jsem dostala až jsem si na ně vydělala. Z peněz které jsem odevzdávala mamině. Radost mně dokázal udělat až manžel a nejvíc mě těšily dárečky od dětí. Malůvky, korálky navlékané ve škole, mističky z moduritu atd :-)

27 ruzena ruzena | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 10:04 | Reagovat

Na Vánoce jsem většinou dostávala knížky které jsem stačila přečíst do Nového roku :-D Skoro vždycky se doma trefili :-) Džíny jsem si ale myslím koupila až když jsem začala vydělávat, v Tuzexu, za vyšmelené peníze :-P

28 Lydie Lydie | 11. prosince 2017 v 12:29 | Reagovat

[19]: Dášo, Tvůj komentík o tom, že jsi se snažila připravit Vánoce dětem, co nejlepší, mě připomněl, že u nás se děti začátkem prosince ptaly, kdy budem mít štědrý den. /s manželem jsme oba pracovali na železnici a každý jsme měli směny jinak - vlaky musí jezdit i v noci o svátcích,že./ Tak jsme měli dost často nadílku už o den dřív. To se dětem líbilo, protože ony už měly dárky a kamarádi ještě ne. :-)

29 Jana Jana | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 14:54 | Reagovat

Můj nejkrásnější dárek byly doklady k Santě. Moji kobylce... nikdy jsem krásnější dárek nedostala ... a druhý den? Mamka na ni posadila moji kamarádku. Nesnášel jsem matku. Dostala jsem kobylku a plno věcí na ni a ani jsem na ni nemohla jet ...

30 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 21:04 | Reagovat

Já svoje první rifle dostala až v osmé třídě:-). Tmavé Wildcat, které jsem při nejbližší příležitosti drhla ve vaně kartáčem, aby zesvětlily:-).
Henrieta

31 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 12. prosince 2017 v 5:53 | Reagovat

Já jsem se také chtěla strojit do moderních hadříků, ale rodiče to nějak nechápali. Vzpomínám si , jak jsem chtěla své první silonky. Holky už je nosili, prostě punčochy a podvazkový pás. Ano dostala jsem punčochy, ale tlusté, s žerzejem do pruhů takové ty dvě hladce a dvě obrace  a ještě barevné, křiklavě žluté. Nebo tradičně o dvě čísla větší, však dorostu. :D Ne nestěžuju si, dárků bylo vždy více, ale naši vyzdvihovali spíše duchovno. Ten náraz do stromu byl dalo by se říci šťastný. Tedy ne v tom, že se udál, ale že neměl horší následky. :-)

32 Ilma Ilma | Web | 15. prosince 2017 v 20:03 | Reagovat

Už roky nemám ráda Vánoce právě pro všechny ty věci, co z toho lidé vytvořili, o předhánění se v tom, kdo za kolik peněz dostane a kolik dárků. Je to hnus. To původní kouzlo se ztratilo. A tenhle článek.. ten mi až vehnal slzy do očí. Protože v něm to kouzlo lze spatřit. Navíc.. radost z maličkostí!

33 JiříSvarc JiříSvarc | E-mail | Web | 18. prosince 2017 v 0:04 | Reagovat

Where is the moment when we needed the most?
You kick up the leaves, and the magic is lost
They tell me your blue sky's faded to gray
They tell me your passion's gone away
And I don't need no carrying on

Stand in the line just to hit a new low
You're faking a smile with the coffee to go
You tell me your life's been way off line
You're falling to pieces every time
And I don't need no carrying on

'Cause you had a bad day
You're taking one down
You sing a sad song just to turn it around
You say you don't know
You tell me don't lie
You work at a smile, and you go for a ride
You had a bad day
The camera don't lie
You're coming back down, and you really don't mind
You had a bad day
You had a bad day

Well you need a blue sky holiday
The point is they laugh at what you say
And I don't need no carrying on

You had a bad day
You're taking one down
You sing a sad song just to turn it around
You say you don't know
You tell me don't lie
You work at a smile, and you go for a ride
You had a bad day
The camera don't lie
You're coming back down and you really don't mind
You had a bad day

Sometimes the system goes on the blink, and the whole thing it turns out
Wrong
You might not make it back and you know that you could be well, oh, that
Strong
And I'm not wrong

So where is the passion when you need it the most?
Oh, you and I
You kick up the leaves and the magic is lost

'Cause you had a bad day
You're taking one down
You sing a sad song just to turn it around
You say you don't know
You tell me don't lie
You work at a smile and you go for a ride
You had a bad day
You see what you like
And how does it feel one more time?
You had a bad day
You had a bad day (had a bad day, had a bad day, had a bad day)

34 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. prosince 2017 v 16:45 | Reagovat

Simi, já tohle zažila letos. Nejdřív gramec, další den LP Omegy. Myslela jsem, že jsem v nebi....slova jsou úplně zbytečná... :-)  :-)  :-)

35 Martina Martina | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 13:37 | Reagovat

Vánoce miluji. Každý rok je prožívám intenzivněji. Nejspíš věkem. Letos jsem nejvíce udělala radost babičce, které jsem pořídila nahřívací polštářek na její bolavé klouby.

36 donlabuznik donlabuznik | 18. května 2018 v 3:21 | Reagovat

Rád kouzlím úsměvy lidí v okolí, nedávno měla narozeniny moje drahá polovička a tak jsem ji vybral kupu dárků z https://www.darkysradosti.cz/darky-pro-zeny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama