Čas malin nezralých...

22. února 2018 v 6:05
Máte můj obdiv ... tak nějak začínala informační třídní schůzka v první třídě. Ve vteřině se mé sebevědomí katapultovalo až k nebeské bráně. Paní učitelka mne požádala, zda bych mohla vydržet do konce, moc ráda by si se mnou popovídala blíže.
Když všichni rodiče i těch nejvíc zlobivých žáků odešli, zůstali jsme spolu mezi čtyřma očima, vlastně né, ještě přihlížel Vašík Havel z prezidentského obrázku.
Kantorka si sundala brýle a zasněně pravila .... jak to všechno zvládáte ? Rodinu, dítě, práci, domácnost a ještě zpívat, koncertovat, to musí být tak vyčerpávající ??
S výrazem raněné laně jsem nechápavě kývala hlavou, jaké koncerty, jaké zpívání, jaké cestování ?
Moje dcera se domnívala, že jsem Marie Fredriksson ze skupiny Roxette a tak každému na počkání vykládala, že její maminka je zpěvačka, co zpívá a koncertuje v televizi.

Lehnout, ano, je po obědě a moje holčička už přivírá očka. Napěchuji automatickou pračku pěkně na vyvářku i s předpírkou a jdu si také hodit šlofíčka.
Probouzí mne rázné zvonění, někdo mlátí pěstmi do dveří, někdo do těch dveří dokonce kope. Rozespalá otevírám a rozzuřená sousedka na mne křičí : Ty krávo, vytopila jsi mě, zabiju tě. A odchází.
V koupelně zjišťuji, že můj poklad nejmilejší, moje láska nejkrásnější / rozuměj tímto mou tříletou holčičku / odtokovou hadici nacpala do kočičího záchodku a přísavku připevnila na střechu. Celý vyvářkový cyklus vytekl mimo vanu.
Jdu prosit o patro níž o odpuštění. V obývacím pokoji sousedům bublá strop jako na tureckém Pamukkale, ze stropu se kouří. Vše je nacucané, vše plave a vše doutná. Apokalypsa.
Sousedka pije z flašky rum a podává mi ho. Stáváme se kamarádkami na život, na smrt a když jsou záplavy, my dvě se smějeme.

Ách jo, zase ta neděle. Připravuji si věci na pondělí na ráno a chci si vyměnit náušnice, ženská jedna parádivá..
Otevírám šperkovnici a rychle zavírám. Otevírám a zase zavírám. Jsem ve svém bytě ? Jsem u nás doma ?
Mlha přede mnou, mlha za mnou..
Osmělím se a otevřu svou šperkovnici dokořán. Uprostřed leží nádherný prsten se zeleným kamenem, dva obrovské prsteny s červenými kameny a pak několik přepychových celozlatých kousků. Do mé šperkovnice se narodilo 7 nových, kouzelných prstenů.
Maminko, máš radost ? Gábinky maminka má doma hodně parády a tak já jsem jí donesla mojí Bárbínku a ona ti donesla něco pro radost. Maminko, já tě mám ráda.

Došlo mléko a droždí. Oblékám se a nechávám moji dceru v péči babičky / rozuměj v péči generálky /, která na potkání prohlašuje, že je babka chňapka a babka na baterky.
Po návratu ze samoobsluhy se mi naskýtá pohled pro bohy. Uprostřed postele leží moje mamka na zádech a hlasitě chrápe.
Na obličeji, dekoltu a ramenou má zhruba centimetrovou vrstvu krému od Oriflame. Kolem celého těla má úhledně rozložené dranžírovací, vykošťovací a šálovací nože ve všech velikostech, nechybí ruční sekáček na kotlety, nůžky na drůbež, palička na maso a celý příborník. / řeznická generace nevymře ani po meči, ani po přeslici /
Při vstupu do místnosti moje dcera dolešťuje plosky nohou mojí mamky švédskou kosmetikou na opary opět ve vrstvě nemalé. Babička spokojeně spí, chrápání rezonuje celou místností jako v kotci hnědých medvědů brtníků a kolem sebe má připraveno vše k úspěšnému šavlovému tanci od Arama Chačaturjana.

Íá, íá, íá, já jsem osel. Žehlím a přemýšlím, co k obědu. Moje sluníčko se vrátilo z venku a s úsměvem mi hlásí, že si nasbíralo spoustu krásných černých korálků. To je dobře.
Chci položit na stůl čerstvě vyžehlený ubrus, ale ... korálky, desítky, hodně desítek nám běhá po stole. Proboha!
Co to je ? Maminko, to jsou " autobusy ".
Korálky moje holčička sbírala včera, předevčírem. Korálky nám běhají v koši na prádlo, ve skříni, ve stolku u postele.
Mému dítěti září oči, nasbíralo nám domů stovky korálků, které mají nožičky, pěkně běhají po bytě.
Konec entomologa v naší rodině, každý den u dveří celní a devizová kontrola včetně osobní prohlídky, protože korálky se dají schovat i do kalhotek !


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zdenka Zdenka | Web | 22. února 2018 v 6:28 | Reagovat

Koukám, že jste měly doma veselo ;-)  :-D  :-D Hlavně, že si dokážeš vzpomenout....taky už jsem něco v paměti vyštrachala,ale tak krásně napsat bych to neuměla :-)

2 signoraa signoraa | Web | 22. února 2018 v 8:02 | Reagovat

Při čtení se usmívám a vzpomínám, co dokázaly moje děti. :- Asi to bude v mnoha rodinách podobné. Mezi excelentní čísla patřilo to, kdy můj tehdy čtyřletý synek sebral babičce ze stolu pětistovku z právě převzatého a hlavně neuloženého důchodu a koupil za ní od sousedovic holky, která byla o něco starší, otakárka fenyklového. Máti to brala sportovně, otakárek uletěl a já šla diplomaticky vyjednávat k sousedům. :-D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. února 2018 v 8:03 | Reagovat

Taky máš můj obdiv. Já bych k práci a k blogu to koncertování fakt nedal! :-)

4 Pavla Pavla | 22. února 2018 v 8:50 | Reagovat

Moc jsem se nasmála. Snad ani nevím, u kterého písmena víc. Snad k "D" mám podobnou příhodu. Když mladší šestiletá dcerka zůstala v nemocnici se slepákem, byla jsem tam s ní. Hned druhý den volali z práce a tak jsme se prohodili s mužem. Jen dcerka byla smutná, že si s ní nehrál a nevěnoval se jí, celý den prospal! :-!

5 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 22. února 2018 v 8:56 | Reagovat

Možná si se Sofinkou i něco podobného zopakuješ :-D . Co Ty víš, jestli si taky nezdřímneš a ???
Pobavila jsem se a určitě bych taky něco z radovánek s dětmi v paměti vylovila.
Měj se!
Hanka :-)  :-D  :-)

6 Jana Jana | Web | 22. února 2018 v 9:01 | Reagovat

Simi, pěkné počteníčko :-)  Pobavila jsem se :-D  U nás se sbíraly kamínky, hezky do kyblíčku a ten se vysypal uprostřed obýváku :-D
A synek když už chodil do školy přinesl myšku...jojó krysa jako vyšitá :-! mě která se bojí i myší :D  Naštěstí zůstala jen v předsíńia pak putovala zpátky. Prý když nechci myš, tak donese sklípkana, dones pavouků se nebojím :-D  nedonesl ;-)
Takže taky bylo veselo :-)
Měj se krásně :-)

7 Růžena Růžena | E-mail | Web | 22. února 2018 v 9:19 | Reagovat

Moc jsem se pobavila, děti mají úžasnou fantazii a maminka to umí hezky podat :-) :-D

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. února 2018 v 10:34 | Reagovat

Sifonová láhev v pozadí. Tu už jsem dlouho neviděl. :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. února 2018 v 11:32 | Reagovat

Jůůů, Simi, někde mám fotečku synka ve stejném panenkovém kočárku :-)
Vlastně bych tipla, že tenhle kočárek je ještě pořád u našich na půdě :-)

10 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 22. února 2018 v 11:47 | Reagovat

Mne to připomnělo, jak jsem přinesl domů jesterku. Dal jsem ji do supliku, tam ale nezustala...no bylo coro..n

11 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 22. února 2018 v 12:38 | Reagovat

Ta prťavka je fakt správná. Čertoviny jí koukaly z očí. Šťastné to dítě... :-)

12 Eliss Eliss | Web | 22. února 2018 v 13:27 | Reagovat

Krásné zážitky, nejvíce mě dostalo to s těmi šperky :-)

13 Bevíčková Bevíčková | E-mail | Web | 22. února 2018 v 13:53 | Reagovat

Kouzelné perličky ze života. Někdy je to na mrtvici, ale zas je aspoň na co vzpomínat. :D  ;-)

14 veruce veruce | Web | 22. února 2018 v 14:12 | Reagovat

On by byl ten život tak nudný (a vzpomínky naprosto o ničem), kdyby ty děti "nezlobily" :-D

15 hedd hedd | Web | 22. února 2018 v 16:01 | Reagovat

Tady se někdo opravdu nenudil! A jak to všechno zvládáš - ještě s tím zpěvem a koncertováním? :-D

16 Dáša F. Dáša F. | Web | 22. února 2018 v 17:58 | Reagovat

Simi, tak to jsem dnes potřebovala. Smála jsem se u každého odstavce, u některého dokonce nahlas. Jo, dětičky ..., ale zase je na co vzpomínat. D.

17 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 22. února 2018 v 18:16 | Reagovat

[3]: Koncertování bys nedal? Ale dal! Vsadím se, že i ty dovedeš občas hrát na nervy. ;-)

18 duchodkaevka duchodkaevka | 22. února 2018 v 18:54 | Reagovat

Někdy to bylo s dětičkama na nervy, někdy přímo o nervy, ale dneska bychom neměli na co vzpomínat a s odstupem času se tomu dokonce i zasmějeme :-) Fotka je super, obě si to náramně užíváte :-)  :-P

19 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 22. února 2018 v 19:20 | Reagovat

Jo jo, krásně vzpomínáš Blondýnko, pobavila jsem se. Jo s dětmi je legrace. Hezký večer.

20 hrachajdice hrachajdice | Web | 22. února 2018 v 21:26 | Reagovat

moc fajn se to četlo :-)

21 beallara beallara | Web | 23. února 2018 v 6:44 | Reagovat

[1]: Právě o vzpomínkách to je, vykopat, oprášit a zeštábnit :-D

[2]: Každý správný muž si musí pořídít svou sbírku motýlů, starat se o ní a oprašovat jí :D

[3]: Ale jdi ty, kdy máš kolem sebe schopný realizační tým, to sfoukne každý ;-)

[4]: Smích je koření života a když jsem ti ho o pár vteřin prodloužila, je mi ctí, jen v dané situaci to nebylo občas vůbec k smíchu :-x

[5]: Kdepak, moje máma byla šílený a věčně unavený workoholik, tudíž spala ne povel, já mám se spaním trochu problémy, potřebuji svoji postel ;-)

[6]: Co se týče zvířátek, byla jsem nekompromisní a důsledná, nic co nesnáším domů nesmělo :-!

[7]: Moje dcera měla a má dětskou duši, tuny fantazie, narodila se na pohádkové planetě :-)

22 beallara beallara | Web | 23. února 2018 v 6:52 | Reagovat

[8]: Jo, dneska je to soda stream a bombička je trochu větší :D  :D  :D  :D

[9]: Můj manžel byl na ptákoviny kadet :D

[10]: Jo ještěrku, to by mne trefilo :-D

[11]: Moje dcera bylo nesmírně hodné, klidné dítě, které končilo svá studia s průměrem 1,1, ovšem když udělala průser, tak skutečně velkolepý a vymakaný, žádné troškaření :-D

[12]: No Gábinky maminka si to nemyslela a napadla mě, že jsem jí ještě jeden prsten zapřela, bylo to nechutné a dlouho jsme se nezdravily, nakonec se zjistilo, že prsten má někdo úplně jiný :-x  :-x  :-x

[13]: Ale néééééé, to čumím, kdo mi to přišel na návštěvu, vítám tam tě, kočko Bevíčková, chyběla jsi :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

23 beallara beallara | Web | 23. února 2018 v 6:58 | Reagovat

[14]: Moje Verunka nezlobila, byla proti Soptíčkovi zlatá, zrovna tento týden při krmení vnučky, což probíhalo jako krmení vepřů, hodně nahlas jsem říkala, že děkuji bohu na stomilionkrát za tak hodné dítě :D  :D  :D

[15]: Jsem ve věku, kdy všechno zařídí realizační tým a já mám klid na kariéru :-D

[16]: Jsem ráda, že jsem potěšila, jsou dny, kdy člověk nepotřebuje filozofovat, potřebuje jen vypnout a relaxovat, číst ptákoviny 8-O

[17]: A ještě by se sám u toho pěkně vyfotil, že :-D

[18]: Nejvíc si to užíval tatínek :D

[19]: Někdy legrace, někdy smutek, ale hlavně že jsou zdravé

[20]: Tak to jsem moc ráda, kočko :-)

24 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. února 2018 v 8:57 | Reagovat

Kdysi v paneláku se mi stala s pračkou ta samá věc. Dcera když se koupala mi vyhodila hadici od pračky z vany a ta se uhnízdila pod vanou kde byl beton. A já nic netuš taky dala vyvářecí, čili nejvíc vody obsahující program. Ta záludnost byla v tom  že já neviděla nikde žádnou vodu, která by byla tam kde vůbec být nemá, ale poznaly to všechny byty pod námi. Naštěstí i na smůlu byl pod námi prázdný byt, voda která do něj z pračky vytekla pěkně protekla koupelnou a po křivé podlaze stekla do předsíně a odtud do el. rozvodů které se jak známo s vodou nesnášejí. A tak v sobotu před polednem byla půlka baráku bez elektriky.Nikdy se nikdo nedozvěděl (naštěstí) že jsem to způsobila já, připsalo se to tomu, že asi praskla voda v tom bytě kde nikdo nebydlel jen tam docházeli na kontrolu a oni to dali dohromady. Už proto, že já měla v koupelně sucho když to byli u mne kontrolovat, všechno totiž proteklo tím betonem pod vanou a tím pádem nebylo nikde nic vidět. ;-)

25 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. února 2018 v 9:27 | Reagovat

Simi, měla jsi stejně bujný život, máš na co vzpomínat. Za tvoje šťavnaté vzpomínání tě zařazuji do výběru TT Mládí. Zůstaň mladá i dál ;-)

26 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. února 2018 v 9:34 | Reagovat

[24]: Tehdy to asi bylo k pláči, dnes je to napínavé počtení. Nedávno jsme sekali elektriku a vstup i vývod vody od pračky nám přikurtovali napevno. Teď co to čtu, jsem ráda ;-)

27 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. února 2018 v 12:58 | Reagovat

Pěkné zážitky, k pousmání, chi chi. :-)
Takovou sifonku jsme taky měli, robota Etu mám dodnes a Ovocit jsem milovala, to byla dobrota! :-)

28 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. února 2018 v 17:24 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala! A moc dobře, že jsi to napsala. To až začne Soptíček projevovat výrazněji své geny, tak aby tvůj poklad nejmilejší věděl, po kom to má :-D.

29 Helena Helena | E-mail | 25. února 2018 v 8:22 | Reagovat

Krásně sepsané vzpomínky...
Simi, přeji hezkou neděli, Helena

30 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 25. února 2018 v 16:20 | Reagovat

Tak tohle je opět za sto bodů!!! No, myslím, že se má dcerka na co těšit. Myslím, že geny se nezapřou:-).
Henrieta

31 Miloš Miloš | Web | 1. března 2018 v 20:20 | Reagovat

Dcerka nebyla žádný sobec, když mohla obětovat panenku Barbie, aby udělala mamce radost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama