Já jsem tvé staří, pozvi mě dál ...

3. února 2018 v 7:50
Spojila nás náhoda a vzniklo přátelství.
Za celý svůj život jsem nepotkala člověka s tak vybroušeným nadhledem.
Co já jsem opindávala v dlouhých větách, v desítkách slov, ona trefně udeřila na solar jednou prostou větou.
Rozený pohodář.
Její úsměv čtveráka s jemnou cigaretkou u rtů, zapíjející kávou a končící větou. To neřeš.
Jenže poslední rok je vše jinak. Nejdřív se vkrádal nepokoj.
Úsměv vystřídaly smutné oči bez lesku, bez života.
Deprese. Obrovská saň, co požírá duši.
Je na vše sama, na život, na nemocného otce. Soužití dcery a nemohoucího tatínka v jinak prázdném domě.
S nemocí přichází beznaděj kořeněná bezmocí, která graduje hulvátstvím muže. Jeho síla odchází.
Bolestivě bojují oba, on s důstojností, ona s emocemi.
Má přítelkyně se v tom boji zoufale ztrácí, snaží se na potápějící lodi udržet směr a přesto je ten záchranný kruh v nedohlednu. Jak ráda by utekla, jak ráda by ukázala záda.
Nedokáže to. Stará se o nemocného otce a důstojně mu ulehčuje poslední chvíle ze života na úkor toho svého.

Jedné noci, před 8 lety jim pípla sms.
Právě tato zpráva dvěma penzistům obrátila život vzhůru nohama.
Jejich snacha jim oznámila, že se zamilovala a odchází.
Takže v neděli si už pro své dvě malé děti nepřijde. Vlastně si pro ně nepřijde ani tu druhou neděli.
Nechce je už vůbec.
Co se dvěma ptáčaty, kterým v těle pulzuje stejná krev, co se dvěma živly, kterých je plný malý byt ?
Můžou vyhodit krev své krve ?
Mohou jen přistoupit na skutečnost, že pomohou svému synovi, který dře, aby rodinu uživil.
Od plenek do školky, ze školky do školy a hurá vstříc pubertě.
Dívám se, za oknem babička vyprovází svou vnučku na kroužek, hladí jí neposedné vlasy, upravuje minisukni.
Představovala si takto svou část důchodového života, měla vůbec šanci si uvědomit, že v pozdním věku kope prvoligový mač rodičovství ?

Je sobota. Je nádherná letní sobota, plná slunce, sladkého melounu a koupání.
Po dáchanečku by nebyla vůbec špatná káva.
Paní domu jí servíruje s právě upečeným štrůdlem, plným ořechů a hrozinek.
Fuj, zase štrůdl. Ozve se pán domu, kopne do stolu a uražený odchází trucovat.
Dokáže trucovat celý týden. Mlčí, mlčí celý den, neodpovídá.
Po bytě voní bábovka. No jo, přitáhnou dětičky, peče se bábovka.
Ticho, bytem se nese jen zvuk hodin. Tik tak, tik tak.
Ona se trápí, nedokáže mlčet. On se netrápí, kašle na slušné chování.
Kde je ten gentleman, který jí kupoval růže ?
Aby jí ještě víc zranil, dělá si srandu, že jí narostl zadek. Čím víc zranit, tím lépe.
Spolu žijí, spolu mlčí.
A přitom se tak milovali, tak si užívali života, cestovali, smáli se stejným vtipům.
Stáří, nemoci, bolesti a odcizení.
Jenže, co když ten dnešní den s odmítnutým štrůdlem může být zároveň i dnem posledním ?

Tři podobenství odcházení a stárnutí.
Nikdy se člověk dostatečně nepřipraví, neztrácí naději a doufá.
Rozloučím se slovy pana Hapky a Horáčka :
" Teď tady sedí v županu,
já neznám žádnou obranu, když říká : Už tu zůstanu, jsem tvoje STÁŘÍ "


 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 3. února 2018 v 8:04 | Reagovat

Dobře, ty! Jó, život se s náma nesere.... :-?

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 3. února 2018 v 8:06 | Reagovat

to je poměrně smutné, život je drsný..

nechápu jak někdo může opustit děti...kvůli muži/zamilovanosti (teď mě napadlo, že to mohlo být i kvůli ženě)

3 Evina Evina | E-mail | 3. února 2018 v 8:28 | Reagovat

[2]: Ano,může!Vzpomene si až na konci života,že měl děti...žádá od nich pomoc.

4 sugr sugr | E-mail | Web | 3. února 2018 v 8:45 | Reagovat

Ten první odstavec je bohužel víc než pravdivý, vím o tom svém. Staré dítě, které samo by už potřebovalo pomoc se stará o starého rodiče, kterému už došly síly. Nepochopí nikdy kdo nezažil, nepochopí nikdo kdo tím prošel. Nejhorší část života pro člověka. Ne každý má tu čest jí projít.

5 sugr sugr | 3. února 2018 v 8:47 | Reagovat

[4]: oprava...nepochopí nikdo, kdo tím NEprošel...

6 sugr sugr | E-mail | Web | 3. února 2018 v 8:50 | Reagovat

[1]: Jak s kým, s někým se sere takovým způsobem, že člověk žasne a má vztek, že s ním se nesere! :-) :-D

7 sugr sugr | E-mail | Web | 3. února 2018 v 8:55 | Reagovat

[2]: Znám ženu a nejednu, která se zřekla svých malých dětí a  při rozvodu u soudu, zůstali manželovi.
Jak píšete, že to nemůžete pochopit...,neb nevíte co za tím je, či bylo v reálném životě. :-(
Život po pár letech manželství může nabrat zcela jiný směr, vy jste poměrně chvilinku vdána a zažíváte nejkrásnější prvopočátky manželství, krásné vaše optimistické čtení, nádherná vize, že vám to tak zůstane navždy.
Snad to tak bude, držím palečky. ;-)

8 Iris Iris | E-mail | Web | 3. února 2018 v 9:22 | Reagovat

Nikdy nesoudím, každá mince má totiž dvě strany, ale odejít od dětí, protože se zamilovala?!
Stáří...... :-(

9 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 3. února 2018 v 9:54 | Reagovat

Život napíše příběhy, které člověk nevymyslí... A já neznám ty příběhy, znám jen ten svůj...

10 Eliss Eliss | Web | 3. února 2018 v 10:09 | Reagovat

Je hrozné jaké kopance a rány nám může život přichystat :-(

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 3. února 2018 v 10:26 | Reagovat

[1]: Dobře Ty! Jo, umíš napsat trefný komentář a nepotřebuješ moc slov...

12 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 3. února 2018 v 10:34 | Reagovat

[7]: to jo, vdaná jsem asi rok a s manželem jsme spolu tak 9 let, nějak jsem to přestala počítat:)
a ano nevím co za tím je ale ty jo...prostě jak vidím to naše malé stvořeníčko tak by mi to muselo srdce roztrhnout ho dát pryč:-(

a děkuji!:-)

13 signoraa signoraa | Web | 3. února 2018 v 10:50 | Reagovat

Dnešní tvůj článek je smutný a současně strašlivě pravdivý. O to smutnější, že jsem včera vytáhla ze schránky parte jednoho úžasného člověka, který měl nadhled a uměl fantasticky glosovat život. A já si uvědomila, že už fakt hraju tu poslední třetinu.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. února 2018 v 10:52 | Reagovat

Tři různé podoby skutečnosti - všechny věrné, rozšířené, v mnohém silné a v něčem zničující. Moc dobře napsané.

15 VendyW VendyW | E-mail | Web | 3. února 2018 v 10:58 | Reagovat

[11]: ;-)  :-D

16 VendyW VendyW | E-mail | Web | 3. února 2018 v 11:00 | Reagovat

Jo, a mimochodem, tuhle písničku mám hodě ráda. Ono se ostatně dá říct, že bych některou písničku či skladbu vzešlou s pera Petra Hapky a Michala Horáčka nesnášela nebo se mi nelíbila. Já tohle spojení miluju a je strašná škoda, že už další hudební skvosty z jejich spolupráce už nikdy nevzniknou ....

17 Zdenka Zdenka | Web | 3. února 2018 v 11:22 | Reagovat

Taky nepochopím, že někdo dokáže opustit malé děti, u těch větších už je to jiná....ty už se můžou rozhodnout samy....já si teda vzala všechny tři a několikrát jsem jim řekla, že jsem vás tam nenechala :-D  :-D , ale ze srandy ;-)  :-D  :-D
Vážně není život peříčko :-?

18 bluesovka bluesovka | 3. února 2018 v 11:50 | Reagovat

Dnes smutek? Další dobře popsané životní ťafky. A všechny tři příběhy s malinkými rozdíly znám taky. :-)

19 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. února 2018 v 12:02 | Reagovat

Apfelstrudel - krásné staré časy Rakousko-Uherské monarchie.
Milostivá doň přidává i trochu hrušek a rozinky v rumu.
Ve vídeňských kavárnách k němu dávají i šlehačku.
Takové stáří by mi nevadilo.

20 beallara beallara | Web | 3. února 2018 v 12:16 | Reagovat

[19]: Nečekala jsem jinou odpověď, štrůdl je v tomto příběhu nastrčený, cílila jsem přesně na tebe :D  :D
Pana domácího vyotčil v původní verzi perník. :-P

21 bluesovka bluesovka | 3. února 2018 v 12:53 | Reagovat

A mého pana domácího vytočily oči uvařené v rybí polévce. Krásný zážitek na Štědrý den... :-)

22 Dáša F. Dáša F. | Web | 3. února 2018 v 14:29 | Reagovat

Simčo, krásně jsi nám představila různé podoby stáří. Opravdu nikdy nevíme, co nám zítřek přinese a jak na tom budeme my. Na stáří se každodenně start o svá vnoučátka, nebo i o nemocné rodiče je obrovská zátěž a kdo to zvládá, má moji poklonu.
Přeji pohodovou sobotu. D.

23 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. února 2018 v 16:03 | Reagovat

[20]:
Kdyby tam byla linecká kolečka, přišel by pan Al_Man :-)

24 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 3. února 2018 v 16:11 | Reagovat

To, co jsi napsala je prostě ze života.
A život člověka takový je.A není to úplně o stáří, je tam i jiný podtext.
A stáří ať chceme nebo nechceme ani zvát nemusíme, přijde samo.
Hezký den, Simi!
Hanka :-)

25 Cecílie Cecílie | Web | 3. února 2018 v 16:11 | Reagovat

Smutný. Ale stáří se nevyhneme. Musí to u všech opravdu být tak? Nemohou se o starosti podělit?

26 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 3. února 2018 v 16:31 | Reagovat

Kéž by člověk nemusel říkat:,,Stáří je hrozná věc"...Kéž by člověk nezatrpkl vůči svým nejbližším, vůči celému světu, vůči štrůdlu. Kéž by stáří bylo dobou, kdy konečně můžeme žít tím, co jsme nestihli v dobách pracovních povinností. Kéž by...
Smutné, pravdivé, často realita. Skvěle napsáno, bravo!
Henrieta

27 Janinka Janinka | E-mail | Web | 3. února 2018 v 18:12 | Reagovat

Někdy si říkám, že kdyby někdo chtěl takový příběh vymyslet, tak se mu to nepovede. To jen sám život nám je servíruje s plnou parádou...

28 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 3. února 2018 v 19:56 | Reagovat

No stát se může leccos ale"hodit" děti na hrb prarodičům a obejít...

29 Pavla Pavla | 3. února 2018 v 20:57 | Reagovat

Měla dvě děti - staršího syna, vždy dávaného za příklad své mladší dceři. Dcera častokrák slyšela, jaký je charakter. Když ovdověla, zestárla a potýkala se mnoha zdravotními problémy, vzala si ji dcera k sobě a mnoho let se o ni starala. "Charakter" se ukázal jen vyjímečně, nic jí nepřinesl, nepomohl. Teprve pak poznala, jakou dceru má a častokrát děkovala.

30 František František | Web | 3. února 2018 v 21:52 | Reagovat

Smutné osudy,smutné příběhy.Také jsem jich za posledních 25 roků práce mezi lidmi slyšel.Mnoho starých lidí má televizor jako kontakt s okolím aby se neztratili ve své samotě.A já pro ně byl něco jako zpovědník.Naposledy dva staroušci,hodně přes devadesát." My máme pane opravář už jenom vás a tu televizi.A tak tady sedíme a čekáme až umřeme."  :-(

31 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 3. února 2018 v 22:14 | Reagovat

Život někdy přinese fakt perné chvilky. Moje sousedka se strašně těšila do důchodu, ale netušila co jí život přichystá. Téměř stejný osud o jakém píšeš, namísto klidného důchodového věku bylo třeba postarat se o dvě vnučky, mladší teprve začala chodit do školy. Vychovala je a dnes dospělé holky o babičku nejeví zájem 😞🙁

32 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 8:21 | Reagovat

[1]: A o tom to je, je třeba psát věci, které nejsou líbivé, ale dotýkají se nás všech.

[2]: Přiznám se, že ani já, jsem nastavená jinak, muže miluji, ale svou dceru celý život víc.

[3]: Ano, též jsem zažila muže, který měl čtyři děti a byl sám, celý život se k nim totiž choval jako hovado....můj otec.

[4]: Prochází tím mnoho lidí a dívat se na odcházení svého rodiče a sekundovat, žít a nezbláznit se, je náročné.

[7]: Omlouvám se, ale nesouhlasím a zásadně.
Budu vulgární, ale když vyhraje píča nad mateřským citem, sorry, ale o dotyčnou bych neopřela ani jízdní kolo.
Mohu si užívat, ale nemohu opustit své dítě.

[8]: Já soudím, pokud vyhraje nad mateřským citem nízký pud, dotyčná patří na dno žumpy.
Staří stojí za hovno.

[9]: A já mám ty příběhy kolem sebe, jsou mi inspirací, jsou mi mementem.

[10]: Není to vždy procházka růžovým sadem, když se přidá věk, nemoci a osamění.

33 Alka Alka | E-mail | 4. února 2018 v 8:24 | Reagovat

Jestli bych něčeho nechtěla dožít, tak toho, že na stará kolena (která už mám) se ze mne stane zlá a ještě k tomu semetrika. Přičemž si to ani nebudu uvědomovat.
(Naštěstí v takovém případě mají mé dcery za úkol vyvést mě na střechu Koldomu - 11. pater - a srazit mě dolůůůůů.)

34 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 8:29 | Reagovat

[11]: Chytla jsi doktoří nemoc, komentuješ komentáře.

[13]: Poslední třetina je strašné slovo, ale na druhou stranu může být tato třetina nejdelší...

[14]: Děkuji, když mne pochválíš ty, je to vyznamenání, jsi mistr slova a hledáš a píšeš je daleko lehčeji než já.

[16]: Já jsem navíc holka, co milovala a rostla s Pražským výběrem, takže i interpret je mi velice blízký.

[17]: Osobně mám s tou představou veliký problém a je na to háklivá.
Nechat malé děti a jít, umřela bych prázdnotou už za týden.

[18]: Píšu veselé, píšu smutné, co život přihodí.

[22]: Nevíme hlavně, co nám stáří přinese a staří lidé jsou neskutečně zranitelní.

35 JitkaM JitkaM | E-mail | 4. února 2018 v 8:34 | Reagovat

napsala jste to správně - ne každý má tu čest, resp. projít takovou cestu se ctí   "bez ztráty kytičky"

36 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 8:35 | Reagovat

[24]: A je třeba o tom psát, protože leckterá témata lidé raději vypouštějí, nechtějí je slyšet.

[25]: Nevyhneme. Jak se ale chceš podělit, když není s kým ?
V prvním případě je na to kamarádka skutečně sama, bratr i děti žijí v jiných městech a navíc strkají hlavu do písku. Ona trpí jako pes a jí antidepresiva, aby si to nehodila.

[26]: Moc ti děkuji, jsi také šikovný mistr slova, od tebe to potěší.
Cítím to stejně a když vidím tu bezmoc starých lidí, je mi úzko u srdce.

[27]: Já jsem jenom předala, co život napsal a vykouzlil.

37 JitkaM JitkaM | E-mail | 4. února 2018 v 8:36 | Reagovat

to patřilo k příspěvku 4 a 5

38 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 8:42 | Reagovat

[28]: Jsou věci a situace mezi nebem a zemí, ke kterým zaujímám zásadní NE a toto je jedna z nich.

[29]: Mnohokrát jsem se setkala s tímto fenoménem protlačovat jedno dítě a vždy to končilo podobně. Ten druhý, ten obyčejný se o svého rodiče vždy více zajímal.

[30]: Jojo, mnoho starých lidí si chodí třeba jen nakoupit dva rohlíky a ta prodavačka je jediný člověk, který s ním za celý den promluví.

[31]: Zrovna nedávno, no vono už to bude půl roku, v létě si mi paní stěžovala, jak je vycucaná, jak je šíleně unavená a má toho plné zuby, na holčičku jde puberta, vyskakuje si a oni na to prostě nestačí, nedivím se.

[33]: To tobě nehrozí, jsi životně naložená na jiný level.

[35]: Chybovat je lidské, jen na bolest, osamění, nemoci se nedá připravit.

39 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 9:02 | Reagovat

[21]: Štědré dny jsou od toho, abychom na ně nezapomínali. U nás byly vždy hodně veselé, jednou letěl vzduchem i tříkilový broušený popelník, těsně minul moji hlavu. To generálka emočně neunesla tolik štěstí a pohody.

40 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. února 2018 v 17:37 | Reagovat

Příběhy, o kterých by se mělo psát a děkuji za ně. Někdo by se mohl poučit, když už se do takové situace dostane - nebo někdo z rodiny. Já z toho prvního příběhu (ne osobně)... :-)

41 sugr sugr | E-mail | 4. února 2018 v 19:27 | Reagovat

[32]: /7/ Souhlasila by jsi a zásadně, tohle nebyla píča co vyhrála nad mateřským citem, té mladé paní nějak za 10 let manželství začal lézt manžílek, miláček, polovičák, Princ, Pán, Král, drahý, jediný, nejlepší, Bůh a Čert - na nervy a protože nemohla kvůli očím se dopovat antidepresivy, volila občas skleničku vína. Občas se stalo pravidelností a když už viděla, že je alkoholička, dětí se vzdala.
Ještě odsuzuješ?

42 sugr sugr | E-mail | Web | 4. února 2018 v 19:29 | Reagovat

[12]: Klávesničko odpověď, či co se jiným ženám stane v životě, je vlastně v mém komentáři[41]:.

43 sugr sugr | E-mail | Web | 4. února 2018 v 19:32 | Reagovat

[33]: Alko, jaká budete až budete stará, nevíte, neví to ani vaše dcery.
Věřte, že kdyby vás chtěly z toho 11 patra v té době shodit dolů, velmi byste se podivovala proč tak činí, vždyť vy jste přeci normální, ale divné jsou ony!
Ano, taková je realita.
NIKDO nemůže říkat, že ve stáří nebude takový či onaký, protože neví, jaký bude a tak jak píše autorka tohoto blogu, věřím, že ani její maminka netušila, že až se ocitne ve stáří a třeba i ve senilitě - že bude házet popelníkem.

44 sugr sugr | E-mail | Web | 4. února 2018 v 19:35 | Reagovat

[36]:[30]: Zvláštní jak tu popisujete, že když je člověk sám, že je na antidepresivech, či nešťastný? Já tedy znám ve svém okolí samotáře, kteří by byli na antidepresivech či nešťastní, kdyby s někým žili či bydleli!
V samotě si tak libují, že nelze než závidět a to je jim jak 30, tak 60!
Né každý je v samotě nešťasten!
Naopak přešťasten! :-)

45 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 19:37 | Reagovat

[41]: Cukříku, já se velice omlouvám, v tomto se neshodneme.
Je to otázka priorit, mám a měla jsem je jiné.
Žádný muž mi nestál v cestě, muž se mi kurvil a přesto jsem se vypracovala, tvrdě, bolestivě, ale vypracovala z nuly a na prvním místě bylo dítě.
Láska partnerská a láska mateřská se nedá srovnávat, proto nechápu a jsem nekompromisní.

46 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 19:39 | Reagovat

[43]: Pozor ...když u nás létaly popelníky, moje generálka byla v mém věku, při smyslech a ve vynikající kondici, jen se nedokázala ovládat a neuměla pracovat s vánočními emocemi.

47 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 19:42 | Reagovat

[44]: Ano, je mnoho samotářů, kteří si v samotě libují, ale hodně staří lidé tím nesmírně trpí a neumí se samotou pracovat, jsou zranitelní a lehce ovlivnitelní, právě, že se samoty bojí.

48 sugr sugr | E-mail | 4. února 2018 v 19:50 | Reagovat

[45]: Simi ty se nemáš za co omlouvat, kdyby ta žena o které jsem psala dokázala být jako ty - nedopadla by tak, jak dopadla. Ne každá je tak silná jako ty, a věř že ti tu nemažu med kolem huby, jako ostatní blogerky, prostě taková je realita, ty jsi v boji nejen se životem skutečně výjimečná.

[46]: Nic mi do toho sice není a je to tvé soukromí, ale mohu se zeptat, zda taková byla od mládí?
Tyto situace nastávají až s příchodem stařecké senility, která je datována po 60ce.

[47]: Já takového starého člověka neznám.

49 beallara beallara | Web | 4. února 2018 v 19:55 | Reagovat

[48]: Ano, moje maminka byla nesmírně živelná, temperamentní a nevěděla si rady s emocemi.
Byla poválečné dítě, neměl na ní nikdo čas, nikdo jí moc nevychovával.
Můj otec byl opak, klidný, inteligentní, sečtělý, ignorant, samolibý...a když se oni dva setkali, byla to tak třaskavá směs, bylo jedno, zda vánoce, svátky , narozeniny.
Ani ti nebudu psát její poslední slova , která ke mě pronesla než jí odvezla záchranka. :-(

50 sugr sugr | E-mail | Web | 4. února 2018 v 19:58 | Reagovat

[49]: Nemusíš je psát, dokážu si to představit bohužel víc než reálně, stáří dokáže změnit rodiče tak, jak si je mnohé děti nedokázaly nikdy představit. Horší je, že ta slova si oni vůbec neuvědomují, neuvědomují si, jak bolí ty, co by za ně dýchaly. Simi, dost už bylo zde dnes mého psaní, díky ti za trpělivost při jeho čtení a přeji ti krásný nadcházející pracovní týden. ;-)

51 Magicmax Magicmax | Web | 4. února 2018 v 21:16 | Reagovat

Deprese občas potkají kde koho, to je v pohodě. :-)

52 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. února 2018 v 10:02 | Reagovat

Je to pravdivé a bolestné. Život se s náma nepáře...

53 MarijaKes MarijaKes | 6. února 2018 v 8:55 | Reagovat

Ležím tu s pocitem poslední hodinky, horečka mnou clouma. S mobilem v ruce projíždím mejly a tvůj článek jsem si zvolila jako první. Přičichla jsem v životě k tomu prvnímu příběhu. Ale zen druhý znám ze života. Moje bývalá kamarádka opustila dětí kvůli jinému chlapovi. Jen jejich tátovi už nemohli pomáhat jeho rodiče. Ze všeho nejvíc jsem nechápala rodiče kamarádky, kteří ji v tom ještě podporovali a dokonce pomáhali vybrakovat společný byt. Kamarádka se i u soudu hned dětí zřekla, ze se prý ex o ně lepe postará. Ten to mel opravdu těžké. Ale děti jsou už dospělí a mají své děti. Život se boj.

54 Miloš Miloš | Web | Neděle v 19:15 | Reagovat

Smutné, když matka zamilovanost nadřadí nad děti.
A k tomu pan Kemr, brrrr.
Říkám si raději s Karlem Gottem: Chci být stále mlád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama