Z deníčku rockové babičky...

20. února 2018 v 6:56
... když je v jednom dni poprvé a naposledy.

POPRVÉ jsem Soptíčka vyzvedávala ze školky. Strašně zvláštní pocit, když vidíte své vnouče v náručí naprosto cizího člověka.
Soptíček se ten den držel velice statečně, neplakal a vymaloval svou první šálu v životě.
V momentě, když nás uviděla mezi dveřmi, začaly se valit slzy jako hrášek. Plná dojmů, plná zážitků a hlavně změn, držela se jako klíště v náručí a rocková babička z toho měla stažené půlky a emoce s ní mlátily jako o závod.
Je naprosto jiné přicházet pro své dítě a přicházet pro své vnouče. S dítětem se ženete, spěcháte, kvaltujete a hlavně vůbec nevnímáte. S vnoučetem je to v klidu, na pohodu, sosáte, natahujete, absorbujete ten nádherný dětský svět výkresů, malůvek a výtvorů.

NAPOSLEDY jsme vytáhli kočárek. Půl roku v něm Soptíček neseděl, natož ležel. A nyní si prostě stoupla před kočárek a ani motorka, ani kolo, kočárek. Bylo to na jednu stranu strašně komické, protože už jí je prostě malý. Okamžitě usnula a spala spánkem spravedlivým, hlavně byla asi strašně unavená. Jezdila jsem se sluncem v zádech po cestě mezi polnostmi, ptáci zpívali s jarem na zobáčku. Uvědomila jsem si tuhle intimitu mezi námi, už nikdy nepojedeme takto samy dvě, už nikdy nepotlačím kočárek se Soptíčkem, protože jednoho dne z kočárku vyroste prostě každý.
Jedno japonské přísloví praví .... Děti nás vážou ke třem světům : minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Krásný týden přeji.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 20. února 2018 v 7:41 | Reagovat

Poprvé a naposledy ... takový už je náš život. Něco se začíná a něco končí. I já už se smířila s tím, že vnoučata vyrostla z kočárku a že moje klidné procházky, nejen Hvězdou, jsou minulostí a že musím být stále v pozoru a hlídat, kam míří. Čas je neúprosný a na těch malých človíčcích si uvědomuji jeho posun. Vnouček půjde v září do školy a rovnováha mezi školáky a školkaři se tím zruší.
Japonské přísloví je krásné a současně pravdivé. :-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 20. února 2018 v 7:52 | Reagovat

Moje dcera když šla do jeslí na zvykání, ječela oproti ostatním dětem v okamžiku kdy měla jít domů. Ve školce si vymínila že bude až úplně do koce, byť já už byla na mateřský a když hned po nástupu jeli na tři neděle na školu v přírodě, odmítla vystoupit z autobusu a jít domů. Teď to vypadá že jsme byli nějaká divná rodina, kde dítěti bylo všude líp než doma, ale ona byla cestovatelka a individualitska od malička. Dokonce když jsem si jí přivezla z porodnice, tak do svého pokojíčku putovala po necelém měsíci. S námi v ložnici řvala jak tur ale sama byla naprosto zticha. Za to Bobule, to je jiná. Ta jak deset minut nevidí mámu ječí jak protržená

3 Zdenka Zdenka | Web | 20. února 2018 v 7:55 | Reagovat

Vyzvednout vnoučka ze školky, to se mi asi nikdy nepoštěstí :-( A kočárek, i když jsem mu jeden koupila, tak málokdy jsem ho dostala i sním :-D  :-D Je to krásné poprvé a naposledy a zvlášť, když se to tak pěkně sejde ;-)  :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. února 2018 v 8:23 | Reagovat

Nějak mi to připomnělo Holubí dům od Schelingera.

5 Evina Evina | E-mail | 20. února 2018 v 8:28 | Reagovat

Dovedu si to živě představit :-) Chodila jsem pro vnuky celou dobu.Ten mladší mě vyhlížel snad celý den.Opravdu jsem si to užívala.Už je velký kluk,ale máme se moc rádi.Každý den se zastaví,třeba jen u dveří říct pár slov. :-)
Přeji krásný den :-)

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. února 2018 v 8:41 | Reagovat

Beruška malá, vyřízená...to jí ta školka dala ale zabrat... :-)

7 Alka Alka | E-mail | 20. února 2018 v 8:48 | Reagovat

Na Tobě je bezvadný, že si tyhle jedinečné okamžiky dokážeš užít v jejich průběhu. To se každému taky nepoštěstí...

[2]: Jo, u nás to bylo podobné. Děcka se sice domů těšila, ale ani jesle ani školka jim nevadily a líbilo se jim tam.

8 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 20. února 2018 v 10:16 | Reagovat

V tom máš pravdu. U vnoučete je to jiné než u dětí.
Ráda jsem do školky pro vnoučata chodila. Vše probíhalo v klidu,pohodě. Ony do školky chodily rády.
Hrozně to Simi, uteče,najednou budeš mít ze Sofinky školačku :-).
Užívej si to!
Hanka

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 20. února 2018 v 12:11 | Reagovat

Jsou to bobánkové, oni jsou tak jinak "naši". A buďme za ně rády, babky! :-)  :-)

10 Pavla Pavla | 20. února 2018 v 12:42 | Reagovat

S dcerkami jsem to měla půl na půl. Starší nechodila do školky ráda, mladší z ní odcházela s brekem. Přestože byla babička v důchodu, chodila na celý den do čtyř hodin. Vnuk naštěstí zdědil lásku ke školce po své tetě - chodil také rád. :-D

11 Eliss Eliss | Web | 20. února 2018 v 12:51 | Reagovat

Hlavně ať se malé ve školce líbí a je tam spokojená :-)

12 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 20. února 2018 v 13:37 | Reagovat

To jsi napsala hezky. Malý princ je má velká láska, s vnoučetem je to prostě jiné, cítíme všechno trochu jinak. Užívám si jeho velkou náklonnost, když jsem s ním, jsem mistr na blbosti , přestanu se krotit a jsem schopna všeho, co "akrobaticky" zvládnu. Ten mrňous se mně navždy zaryl pod kůži. A vím, že až povyroste, bude zase všechno jinak. Jen doufám, že ta láska nám vydrží dokud tu budu. No a ze školky mám přímo hrůzu :-)  :D  Zatím do ní nemusí , ale až to přijde, budu muset být hodně silná.

13 Jana Jana | Web | 20. února 2018 v 15:15 | Reagovat

Simi, moc hezky jsi to napsala :-) Tak Soptíček už chodí do školky ;-)
Jo s nimi je to jiné a něco poprvé a naposled :-(  ale užíváme si s nimi spoustu legrace, můžeme se dokonale vyblbnout a to je krásné :-)
Měj se prima a užívej si se Soptíčkem :-)

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 20. února 2018 v 17:50 | Reagovat

Soptíček už je školkového věku? No to je mi překvápko! Tak ať se jí tam líbí! :-)

15 sugr sugr | E-mail | Web | 20. února 2018 v 17:56 | Reagovat

Přidám se taky k těm co vyslovily, blogerky, pochvalu. Krásně napsané a krásné fotky. Já obdivuji hlavně tu větu: "Jezdila jsem se sluncem v zádech po cestě mezi polnostmi, ptáci zpívali s jarem na zobáčku." Takový klid a pohodu to musí být bezva zažívat. ;-)

16 Eva Eva | Web | 20. února 2018 v 18:57 | Reagovat

Krásné napsané. Takový je ale  život. Japonské přísloví je hezké :)

17 beallara beallara | Web | 21. února 2018 v 7:07 | Reagovat

[1]: Je mi jasné, že se každý musí chtě nechtě srovnat s během života, jen jsme se ještě ani neužili a už se jdeme integrovat :-(

[2]: Moje dcera byla přesně to samé, nechtěla chodit domů, ráda si s dětmi hrála a její odchody byly za trest, ještěže mne ředitelka znala, jinak by to vypadalo, že ji doma natahujeme na skřipec :-D

[3]: Tak mě taky pokaždé né, jezdím jako trubka stovky kilometrů, jenže ten život skutečně kvaltuje a jak jinak si ho užít s těmi dětmi než obětovat čas, najeté kilometry a občas únavu, ale stojí to za to, život by byl plochý :-)

[4]: Jo, tak tu mám moc ráda :-)

[5]: Já si myslím, že jak spolu začneme, tak také skončíme, nelituji času, dělám to hlavně pro sebe, děti nabíjejí :-)

[6]: Byla unavená a plná zážitků a to jí ten život teprve začíná :-)

[7]: Trvalo mi půlku života než jsem si začala uvědomovat různé situace, proplétat se jimi a hlavně si je pustit do srdce :-)

[8]: Vnouče vrátíš, vlastní né.
Ale čas se v tomto zpomalil, už nehoním minuty, víc si život prožívám :-)

18 beallara beallara | Web | 21. února 2018 v 7:26 | Reagovat

[9]: Jejich příchodem dostal život jiný rozměr a hlavně, já bych si život bez nich nedokázala představit, byl by plochý, smutný, děti jsou koření života :-)

[10]: Každé dítě je jiné, jinak společensky otrkané, ale já jsem na tu společenskou integraci nebyla narychtovaná, ani u dcery, ani nyní u vnučky :-D

[11]: Budeme doufat, chce to čas, ještě slzičky potečou :-(

[12]: Vše je to o čase, máme ho s vnoučaty daleko víc, protože se nehoníme za hmotnými statky, nemusíme budovat domácnosti, vše je zajeté, srovnané a hlavně, my jsme už úplně někde jinde v životě než u svých dětí :-)

[13]: Ano, já blbnu daleko víc než před 30lety :D  :D

[14]: Sofinka má 2,5 roku, chodí dvakrát týdně a jen z důvodu, aby si zvykla bez maminky. Její otec je od rána do večera v práci a malá visí mamince na krku , nemůže ani na záchod.
Já jsem stovky kilometrů vzdálená, i když se snažím a jezdím každý týden, je to málo. Sofinka pak nechce k nikomu než k mámě a tak se chodí učit tyto situace zvládat s dětmi :-)

[15]: Naučila jsem se vychutnávat si takové situace, díky nimž si mohu dobíjet psychiku :-)

[16]: Napsal to život :-)

19 veruce veruce | Web | 21. února 2018 v 9:43 | Reagovat

Ona školka asi unaví kdekoho, hodně dětí začne dobrovolně zase spát po obědě, ačkoli už to třeba rok nepotřebovaly :-)

Já bych malého asi nedokázala dávat do školky jen proto, aby si zvykal. Až moc živě si pamatuju, jak jsem probrečela každé dopoledne, když mě tam máma nechávala. Další děti by mohl už začít poznávat, to jo, takže se teď se poprvé chystáme na nějaký kroužek batolata + rodiče. Je zase ale fakt, že je trošičku samostatnější než dřív, už zvládl celý den u prababičky a pradědy (bez noci). Před půlrokem bych si ho ještě netroufla takhle nechat.

Tak ať to Soptíček zvládá v pohodě! :-)

20 Helena Helena | E-mail | 21. února 2018 v 10:37 | Reagovat

Čím jsem starší, tím víc vnímám to poprvé i to naposledy...
Simonko, moc hezky napsané!
Přeji krásné dny, Helena

21 beallara beallara | 21. února 2018 v 13:52 | Reagovat

[19]: Soptíček chodí do soukromé školky, jsou tam nastavená jiná pravidla a děti nenechávají řvát. Pokud to nesedne, dítě jde domů, třeba i po 10 minutách.
Učitelka informuje dceru během celého dopoledne a kdykoliv si pro ní může přijít. Sofince to nesmírně prospělo, je vidět pokrok a už si jí mohu půjčovat, aniž by dělala šílené scény, což bylo a to oni se pohybují v dětských kolektivech kamarádů a kamarádek.
Moje dcera začala pracovat doma a ty dva dny v týdnu všem prospěly, skutečně je znát veliká změna. :-)

[20]: Že by nás dobíhal věk, Helí :D

22 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. února 2018 v 17:37 | Reagovat

To to nějak uteklo! Myslela jsem, že je ještě na školku malá? Kolik jí teď je?
PC - zatím jsem nezažila a dlouho zažívat zatím nebudu. :-)

23 veruce veruce | Web | 22. února 2018 v 14:06 | Reagovat

[21]: Tak to mají nastaveno hezky. Je pravda, že se toho ve školství za těch 22 let změnilo dost :)

24 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 22. února 2018 v 17:31 | Reagovat

Hlavně že Sopticek dělá radost.👍

25 Miloš Miloš | Web | 1. března 2018 v 20:08 | Reagovat

S vnučkami máme zkušenost, že doma jsou nezvládnutelné, ale jakmile vyjedeme s kočárkem na procházku, do 5 minut spí. Jako kdyby jim v hlavě přepnul nějaký program.
Chození do školky bude vyšší level :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama