Už tomu rozumím, už to chápu ?

14. dubna 2018 v 10:12
Mám ráda ty naše kopce, dlouhé procházky po horách, po kůži se mi vsákly Krkonoše.
Uteklo spoustu dní a týdnů, přes horské potoky proteklo hodně průzračné vody, když jsme si tu udělaly dámskou jízdu.
Já, moje kamarádka a naše dvě dcery. Smích, typicky ženská užvaněnost, vtípky o mužích.
Hormonální výbuchy ředěné humorem, já vždy říkám, že největší problém je více děloh v místnosti.
Jeden večer se mi na zbytek života vryl hluboko a zanechal stopu.
Bavily jsme se o budoucnosti, o smělých plánech našich dcer. Co která má ve hvězdách, co která ovlivní.
Dcera mé kamarádky pronesla : " Já děti nechci a mít nebudu, já to necítím "
Nastalo ticho. Zvláštní ticho.
Trapnost okamžiku zředil smích, protože od žen se přeci mateřství očekává, je tak nějak povinné.
Přesto si dívka zanechala poker face a opět zopakovala předcházející větu, jen jí zdůraznila.
Přidala ostrý vykřičník.

Té noci jsem nemohla vůbec spát. Nechápala jsem tu větu, vůbec jsem jí nerozuměla.
Já sama jsem už od malička chtěla být mámou.
Nemusela jsem si péči o dítě suplovat panenkami, narodil se mi o osm let mladší brácha.
Starala jsem se o něj díky rodičovské vytíženosti a absenci peněz vlastně pořád.
Nebyl mi bráchou, byl mi dítětem.
S dospíváním, s hormonální bouří ve mně mateřské pudy gradovaly.
Mé ambice, mé sny byly nízké, já chtěla jezdit s kočárkem.
S těhotenskou knížkou dostal svět úplně jiný rozměr.
Chybějící střecha nad hlavou, málo peněz, dvě děti mého manžela, šílené celodenní nevolnosti.
Pronesu pro mnohé dámy nepatřičné, ale mé těhotenství bylo kouzelné, krásné a já dostala od života to,
po čem jsem tak toužila.
Role matky jsem se zhostila automaticky, přirozeně a hlavně jsem ten cit měla jasně daný.

Stejně tak to měla dané i dcera mé kamarádky.
Své rozhodnutí vzdát se dětí a žít dle svých rozumových pochodů naplnila do posledního písmene.
Studovala, procestovala celý svět křížem krážem, na žebříčku hodnot a kariéry postupovala mílovými kroky.
Vzala si stejně naladěného muže a budovali si rodinou pohodu dle svých snů.
Svatební cesta na Bora Bora, vánoce na Madagaskaru.
Já, která to měla předem dané, jsem při jejich svatbě poprvé připustila, že mohou být lidé šťastní bez dětí.
Připustila jsem fakt, že né každá žena musí být matkou. A když učiní takové rozhodnutí, není jí nutně potřeba zavrhnout.
Já slípka popelivá, já vymetačka rodinného krbu jsem neodsoudila, já to přijala.
Cenila jsem si hlavně otevřenosti, s jakou mladá žena hovořila. Nebála se společenského odsudku.

Roky plynou a vzpomínky na ženu, která učinila rozhodnutí už jako adolescent, zůstaly v oparu.
Minulý rok v prosinci mi v mobilu přistála fotografie malého miminka a k ní tyto řádky :
Narodila se nám Maruška, naše láska.
Musím se smát, když už konečně připustím fakt, že naše role v životním divadle potřebují občas mnoho nápovědy, opravu a výměnu kostýmů, renovaci rekvizit, vyluxovat sedadla a vyštepovat oponu, vycepovat herce a režiséra a prásk,
on si asi ten pan ROZUM potykal s panem CITEM .
Krásný víkend plný slunce vám přeje popelivá blondýna, co se pořád učí na pódiu života....


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 10:55 | Reagovat

Káťa taky naprosto odmítala děti. Bože, kolikrát já si na to vzpomenu... ;-)  ;-)

2 king rucola king rucola | Web | 14. dubna 2018 v 10:57 | Reagovat

samozrejme, že som najprv čítal "největší problém je velké dělo v místnosti"!

O to lepsie som sa pobavil. pekny vikend prajem!

3 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 10:58 | Reagovat

Občas je těžké, nepochopitelné přijmout jiné názory. Protože tak jak já to cítím, tak to přece cítí všichni, ne? A ono ne... :-)

4 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 14. dubna 2018 v 10:59 | Reagovat

Taky neodsuzuju, každýho věc, mně to žíly netrhá. Ale neberu je vážně, dokud mi to neřeknou ještě v padesáti. Protože takových mamin, co nechtěly děti, už bylo... :)
Sama je znám.

5 MarijaKes MarijaKes | Web | 14. dubna 2018 v 11:20 | Reagovat

KRÁSNÉ. NEJÚRVE SI MANŽELÉ UŽILI A PAK UŽ MOHLI MYSLET I NA BUDOUCNOST. :-)

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 11:30 | Reagovat

[4]: Taky jsem tu s jednou mladou blogerkou dohadovala, že za deset patnáct let třeba změní názor. Úplně jsem ji vytočila, nechtěla pochopit, že člověk se lety mění... :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 11:30 | Reagovat

Každý to má nastavené jinak. Nikdy nevíš, čím vším prošli a proč k dané situaci takto dospěli. A vidíš, časy se mění, nic není neměnné. Taky už neodsuzuji, jen tiše pozoruji. :-)

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 11:31 | Reagovat

Taky jsem chtěla odjakživa děti i teď mě někdy (!) mrzí, že mám jen dvě...ta holčička mi furt chybí.

9 Eliss Eliss | Web | 14. dubna 2018 v 11:35 | Reagovat

V mládí tuto větu - že nechce děti - říká spousta žen, myslím že ale s věkem a zkušenostmi může přijít změna názoru :-)

10 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 14. dubna 2018 v 11:44 | Reagovat

Za moji dceru rozhodl osud, ale i to je život 😥

11 ruzena ruzena | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 12:53 | Reagovat

Taky znám podobné případy, problém je když je pak začne tlačit čas a začnou se ve 40 snažit a už to nejde...Z těch které opravdu nechtěly ani dřív ani potom, znám asi jen dvě... Nicméně je to každého věc jak se rozhodne, když se na to necítí je podle mě lepší nechat být. :-)

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 14:31 | Reagovat

Vše má svůj čas.

13 Evina Evina | E-mail | 14. dubna 2018 v 15:30 | Reagovat

A já jsem chtěla děti-hodně dětí :-) Netušila jsem,že na ně zůstanu sama :-(
Dnes jsem ráda,že se i tak povedly.Vnoučátka jsou moje největší životní láska.
Přeji krásný sluníčkový den :-)

14 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:28 | Reagovat

Hele, dcera ta o děti neměla nikdy zájem a teď je z malý poprděná až za ušima. Sousedovic dcera, ta taky děti nemusela a prohlašovala, že dá raději domov deseti psům z útulku, a najednou před dvěma měsíci na fb fotka mimča. A je taky ve čtyřiceti šťastná máma. K tomu se prostě musí dospět, dostárnout a zjistit, že jsem si už užila dost a že to mimčo konečně přivítám z láskou ....

15 Růža Růža | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:33 | Reagovat

Také jsem se v bývalém zaměstnání s takovými názory setkala. Jedna kolegyňka prohlásila, že si raději koupí psa než mít děti. Pak si vzali s přítelem pejska z útulku a po čase měl velké problémy s očima. Zjistila, že i péče o pejska není jednoduchá. Bojí se, že by péči o malé miminko nezvládla. Občas hlídá synovce, kterému už jsou čtyři roky a říkala, že větší dítě už by brala. Ale vztah se buduje už miminka. Nevím, jestli své rozhodnutí změní, letos už jí bude 37 roků. Neodsuzuji, je to hodná holka a respektuji její rozhodnutí. Růža

16 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:43 | Reagovat

Ono to tak bývá, já se nikdy vdávat nechtěla a děti no neuměla jsem to s nimi, prostě jak jsme někde byli na návštěvě tak jsem nebyla ten typ co se rozplývá a hraje si s nimi tak jsem si myslela že na to nejsem
ale pak v určitém věku jsem si řekla ty jo asi bych i děti chtěla a už mi je 30 ale pořád jsem to s nimi neuměla a říkala jsem si že nebudu prostě dobrá máma pořád jsem se bála že svého šakalíka nebudu dost milovat a teď se mi manžel směje že ho furt pusinkuju a mazlím a že jsem se tolik bála a vždycky mi říká že jsem úplně mamko:-D

17 Iris Iris | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 21:09 | Reagovat

Taky jsem jednu, která tvrdila, že dítě nikdy a teď má skoro 2-letou holčičku ;-)

18 beallara beallara | 15. dubna 2018 v 6:22 | Reagovat

[1]: Chápu, asi to bývá hodně bolestivé :-(

[2]: O velké dělo by se porvaly všechny dělohy :-D

[3]: Je to těžké, pro mne to bylo těžké, naučila jsem se velkému kompromisu :-)

[4]: Mě to žíly trhalo, protože to byla dcera mé nejlepší kamarádky, hodné a pracovité ženské, která se těšila na vnoučata, ono se těžko zvyká na fakt, že ti dcera místo vnoučete vozí na návštěvu psa ;-)

[5]: Oni na začátku skutečně ani jeden děti neplánovali,místo dětských pokojů měli pracovny, psa a to dítě mne osobně moc překvapilo 8-O

[7]: Ta holčina byla od malička jiná, od malička to necítila, přesto ta věta pro mne byla šokující, definitivní a odzbrojila mne :-(

19 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 6:32 | Reagovat

Na začátku článku jsem cítila smutek, ale s posledním odstavcem se mi rozzářily oči:-). Člověk se prostě vyvíjí, navzdory svým kategorickým rozhodnutím. On nás ten život kolikrát nasměruje sám. Věřím, že bude dobrou matkou.
Henrieta

20 beallara beallara | 15. dubna 2018 v 6:33 | Reagovat

[8]: Mne to mrzí velice často, chtěla jsem mít hodně dětí, jsem na to nastavená od přírody a přijde mi to krajně nespravedlivé, dlouho jsem se s tím rovnala :-(

[9]: Myslím, že velkou roli sehraje skutečnost, když najednou není čím zaplnit život 8-O

[10]: Tohle je ta negativní stránka života a hlavně nespravedlivá :-(

[11]: No já jsem se dozvěděla, že tři roky běhala po umělých oplodněních než se Maruška zadařila ;-)

[12]: Souhlasím, jen nám ženám pak ten biologický ukrajuje rychleji :-(

21 beallara beallara | 15. dubna 2018 v 6:36 | Reagovat

[13]: Tak zde zahrál osud skutečně velikou loterii :-(

[14]: Tohle je ten krásný výsledek plynutí času a zrání, podstatně horší je, když se dítě narodí a ten mateřský pud jaksi nedoběhne :-(

22 beallara beallara | 15. dubna 2018 v 6:42 | Reagovat

[15]: Já na těchto ženách cením fakt, že se nenechají tlačit konvencemi, společností, uspořádají si svůj život dle svého :-)

[16]: Dnes je asi úplně jiná doba na zrání žen, za nás když byla ženská ve 30letech svobodná, byla octová a lidé na ní blbě koukali a o dětech nemluvě, tento čas se prostě posouvá :-)

[17]: Krásný výsledek :-)

[19]: Když jí dnes vidím s malou, jsem sama překvapená, je to jiný člověk.
Děti mají moc měnit i ty zatvrzelé.
Já jsem ráda hlavně za kamarádku, to je hodná ženská a zasloužila si místo psa vnouče :-)

23 Meduňka Meduňka | Web | 15. dubna 2018 v 9:51 | Reagovat

No, já taky skoro do devatenácti tvrdila, že nechci žádné děti, dokonce mi vadilo, jak se kámošky nad miminama rozplývaly :-D, já to necítila... a hele, změnilo se to během jednoho roku a jak jsem byla šťastná mamina! :D
Ale rozumím těm, které to necítí doopravdy.
A zařazuji do výběru :-)

24 Zdenka Zdenka | Web | 15. dubna 2018 v 15:20 | Reagovat

I já mám kamarádku, která děti nechtěla a už má sedmiletého kluka :-) A tak doufám, že i má prostřední jednou bude chtít, ale netlačím ji do toho ;-)  :-)

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 17:51 | Reagovat

Každý má svoje vidění světa a jeho hodnot a já jsem ten poslední, kdo by chtěl různé priority poměřovat, takže se do toho snažím nikomu nemluvit, jen poslouchám a snažím se rozumět. Jen velmi nesouhlasím s často slýchanou zkratkou, že kdo nechce děti, je automaticky sobec, to bývá, obávám se, o dost složitější :-).

26 Helena Helena | E-mail | 16. dubna 2018 v 14:27 | Reagovat

Odříkaného chleba...
Ve svém věku už taky nesoudím a neodsuzuji, je to každého věc.
Simi, přeji jen hezké dny, Helena

27 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. dubna 2018 v 14:35 | Reagovat

Kouzelný příběh se šťastným koncem, který má ještě šťastnější koneček :-).

28 Motýlek Dý Motýlek Dý | Web | 16. dubna 2018 v 14:44 | Reagovat

Tu jistotu ohledně mateřství ti závidím. Já stále nevím, bude mi třicet, abych něco neprošvihla... :-?

29 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. dubna 2018 v 16:27 | Reagovat

Myslím, že je hrozně důležité přesně to, o čem píšeš: neodsoudit a přijmout. Protože když se odsoudí a nepřijme, může se ten druhý kvůli hromadě takových reakcí zašprajcovat takovým způsobem, že jednoho dne už může být pozdě.
Jak psal Tlusťjoch - vše má svůj čas. A dovolit si emoce, které v sobě člověk cítí, i když ví, že je společnost spíš nepřijímá, je v tom to nejdůležitější.

30 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 16. dubna 2018 v 16:35 | Reagovat

Dcerka taky tvrdila, že nechce děti. Přiznám se, že jsem to neřešila: "každý nemusí mít dítě". Vonička se jí narodila v 37 a má tu nejlepší mámu na světě. Jen jí trvalo déle, než k mateřství dozrála.

31 signoraa signoraa | Web | 16. dubna 2018 v 17:11 | Reagovat

Moje dcera je bohém. Povahou i povoláním. Je výtvarnice. Děti? Co to je? V září 2006, kdy se stále ještě vzpamatovávala z rozchodu a ze vztahu, který trval téměř sedm let, navštívila svou kamarádku, která měla půlroční mimino. Přišla domů s dotazem, zda všechny děti tak smrdí, když se pokakají. "Pokud už jí maso, tak mohou být trochu cítit", odpověděla jsem. "No Honza se Míše po...l a to byl takovej smrad, že jsem šla vedle. Já asi nikdy nebudu mít děti".
Sára se narodila následující rok v srpnu a Ema po ní rok a půl. Dcera své holky miluje a rozhodně jí nikdy nesmrděly. :-D

32 Miloš Miloš | Web | 16. dubna 2018 v 22:01 | Reagovat

Já jsem si nedovedl představit, že bych měl mít vnoučata, skoro jsem se bál, že by synové měli děti, jak pak budeme využívání na hlídání a jak nás to bude zatěžovat. A narodila se dvojčata a jsme v sedmém nebi, když nám plyšáky svěří.

33 slunecnyden slunecnyden | Web | 17. dubna 2018 v 16:31 | Reagovat

U žen to celkem chápu - ty biologické hodiny... Ale u mužů nějak ne. Ti to asi nemívají - anebo možná v pozdějším věku po padesátce :-)

34 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 19:19 | Reagovat

Tož nelze zevseobecnovat. Každému, co jeho jest...

35 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. dubna 2018 v 15:15 | Reagovat

Starší syn chce opravit, vlastně komplet přestavět domeček po mém tátovi. Padla i věta, že přece nepůjdou přes ložnici do dětského pokojíčku, že by to mělo být naopak nebo oboje se samostatným vchodem. V tu chvilku jsem se proměnila v jedem obrovský úsměv :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama