V baru jménem Kroky do neznáma ...

6. dubna 2018 v 16:54
Usedá k barovému pultu a přeje si natočit jednu Plzeň, můj první společník ... Saša.
Jeho veliké, mohutné tělo signalizuje, že v mladých letech to byla určitě hora svalů.
Lehce si upravuje šedivé skráně, přejíždí přes hustý porost vlasů.
Na svůj věk je to fešák. Kolikrát tahle hlava ulehala pod širákem, opírala se o pařezy stromů.
Smočí svá klenutá ústa do lahodného moku a přivře labužnicky víčka.
Za vějířkem řas je modrá tůňka, dívám se na ní a tuším, kolik žen a dívek se v ní utopilo.
Miloval ženy, jejich blízkost, jejich jemnou kůži, jejich dotyky.
Laskal hroty bradavek a ženy si bral, jako si mazal chléb máslem.
Jako dobyvatel plenil hrad a putoval životem dál. Žádné závazky, žádné starosti.
Jedinou jeho láskou byla příroda. Volnost lesů a polí, teplo táboráku, smích přátel a hvězdná obloha.
Občas se našla žena, která ho svázala slibem manželství, utáhla smyčku dětmi.
Vždy se vymanil z područí, vždy s lehkostí odhodil snubní prsten a svatební lože nahradil celtou.
Volně dýchal, volně žil, volně plenil.
Dopíjí sklenici piva. Cítí prázdnotu, cítí bolest.
Je stár, aby ulehal na mechovém podrostu lesa, je bolavý, aby krajinou pochoval se svými souputníky.
Drží v ruce svůj zálesácký nůž, bože, jak jsou ty ruce prázdné, jak moc bych chtěly a nemohou.
Stáří svázalo celé tělo do kozelce, srdce pumpuje o překot při vzpomínkách.
Kde jsou všechny ty ženy ? Kde jsou mé milenky, kterým jsem laskal tělo ? Kde jsou mé děti ?
Loučíme se a Saša sní o své poslední cestě. Jak rád by své tělo nechal spočinout ve volném prostoru, jak rád by
z vlasů odstraňoval jehličí, otíral rosu ze svých plosek.
Leží v posteli obklopen betonovou zdí, místo ptáčků řve sousedovic televize a je sám.

Přichází k baru, sedne si na židli a několikrát se na ní zatočí. Přeje si silného turka se třemi kostkami cukru.
Můj druhý společník se jmenuje Petr. Nebo spíše Rumcajs ?
Černé, kudrnaté vlasy jako profoukané silným větrem, černý plnovous a uhrančivé tmavé oči.
Pravý moravský " ogar ", temperamentní, živelný, stále veselý a rozesmátý.
Jeho menší, zavalité tělo je věčně napumpované energií, dobíjí kamarády a přátele na počkání.
Dlouhé večery sedáme s cigaretkou u úst a pouštíme si Stinga, Englisman New York stále dokola.
Potkává neuvěřitelnou záplavu krásných vlasů do pasu. Touží je hladit, touží se do nich potápět.
Malá, krásná blondýnečka chce silného, bujarého chlapa a nevadí, že je dělí propast dvaceti let.
Láska, milování, dráždivá touha po mladém těle. Svatba, zařizování, syn.
Z velkého okouzlení se stává obrovské vystřízlivění. Hádky, rozčarování, slzy, nevěra a rozvod.
A přesto nebo právě proto, když přichází žena odstěhovaná od lože i stolu, s diagnózou rakovina, bojují spolu.
Petr dopíjí poslední lok a na zuby se mu lepí lógr.
Jdou spolu dlouhou alejí a za zády jim zní pohřební pochod. Zůstal sám, zůstal se synem.
Stal se mámou a tátou na plný úvazek.
Zhoršený prospěch, záškoláctví, krádeže, zpronevěra, agrese, to vše synek zvládl nadělit a nečervenat se.
Titulky v novinách mluví jasně " Ohrozili Pendolino, mají platit skoro pět milionů ".
Dva kluci položili na koleje kuličky, které poškodily kola celé vlakové soupravy. Petrův syn byl jedním z nich.
Bolest a šílený pocit marnosti, přesně tak se cítil.
Prošedivělý, strhaný ogar si jednoho večera zajel do polí a už se nikdy nevrátil ...

Můj třetí, nejmladší společník, Leoš. Vchází houpavým krokem a sklenka chlazeného Prosecca ho potěší nejvíc.
Hladce vyholená tvář se usmívá, krásné bílé zuby září a osvětlují bar, každý hollywoodský bard by záviděl.
Jeden žvýká Orbit celý den, jiný má shůry naděleno.
Vlasy upravené, nagelované a přistřižené podle posledního módního diktátu.
Módní policie by na jeho oblečení nenašla žádnou závadu, žádnou nesouměrnost. Vše sladěno do posledního detailu,
do poslední bodky. Ta vůně, přitažlivá, mužská, táhne ženu do předklonu.
Nikoliv můj předklon je očekáván, to vše už skoro třicet let hýčká manželka.
Láska veliká jako matička Praha, žhavá jako rozpálená Sahara a stabilní jako automobilka Renault.
Žili, byli a málem spolu zemřeli, kdyby jednoho dne nezazvonila návštěva.
Oblepila celý dům žlutými nálepkami, i lednici, i postel, i rádio, i auto bylo poznačeno, že není jejich.
Patří drsnému muži, který tyto nálepky bravurně lepí a že to umí.
Prosím, ještě sklenku. Žádá mne Leoš a úsměv se vytratil.
Obličej plný vrásek, obličej plný pochyb, proč po jejich domě chodí to lepící monstrum ?
Nikdy se nezajímal, nikdy se nepídil, udělal o výplatě stojku a neřešil.
Řešila jeho žena. Vytloukání klínu klínem, půjčky, nesmyslné úvěry a smyčka se utahovala.
Víc, víc a víc.
Bože, jak já byl hloupý ? Jak já byl důvěřivý ? Proč mne nezajímalo, odkud jsou ty krásné hodinky ?
Odkud je to auto ? Proč já vůl se neptal ?
V mém baru se pomalu a jistě umývají skleničky, zhasíná světlo a já se o Leoše vůbec nebojím. Vzal poprvé v životě
otěže své domácnosti pevně do svých chlapských rukou a časem se ze všech těch nálepek stal zase rodinný majetek.
Loučíme se, líbneme se přátelsky na tvář a na rozloučenou tiše pronese.
Věř mi nebo né, já ji stále miluji. A já mu to věřím.

Krásný víkend přeje žena, která dnes psala o mužích. O věčné inspiraci, o toužení a o krocích, které bývají do neznáma.
Vaše blondýna.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Růža Růža | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 17:14 | Reagovat

Krásně napsané příběhy, měla jsem pocit jako kdybych u toho baru seděla také. :-) Krásný víkend. :-) Růža

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 17:15 | Reagovat

Pěknne ,tři různé osudy

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 18:46 | Reagovat

i chlapi to mají někdy těžké
život je někdy plný ironie a někdy je strašná ku..

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 19:15 | Reagovat

Lehce se usmívám a jsem spokojená, dobře jsi to napsala, dobře. Skoro ty chlápky vidím :-D krásný víkend a smích do života!

5 Helena Helena | E-mail | 6. dubna 2018 v 19:29 | Reagovat

Díky, Simi, uvědomila jsem si, že sluníčko nesvítí pro každého stejně...
Měj krásný večer, Helena

6 Růžena Růžena | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 20:26 | Reagovat

Krásně napsané lidské osudy...při čtení článku si určitě nejeden z nás řekl "podobného znám i já!"

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 20:36 | Reagovat

Článek o přátelství, poznání, o zajímání se o druhého. Takoví jsme - každý jinak. Jen bychom neměli končit v polích, nemít nikoho, kdo by ohlídal, když jsme zoufalí a nevidíme východisko. Když zrovna nevidíme východisko. A v tom je blog vítaným přítelem, podporou i učitelem. Díky za článek, ode mne máš palec nahoru a všechny hvězdičky :-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 20:46 | Reagovat

Rum!cajz!

9 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 21:04 | Reagovat

Proč bych já v pátek večer brala do ruky knížku, když mám Tebe a Tvůj blog. Skvělé čtení! Možná neveselé, ale o životě.
Henrieta

10 Štěstí v mém životě Štěstí v mém životě | 6. dubna 2018 v 21:38 | Reagovat

Ano i takový je život, co dokáže vznášet do nebes, ale také srazit do bláta. Svoboda po celý život a na sklonku být sám, věřit a být oklamán, láska a smrt, radost a bolest, to vše může být namícháno v pozemském baru do jednoho koktejlu...
Krásné sepsané Blondýnko.
Ála

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 0:52 | Reagovat

Tři velmi dobře vystižené mužské příběhy. Máš výbornou schopnost pozorovat, vcítit se a sdělit.

12 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 8:22 | Reagovat

Dumám co napsat. Ten článek si zaslouží pár vět, ale všechno už bylo v komentářích řečeno (Růžena, Čerf). Tak snad, moc se mi to líbilo.

13 VendyW VendyW | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 8:45 | Reagovat

Pokud jsou to příběhy pravdivé,je to hodně smutné, ale život takový je. Pokud jsou tvojí tvorbou, máš výbornou představivost a dokážeš skvěle čtenáře do těch příběhů vtáhnout.

14 beallara beallara | 7. dubna 2018 v 8:56 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, když nás sedí na baru víc :-)

[2]: Život je veliký spisovatel :-)

[3]: Každý to má bez ohledu na pohlaví něčím složité, něčím bolavé, spíše se více píše o ženách, u mužů se předpokládá, že to mužsky zvládnou a je to dle mého soudu těžká ptákovina 8-O

[4]: Jestli je vidíš, pak to účel splnilo.
Bude spoustu slunce, bude i smích :-)

[5]: Určitě nesvítí a stále se píše jen o ženách. A přitom i muži mají občas život pěkně na pytel :-(

[6]: Předloha je reálná, provází nás životy, potkáváme je všude kolem sebe, žijeme vedle sebe a občas naše vnímání hodně ovlivní :-)

15 beallara beallara | 7. dubna 2018 v 9:06 | Reagovat

[7]: Obávám se, že druhý představitel byl psychicky tak vyčerpán, že od života už nic nechtěl, nic nečekal. Ani přátelství by ho neodradilo, on skutečně chtěl skončit. Tvrdé, ale tak to skutečně cítil, nemohl dál a zvolit méně bolestivou cestu, bohužel :-(

[8]: Rum jo, dnes ráno mrzlo :-D

[9]: Psát veselé příběhy člověk také musí, ale když ten citlivější zasáhne, je to větší vítězství.
Vždy, když píšu takové povídečky, čekám, zda osloví a když jsou hodně krátké komentáře, jo, přesně vím, podařilo se. :-)

16 beallara beallara | 7. dubna 2018 v 9:12 | Reagovat

[10]: Pozemský bar, krásný obrat.
Vystihuje celé pojednání všech povídek :-)

[11]: Základ je chodit s otevřenýma očima, vnímat, nasávat a zpracovat.
Bohužel občas slyším i trávu růst, no a takový zápřah pro psychiku , nic moc.
O co jednodušší to mají lidé bez empatie, bez vnímání ...

[12]: Já děkuji, někdy je takové vyjádření pro autora daleko přínosnější, inspirující než dlouhé komentáře o ničem :-)

[13]: Příběhy jsou pravdivé, reální lidé, reálné životy.
Na každého z těch mužů jsem si mohla sáhnout, na každého z nich jsem se mohla dívat a byli mi reálnou inspirací :-)

17 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 7. dubna 2018 v 9:28 | Reagovat

Ano, každému život píše jeho příběh. Unést jej je na každém z nás. Každý má svoji volbu. Tak a nebo tak.
Hezký sluníčkový víkend, Simi!
Hanka

18 Evina Evina | E-mail | 7. dubna 2018 v 9:50 | Reagovat

Krásně napsané.Ve dvou z nich jsem poznala případy z rodiny.
Přeji pěkný den(sluníčko už se ukazuje i tady za západě) :-)

19 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 7. dubna 2018 v 16:39 | Reagovat

Blondýnko, četla jsem se zaujetím. Je cítit, že to napsal sám život a tys tomu dala krásnou formu. Měj se.

20 Pavla Pavla | 7. dubna 2018 v 16:53 | Reagovat

Jako vždy jsem si početla, vcítila se do těch osudů, píšeš poutavě. Znám podobné příběhy, ale neuměla bych to "dát takhle na papír."

21 Zdenka Zdenka | Web | 8. dubna 2018 v 7:56 | Reagovat

Krásné i když né zrovna veselé čtení, ale o tom ten život jee....já právě čerstvě zamilovaná, přemýšlím, proč jsem ho nepotkala dřív.....ale to by asi nevyšlo....nejspíše je vše, tak jak má být ;-)  :-)

22 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 8:33 | Reagovat

Pracovat s lidmi (ať už jako prodavačka, servírka, hospodská...) s sebou nese právě tuto výhodu a nevýhodu v jednom - neustálé naslýchání lidských příběhů. Je úžasné, jak jsi to hodila do článku, píšeš velmi čtivě :-)

23 Dáša F. Dáša F. | Web | 8. dubna 2018 v 13:08 | Reagovat

Simčo, zajímavé příběhy, které píše sám život. Hezky jsi nám je zprostředkovala, ne vždy je to v životě jednoduché. Mohla by jsi psát knihy, tvé příběhy jsou opravdu čtivé.
Hezké dny přeji. D.

24 signoraa signoraa | Web | 8. dubna 2018 v 13:49 | Reagovat

Tyhle příběhy opravdu psal sám život.
Znám paralelu k tomu druhému, kdy se manželé také rozvedli a žena i se synem se odstěhovali k mladšímu pánovi. Pak přišla rakovina. A ten původní manžel znovu otevřel svou náruč, přijal vrátivší se nemocnou ženu, kterou nejen ošetřoval, koupal, nosil na záchod a v posledních chvílích držel za ruku. A pak zůstal sám na výchovu syna. Vychoval z něj super chlapa, kterému bude v červnu už 40 let a který dnes plní sny svému tátovi, na které tehdy nebyl čas.

25 duchodkaevka duchodkaevka | 8. dubna 2018 v 17:13 | Reagovat

Nikdo nevymyslí, co dokáže přinést život. Tři různé osudy mužů. kteří to také mnohdy nemají jednoduché ;-) Hezké čtení :-)

26 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. dubna 2018 v 9:24 | Reagovat

Krásně napsáno, máš bystré oči.

27 MarijaKes MarijaKes | Web | 9. dubna 2018 v 11:16 | Reagovat

Milé děvče. jistě sis už ověřila na svém blogu, že čtenáři by ti nechyběli. Docela si troufám říci, že o tvé knihy by byl opravdu zájem. Já věřím, že jednou budu v rukách držet tvoji knížečku, neboť netuším, jak dlouho mohou blogy existovat v této podobě a jak dlouho se příběhy udrží na internetu. Píšeš srdcem, sdílíš prožitky.....

28 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. dubna 2018 v 15:39 | Reagovat

Velmi hezky a citlivě napsáno, člověka to úplně vtáhne - a přitom je to jen pár vět. Krásná práce :-)

29 Miloš Miloš | Web | 16. dubna 2018 v 21:40 | Reagovat

Špatně je muži samotnému, když mu nikdo neuvaří, nevypere, ... :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama