Píše se rok 2030 ...

13. června 2018 v 14:17
Ležím na kosmetice. Ta holčina, která se svými jemnými prstíky snaží naleštit můj obličej, se jeví nadpozemsky.
Musím se jí držet, je jediná ve městě, která pracuje rukama. Ostatní používají různé mašiny, lopatky, brusky.
A není to ono. Lidská ruka je lidská ruka.
A nebo mi chybí dotyky, asi oboje. Ten příjemný tanec kolem očí, které brázdí hromada vrásek.
I mé myšlenky začíná unášet pocit volnosti.
Je to podobné, jako když jsem psala blog. Jo, blog, kde jsou ty krásné časy, kdy jsem vymýšlela článečky,
kdy jsem byla blondýna, kdy jsem hledala lásku, odpovídala si na otázky života, kdy jsem psala o babičkovských starostech.
Asi se to celé začalo bortit, když jsem odešla na Blogspot, nevím.
A nebo život to tak chtěl ?

V září odcházím do důchodu, no to je slovo, fuj.
Jsem na nás hrdá. Přežili jsme. Nevzdali jsme to. Fungujeme, loď pluje a její dva kapitáni se pořád skvěle doplňují.
Nepotopila nás inflace, ani konkurence, nedostatek pracovníků, ani rozsáhlé rozkrádání.
Naopak jsme výrazně zmodernizovali, však jsem taky několik nocí nespala, zda to zvládneme splatit.
Brácha, můj malý bráška, tolik let tu káru spolu táhneme. Je šedivý, ale má ten svůj humor pořád naladěný.
No však už se také před čtyřmi lety stal dědečkem a když si vede ten svůj poklad, malou vnučku Zuzanku, je vyměklý.
Jen kdyby furt nebojoval s kily navíc, rodové prokletí.
Slíbila jsem, že budu vypomáhat. Bude mi chybět práce, budou mi chybět lidé ?
Nechám se překvapit, hlavně že jsem se penze vůbec dožila !

Dožila, díku za ty dary. Jednoho letního odpoledne jsem se probrala na koronární jednotce.
Můj první infarkt. Kdybych zpomalila, kdybych nelétala jako netopýr, kdybych víc spala, kdybych se nenervovala při stavbě chaty, kdybych nenašla tu chatu třikrát vykradenou, kdybych, kdybych, kdybych ...
Tak by mne nepálilo na prsou, nesvírala mi bolest hruď a nezkolabovala bych v sanitce.
Staniční doktor řekl, máte ho tam, ale zdolali jsme ho.
Šla jsem se poprvé sama vyčůrat a poprvé jsem ho potkala. Dva infarkťáci, dva pošuci.
Na chodbě interní kliniky jsem poznala svého druhého muže.
Tak dlouho jsem na něj čekala, kdybych to věděla, chtěla bych ho dřív.
Ten infarkt i mého muže.
Brali jsme se na naší zahradě, v džínách a bílé košili, hráli nám k tomu Papa Roach.
Může se člověk zamilovat tak šíleně, může, když mu to dovolí kardiolog a srdce.
Co dokáže láska ? Hory přenáší, problémy nejsou problémy. Při západu slunce vás někdo drží za ruku.
A co je víc ?
Jsem dva roky vdova, bolí to víc než ten infarkt. Proč jsi proboha tak spěchal, proč ?
Ještě jsem neuklidila tvou dílnu, nejde to, Sofík se ptá, zda vůbec někdy ?

Sofinka, jo, moje Sofinka. Prvním rokem studuje taneční školu v Londýně.
Je šikovná, má talent a strašně nám všem chybí. Létám za ní často, třeba jen na pár dní.
K jejím 15.narozeninám jsem jí nechala vytisknout knihu. Je to sbírka mých blogových příběhů, jak jsme spolu založily
Loupáčkovou republiku, bojovaly za kontaktní babičkovství, jak jsme spolu objevovaly svět.
Chybí i svým mladším bratrům , Olíkovi / Oliver / a Maxíkovi / Maxmilián /.
Kluci přišli na svět díky klinice reprodukční medicíny a díky nim mám zase ráda vánoce.
Místo dárků, řízků a salátu jsme všichni rodili v porodnici v Podolí.
Do dneška nechápu, jak se mohou narodit dva takoví draci mé klidné dceři. I jejich táta občas nestíhá.
Po pravdě, nestíháme je všichni.
Nejvíc stařičký a unavený kocourek / také důchodce / Míša, už dávno není tak zrzavý, už dávno neběhá po bytě, většinou se jen líně protahuje na gauči.
Chybí mi Edík, který leží na nebeském obláčku v kočičím nebi a celé to jistí a kontroluje jeho kočičí parťačka Rozinka.

Paní Doležalová, hotovo. Neuvažujete o úpravě víček ?
Neuvažuji, úplně mi stačila modelace mých prsou, které zase začínají hledat gravitační směr.
Kdepak, žádná víčka, žádné plastiky.
Tak jo, na kdy vás mám zase napsat ?
Dívám se do diáře ...Napište mne na 13.6.2030 ...

Spěchám. Na mém mobilu přistálo upozornění. V sobotu má Vendy svou jubilejní výstavu. Fotila nějakými starými skly.
I já si musím vzít skla, abych jí vůbec viděla ....


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. června 2018 v 14:24 | Reagovat

Jestli ta poslední věta je tedy o mě, bože, to je tak roztomilý .... jó výstava ... ;-) <3

2 beallara beallara | 13. června 2018 v 14:27 | Reagovat

[1]: No jistěěěě, alespoň víš, co budeš dělat v sobotu v červnu 2030 :D

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. června 2018 v 14:29 | Reagovat

No, tak to se musím tužit.Aby vůbec byla ta jubilejní výstava. leda že by to byla jubilejní první ! :-D  :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. června 2018 v 15:01 | Reagovat

[3]: Jejda, už jsem se lekla, že teď v červnu tvoji výstavu prošvihnu. Ne že bys neměla dost pěkných fotek - když máš taková foticí děla! Už to začni chystat a já začnu plánovat scuka na tvé výstavě. Třeba i s důchodkyní Simonkou ;-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. června 2018 v 15:16 | Reagovat

Stará dobrá skla. :-)

6 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 13. června 2018 v 15:16 | Reagovat

Parádní článek, fakt nádhera :D V r. 2030 bych mohla snad také dorazit, možná se došourat. V rodině jsou dispozice k dlouhověkosti, tak by to snad šlo :-D  :-D

7 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 13. června 2018 v 15:18 | Reagovat

ale já doufám že 13.6.2030 si od tebe přečtu článek tady na blogu nebo na jiném:)

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. června 2018 v 15:21 | Reagovat

[6]:To je u nás taky, takže bych tam třeba mohla křepce poskakovat :-D  :-D A výstava by se mohla jmenovat Rozvlnění ... protože se mi už tak budou klepat pazoury, že ten foťák neudržím ;-)

9 Růža Růža | E-mail | Web | 13. června 2018 v 16:10 | Reagovat

Bezvadný článek, snad budu na další články v roce 2030 ještě vidět.;-)

10 King Rucola King Rucola | Web | 13. června 2018 v 17:29 | Reagovat

Vyborne ale aj trochu melancholicky. 13.06.2030 neviem vypocitat, ale tesim sa uz dnes, 13.06.2018.

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. června 2018 v 17:49 | Reagovat

To je super pohled do budoucnosti! Nutí k zamyšlení, jestli tady ještě budeme. A nejen v reálném světě, ale i v tom virtuálním, blogovém - jestli spolu budeme stále takhle komunikovat, navštěvovat se, komentovat, diskutovat...

12 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 13. června 2018 v 17:51 | Reagovat

[8]: V roce 2030 už bude foťák fotit sám. Řekneš co nebo koho a bude hotovo :D  :D

13 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. června 2018 v 18:19 | Reagovat

Nádherné plány do budoucna, určitě ti vyjdou Simi, jsi neuvěřitelně silná žena, penze ještě hodně daleko, a až bude bude přímo víc než pro jiné snová, krásně napsané, jako vždy. ;-)
PS-že ty máš i tu moc a věštíš si budoucnost z koule, kocoura na rameni máš, tak lze věřit i této tvé dovednosti. :-)

14 bluesovka bluesovka | 13. června 2018 v 18:50 | Reagovat

No, mně se nějak nechtělo smát. Spíš je mi smutno, milá Blonďatá. To bude za 12 let, musím se držet ve formě, abych na výstavu dorazila svěží a bez vozejku. Je to k zamyšlení, děvče! :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. června 2018 v 19:10 | Reagovat

Ty jo, mohla jsi mít nová víčka víčka v den mých šedesátin :-D Kapku smutně sis zafantazírovala. Přivodíš si infarkt. Najdeš si chlapa a hned ho pochováš? Teda Simi.... :-D

16 Dáša F. Dáša F. | Web | 13. června 2018 v 20:14 | Reagovat

Simi, hezký výhled do budoucnosti. Nějak jste se jako rodina rozrostli, ale s někým jen na chvíli. Přeji Ti, ať tě infarkt mine a chatu ti nikdy nevykradou. A Soptíčkovi jen to nejlepší, snad to bude prima cesta za hranice všedních dní. :o)
Hezky jsem si početla. D.

17 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 13. června 2018 v 20:47 | Reagovat

2030? Čtyři roky do důchodu, stále na blogspotu, vnučka už má chlapce, infarktu se díky stálému přísunu kvalitních luštěnin úspěšně vyhýbám, povislá víčka i ňadra již neoperabilní:-)
Henrieta

18 Pavla Pavla | 13. června 2018 v 21:51 | Reagovat

Krásný výhled do budoucnosti. A dvojčata mě dostala. Tak tohle by se mělo vyplnit!! :-)

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. června 2018 v 22:34 | Reagovat

2030? Tak to bychom se možná při troše štěstí a dobrém rozvoji medicíny mohli na "jubilejní výstavě" potkat :-). Moc hezky hořkosladce načrtnuté se spoustou dobrých nápadů. Myslím, že tenhle článek se bude v knize pro Sofinku vyjímat doslova skvěle :-)-

20 beallara beallara | 14. června 2018 v 4:58 | Reagovat

[4]: Tvůj plán na scuk bude hodně propracovaný, za 12 let budou detaily hodně vymazlené :D  :D

[5]: No hlavně naleštit a nic nepodcenit :-D

[6]: S tvou účastí se počítá, votom žádná :-)

[7]: Vynasnažím se, ale víš, jak to je, člověk míní a život si dělá, co chce :-?

[9]: Stará dobrá lupa a člověk vidí až za roh

[10]: Drahý, ty sám víš, že život má spoustu příchutí a kus melancholie tam prostě být musí :-)

21 beallara beallara | 14. června 2018 v 5:20 | Reagovat

[11]: Samozřejmě bych si nepřála nic jiného. Jenže už několikrát se mi stalo, že se můj oblíbený bloger doslova ztratil, ze dne na den ticho a už nikdy žádné přihlášení, nic.
Když se někdo rozhodne odejít z blogu, oznámí to, rozloučí se.
Ale mám pár adres, kdy je ticho... no a pak se jen dohaduješ, co se asi stalo :-(

[13]: Nemám tu moc, vůbec.
Ale ve svém věku se už člověk zná, odhadne své možnosti, ví, jak směruje své cesty. Myslím, že ve 20letech bych si tuto nadsázku nemohla dovolit, ale dnes už se znalostí života a svého okolí se do toho pustit mohu :-)

[14]: Proč smutno, není důvod, naopak.
Pokud by mne potkalo jen toto, musím říct, že bych byla šťastná. Naopak, takový výhled se mi jeví jako velkorysý, kéž by byl osud vůči mně tak laskavý :-?

[15]: To není smutné, naopak. Jednak já celý život mám vše v periodách...velké štěstí, velký průser.
A že jsem si dovolila  " zabít " někoho v ději, je to logické, udělám to přeci u člověka, kterého znám chvíli, nezabiji , byť jen ve fantazii člověka, kterého znám celý život. :-x

[16]: Myslím, že je v tom přesně, po čem člověk touží ... mít stále stejně zdravou a spokojenou rodinu, nejlépe ve velkém počtu a to ostatní je podružné :-)

[17]: Promluvila královna deníků :-)

[18]: Musím to dát přečíst dceři :-D  :-D

[19]: Zrovna tento týden, když jsem řešila budoucnost blogu, jsem dceři líčila, že musím rychle vytisknout všechny potenciální články pro knihu vzpomínek, bude to pro mou vnučku a generace po mně přínosnější než cokoliv jiného. Ta hodnota bude obrovská, je tam kus mé osoby, mého života, myšlenek, nelze předat nic víc osobního :-)

22 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 14. června 2018 v 7:17 | Reagovat

Četl se krásně Tvůj výhled do časů budoucích.
,,Dokud máš své sny, máš se na co těšit." :-D
Hanka

23 Bev Bev | E-mail | Web | 14. června 2018 v 7:32 | Reagovat

Kéž se vyplní vše dobré a mine tě vše méně příjemné, o čem jsi psala ve svém skvělém vzpomínání na budoucnost. :-)

24 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. června 2018 v 8:19 | Reagovat

[21]: Mám to stejné, taky si říkám, co asi s nimi je, když už neodpoví ani na komentář a jsou mimo pár let...

25 Zdenka Zdenka | Web | 14. června 2018 v 9:27 | Reagovat

Teda máš to pěkně naplánované :-) No až na ten infarkt :-! Příjde mi to tak daleko a ono je to hned tady a do důchodu ještě stále nepůjdu :-(  :-D  :-D

26 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 14. června 2018 v 9:40 | Reagovat

No teda, za dvanáct let... těžko si to představit. Bude ze mě paní ve středních letech a nemám nejmenší představu, co s ní bude. Ať už to ale dopadne jakkoli, doufám, že tvá předpověď o hroucení blogu se nevyplní.

27 Helena Helena | E-mail | 14. června 2018 v 10:08 | Reagovat

2030 - pracovat budu, dokud nepadnu, víčka (a nejen ta) mám povislá už teď, díky mé péči se infarktu vyhýbá i můj muž, blog mám stále, snad i nějaká vnoučata a tak :o)
Simi, super, jako vždy!
Měj hezký den, Helena

28 Motýlek Dý Motýlek Dý | Web | 14. června 2018 v 11:07 | Reagovat

Zajímavé čtení. Každopádně ti přeji, ať se ti do toho roku 2030 stane jen to nejlepší!!!
Já takhle dopředu nepřemýšlím... Je to chyba??
Měj se krásně! Pa.

29 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. června 2018 v 12:35 | Reagovat

[12]:To bych potřebovala někdy už teď ;-)  :-D

30 Štěstí v mém životě Štěstí v mém životě | 14. června 2018 v 13:54 | Reagovat

Teda to jsem si početla. Hned jsem si vybavila jak ležím na kosmetice, má kamarádka mi zlehka masíruje obličej a dekolt (teda ten to potřebuje jak sůl), má kůže absorbuje všechny ty voňavé propriety a my meleme, meleme. Pak mi dá masku a mně se chce spát. No a já vůbec netuším jak to se mnou bude v roce 2030 :o)))).
Hezké, moc hezké Simi.
Ála

31 MarijaKes MarijaKes | Web | 14. června 2018 v 19:40 | Reagovat

Ach jo. 12 let. Tak daleko už si netroufám ani pomyslet. Krásně jsi snila. :-)

32 beallara beallara | 15. června 2018 v 6:15 | Reagovat

[22]: Nevím, jestli infarkt patří do mých snů :-D  :-D  :-D , ale snažila jsem se věrně kopírovat roky minulé, které by mohly navázat a pokračovat do budoucna.

[23]: Já budu spokojená, když se dožiji. 8-O

[25]: Já na důchod nespěchám, vlastně se snažím nespěchat globálně, abych si to užila plnými doušky. :-P

[26]: Já jsem nepsala o Blogu CZ, ale o svém blogu. Kam povedu své kroky v tomto směru je skutečně jen ve hvězdách. 8-O

33 beallara beallara | 15. června 2018 v 6:25 | Reagovat

[27]: Také jsem si myslela, že budu pracovat, dokud nepadnu, u soukromníků je to normální, dělají ve svém.
Dnes jsem v tomto opatrnější, bývám někdy po lidské stránce tak strašně unavená, že si nedovedu představit druhé ráno, natož ještě 12let.
Uvidím.

[28]: Po pravdě ...není.
V tvém věku jsem to také neřešila, to až s přibývajícím věkem člověk ladí, co by chtěl, nechtěl, co by si moc přál a co ještě počká. :-)

[30]: Chodím na kosmetiku po 7 letech jinam. Vždy jsem toužila po relaxu a moje kosmetička mlela, mlela a mlela.
Vůbec jsem si během toho neodpočinula.
Dnes chodím jinam a neskutečně si to užívám, boží. :-)

[31]: Já když ráno vstávám, tak také néé. :-D

34 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 15. června 2018 v 8:23 | Reagovat

[32]: Já vím, že to bylo o tvém blogu a ne o blogu.cz obecně :-) Ale stejně doufám, že se to nevyplní :-)

35 ruzena ruzena | E-mail | Web | 15. června 2018 v 8:52 | Reagovat

Hezké vyhlídky do budoucnosti :-) Kromě toho infarktu samozřejmě.. :-D

36 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. června 2018 v 18:14 | Reagovat

Krásný obrázek. :-) Jsi dělala sama?! :-)

37 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 15. června 2018 v 18:29 | Reagovat

Blondýnko, početla jsem si, i když já do budoucnosti moc nekoukám. Hezké. Měj pěkný víkend.

38 Tea Tea | E-mail | Web | 17. června 2018 v 15:32 | Reagovat

Jee to je moc hezky napsané tak nostalgicky :) A tohle si určitě uschovej a přečti v roce 2030 jaké to bude a co osud přinese za těch pár let :) Dávám článek do výběru na Téma Týdne.

39 Miloš Miloš | Web | 27. července 2018 v 16:52 | Reagovat

2030? Když se dožiju, budu balit kočky v domově důchodců :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama