Víš, kdo umřel ? ...

14. července 2018 v 12:08
Každou neděli jsme chodívaly s babičkou na hřbitov.
Ráno se probouzelo, ptáci ladili do jemných tónů.
Naše kroky vedly kolem hrobu s malou bílou holubičkou.
Holčička zemřela na záškrt.
Zapálily jsme svíčku, tiše se posadily na lavičku.
Já se maličko nudila v tom rozjímání, trochu víc.
Přemýšlela jsem, proč tu nemůže být pískoviště a vůbec, ohromně by se sem hodily prolézačky.
Rozjímaní s duší zemřelého přerušila věta : " Víte, kdo umřel ? "
No stará Labudová, sotva lezla.
Má dětská představivost jela do rychlých otáček, přestavovala jsem si penzistku,
jak se plazí, jak leze po bytě.
Na dotaz, jak rychle lezla, jsem dostala políček.

Každý druhý týden chodím na hřbitov.
Moje kroky stále vedou kolem hrobu s bílou holubičkou, jen již nemá jedno křídlo.
Je v tom symbolika či pouze čas ?
Nevím, ale musím tu chodit, prostě musím.
Zapálím svíčku, vložím květiny, otrhám plevel.
Na stejném místě vždy hrob pohladím a poprosím naší maminku, ať je s námi.
Nepovídám si s ní.
Už se nebojím vět : " Děvčico, vypadáš jako půl prdele za plotem "
Tuším, že by řekla : " Měla jsi toho vola vyhodit dřív a můžeš ho zase vzít zpátky "
Nebo se zdviženým ukazováčkem by pravila : " Kolik je ti roků ? Další tetování, no to jsi se posrala ! "
Já si s generálkou nepovídám, ona je totiž pořád se mnou.
Tak co si vykecávat, že.
Hladím hrob, když uslyším větu : " Čau, víš, kdo umřel ? "
No Jirka, Jirka Palička, sotva lezl, uchlastal se.
Lekla jsem. Zděsila se.
Stejná věta, stejné znění, jen je to v našich řadách.

Koloběh života a smrti. Stále stejné věty.
V mládí komický otazník, ve věku malin nezralých k smíchu, v mém věku memento.
Mám už dlouho jasno.
Nechci být svázaná hrobem, urnou, žádnou konvencí.
Chci letět krajinou, kterou miluji, která je mému srdci blízká.
Chci, aby můj popel spolu s vodou vsákla zem a já byla blízko lesům, stráním.

" Víš, kdo umřel ? No hele, ta pihovatá, blonďatá z páté A, co furt byla samá poznámka, samá důtka.
Sotva lezla, ale představ si, na poslední cestu letěla "


Přeji vám krásný víkend, plný slunce a pohody.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. července 2018 v 13:27 | Reagovat

Maličko morbidní, při takové krásné sobotě... ;-)

2 Jiřina Jiřina | E-mail | 14. července 2018 v 14:46 | Reagovat

Simi, u nás docela aktuální.
Rozumím. Jiřina z N.

3 Růža Růža | E-mail | Web | 14. července 2018 v 15:19 | Reagovat

Moje babička pocházela z Jižních Čech a dlouhé roky si dopisovala s kamarádkou z mládí. A pamatuji si, že ta jí často psala, viš,  kdo umřel?

4 duchodkaevka duchodkaevka | 14. července 2018 v 15:57 | Reagovat

Trochu dušičkové téma, ale jak říká teta Kateřina mladý může, starý musí a takový už je život. Konec si roční období nevybírá. Jinak přeji krásný víkend :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. července 2018 v 16:17 | Reagovat

Vzpomínám jak u babičky na Vysočině po každém pohřbu svíčková báby vzdychaly:
"No, hezký to měla, hezký..."

6 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 14. července 2018 v 16:30 | Reagovat

Překrásně napsáno :). Na hřbitov jsem odjakživa chodila už jako malá holka raději, než do města.

7 Obyčejné radosti života Obyčejné radosti života | Web | 15. července 2018 v 9:31 | Reagovat

Tak to je život, to tak je.....i konec k němu patří. Pro někoho dřív, pro jiného později. Jen to mám tomu nahoře trochu za zlé. Že někdy bere moc brzo v těch hodných řadách...
Petra

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. července 2018 v 10:57 | Reagovat

Jako dítě jsem měl hřbitov kousek od domu a dědeček jako kameník tam často chodil pracovat, tak jsem tam byl častým (a naštěstí jen přechodným) hostem. Popravdě, je mi celkem jedno, jestli "pak" poletím nebo budu ležet. Aspoň občas lítat chci ještě zaživa, abych z toho měl aspoň pěkný pocit :-).

9 beallara beallara | 15. července 2018 v 13:27 | Reagovat

[1]: I o krásných sobotách se chodí na hřbitov, no a o umírání ani nemluvě, prostě patří to k nám. :-)

[2]: Tak to držím palce, protože na toto se člověk nepřipraví :-(

[3]: Ještěže v novinách vychází pravidelně ...KDO SE NARODIL :-)

[4]: Přesně a na hřbitově je v létě vždycky příjemně, díky vrostlým stromům je tu chládek a klídek :-)

[5]: Tyto ženy byly velice ceněny, od nich se pak odpichovala úspěšnost funusu ;-)

[6]: Děkuji, mám to podobně, je to dané hlavně tím klídečkem, zde si člověk skutečně vypustí myšlenky naprosto bez problémů :-)

[7]: Ano, předčasně většinou odcházejí lidé, kteří jsou báječní, kvalitní a budou skutečně chybět.
Právě tento pátek odešel člověk, který měl na svém obličeji připíchnutý úsměv snad nonstop, odešel rychle, škoda :-(

[8]: Já těch přání, skutečných do budoucna moc nemám, nu a toto je moje stěžejní :-)
Jistěže, ráda bych létala při plném vědomí i svědomí, to je jistě aktuálnější :-D

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 15. července 2018 v 18:19 | Reagovat

Tuhle větu jsem slýchávala velice zřídka a doufám, že to tak ještě nějakou dobu zůstane...

11 MarijaKes MarijaKes | Web | 15. července 2018 v 19:05 | Reagovat

Jakoby to šlo všechno jen kolem, jakoby se mně to netýklo. Ano....odešli prarodiče, odešli rodiče a najednou mě svírá u srdce ještě víc.....jsem nejstarší žena rodiny... jak se praví, kácí se dávno v našem lese..... Snažím se na to nemyslet, ale někdy mi přijde naprosto zbytečné fotit motýlky, přijde mi na nic radovat se z růže a snažit se zachytit její barvu, uvěznit ji do momentu....dívat se na ni pak v počítači a třeba ji poslat do éteru. Jasně, že jsou to jen útržky, které problesknou myslí......Ale....

12 Dáša F. Dáša F. | Web | 15. července 2018 v 19:26 | Reagovat

Simi, hezky jsi to napsala. U nás tuto větu naštěstí zatím neslýcháme.
Přeji příjemné dny. D.

13 Helena Helena | E-mail | 15. července 2018 v 21:39 | Reagovat

I to umírání prostě patří k životu a každý máme někoho, s kým si můžeme povídat jen tak v duchu (nebo on s námi).
Moc hezky napsané, Simi!
Měj příjemný večer, Helena

14 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 16. července 2018 v 7:58 | Reagovat

Napsala jsi to tak, jak to je. Koloběh života. Jen je bolestivé, když na,,víš kdo umřel?" se dozvíme, že mu svíčka dohořela příliš brzy.
Hezký letní den, Simi!
Hanka :-)

15 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 16. července 2018 v 10:49 | Reagovat

Život bez příkras, tak to má být a docela jsem si početla. Patří to k životu. Měj pěkný den, Blondýnko.

16 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. července 2018 v 11:52 | Reagovat

Jak tematické - na pohřbu jsem byla zrovna teď v pátek. A přestože mám na takovéhle myšlenky ještě kotel času, stejně to na mě tak jaksi dýchlo.

17 Bev Bev | E-mail | Web | 19. července 2018 v 6:39 | Reagovat

Krásně a poeticky na vážné téma. :-)

18 Miloš Miloš | Web | 27. července 2018 v 16:21 | Reagovat

Přesně tak, spálit a rozprášit. Jen mě zaskočilo, že prý rozptylová loučka není "v provozu" celoročně, např. se nemůže používat v zimě, když leží sníh.
Musím si tedy smrt naplánovat na příhodnou roční dobu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama