Prodavačka - vyhynulý druh 1

5. září 2018 v 17:28
Nikdy jsem si jako dítě na prodavačku a obchod nehrála, nemusela jsem.
Vyrůstala jsem mezi pulty, váhami, tunami masa, uzeniny a ženské v červeném plášti jsem měla dnes a denně jako příklad, protože jedna " žena za pultem " byla má maminka / generálka /.
Půl století je denním chlebem mé rodiny provoz obchodu a velice ráda bych vás seznámila se zákulisím, které zůstává běžnému zákazníkovi jako tabu. Stojí totiž před pultem a to, co se odehrává za ním, jde mimo něj.
Sama aktivně pracuji a provozuji obchod 27 let. Jako zdravotní sestra jsem po sametové revoluci nenašla uplatnění ve zdravotnictví, doba byla rušná a protože člověk jíst a platit složenky musí, vzala jsem zavděk prací v potravinářství.
Začala jsem jako uklízečka, později jsem fungovala jako pomocný personál " podej a přines " a jak šel čas, stála jsem za pultem, krájela uzeninu, prodávala a pracovala na pokladně. Startovala jsem od píky a v současné době jeden obchod spoluvlastním a vedu v rodinné firmě.
Jak vypadá uchazeč o práci, jaké jsou hygienické požadavky, jak funguje kontakt prodavačka a zákazník, co přinesla doba do obchodu nového, vymře malý obchod ve stínu gigantů typu hypermarkety, má vůbec šanci přežít řeznické řemeslo, tak na tato témata bych chtěla v několika článcích odpovědět a vtáhnout vás do prostředí, kde si kupujete maso, salám či housku.
V dnešním článku bych se ráda věnovala vývoji vzdělání, požadavkům a realitě, jak šel čas s uchazeči o práci.

UCHAZEČ O PRÁCI VČERA
Učňovské vzdělávání prodavaček těsně po revoluci bylo na vysoké odborné úrovni, kdy se dívky učily v oborech, do kterých se přihlásily a o které měly skutečný zájem. V této době byla zcela běžná profese " prodavačka masa a uzenin ".
Praxe se vyučovala přímo v obchodech, tedy na místě činu, což bylo pro vykonávání profese skutečně rozhodující.
Adept na práci přišel již seznámený s prostředím a byl schopen okamžitě nastoupit a začlenit se do kolektivu.
Kredit takto vzdělané prodavačky byl skutečně vysoký, protože dokázala velice kvalitně šálovat maso, sekat kotlety či krkovici, po odborné stránce si věděla rady s jednotlivými částmi vepřového či hovězího masa, dokázala erudovaně zákazníkovi připravit kupříkladu roládu, vepřové či hovězí plátky na ptáčky. Její práce byla fundovaná, lze bez váhání konstatovat, že i řemeslná.
Prodavačka v oboru uzenářství si uměla zdatně připravit pult k prodeji, jednotlivé druhy salámů nakrájet. Oba obory se volně prolínaly, obě profese se doplňovaly.
Pracovní fluktuace byla minimální, uchazečů o práci mnoho a kvalitní práce těchto žen prvořadá, bylo možné při pracovním pohovoru odmítnout člověka bez profesní zdatnosti i bez praxe, každý nový adept byl připraven nejen do zaměstnání chodit, ale i se zdokonalit a na sobě pracovat.

UCHAZEČ O PRÁCI DNES
Současná výuka budoucích žen za pultem takřka neexistuje. Odbornost se již nepraktikuje, prodavačka textilu, která rozezná silon od hedvábí, je jako kapka v moři, prodavačka drogistického zboží vám prodá klidně DDT, neví, co prodává,
vymírá profese řeznická a uzenářská. Dívky mají zájem o maturitu, nikoliv o práci v obchodě.
Z důvodů legislativních, školský a jinak postavených na hlavu, praxe neprobíhá v obchodech, ale pouze v simulovaných učebnách. Dívka není schopna bez vedení a dlouhodobého zaučení sama pracovat, protože nic neumí a konkrétně masa se bojí, štítí a neumí s ním pracovat. Nové uchazečky v oboru prodavačka - číšnice hledají uplatnění v butiku či jiných méně namáhavých provozech.
Adept na práci, tedy člověk, který se hlásí v současnosti o práci bývá z jiných profesních odvětví, není nouze o kuchařky, pekařky, poštovní doručovatelky, hlídačky z bezpečnostních agentur nebo ženy dlouhodobě nezaměstnané, kterým nejde o práci jako takovou, ale pouze o razítko pro Úřad práce a pobírání různých příspěvků.
Znalost prodeje, odbornost, umění a řemeslný přístup k masu a uzenině nulový. Vždy se jedná o běh na dlouhou trať, prodavačka se musí zacvičit, zaučit, projít po odborné stránce celým vyučením a stejně má problém rozeznat vepřovou kýtu od vepřové plece. Porcování masa je již v režii řeznického mistra a prodavačka s masem musí této práci přijít na chuť, jinak to zákazník pozná na velice špatné kvalitě porcování či jiné úpravy masa.
Uzenářská prodavačka se musí naučit za provozu krájení salámů, které zákazník vyžaduje ve vysoké kvalitě a zároveň je třeba se seznámit s bezlepkovými výrobky či jinými alergeny, pro mnohé ženy nedostižné a mnohdy nejsou schopny zákazníkovi vyhovět, zapomněly či si vůbec informaci nezjistily.
Pracovní fluktuace je vysoká, každý obvodní lékař napíše pracovní neschopenku i na rýmu. Uchazeči o práci se nehlásí, finančně je nic nenutí, práce není povinná./ i v kraji, kde nezaměstnanost šplhá do závratných výšek /. Nelze odmítnout člověka bez odbornosti či praxe, tato kritéria již pro nástup neexistují, snaha o zlepšení či seberealizaci je jev výjimečný.

UCHAZEČ O PRÁCI BUDOUCNOST
Mám obrovské štěstí, že 80 % mého pracovního kolektivu tvoří lidé, se kterými pracuji přes dvacet let a o jejich odbornosti mohu mluvit, že ještě stále své řemeslo umí a nezapomněly, jsou ještě všechny vyučené v oboru a mají celoživotní praxi.
Ještě stále od nich slyším, že je práce baví a chodí do ní rády. Když toto slyším, nelámu hůl.
Řemeslo prodavaček masa a uzeniny vymírá. Pokud si své zaměstnance nezaučíme a nevychováme, odbornost bude klesat a úroveň prodeje propadne na minimum, což je kontraproduktivní.
Uchazeči naslibují, v den práce se nedostaví, když je práce nebaví, bez omluvení se nedostaví. Omluvenka ústní v očích těchto lidí je trapnost, že nepřijdou do práce, se nevzrušují sdělit ani formou SMS.
Pracovní zařazenost, životní úroveň se mnohokrát podepisují i na vzhledu prodavačky, kdy si nemohu dovolit zaměstnat ženu, která v ústech nemá než dva zuby nebo ráno v devět hodin z ní alkohol táhne jako ze sudu nebo se zapomněla týden umýt.
Přeji sobě jako zákazníkovi, aby se naše školství probralo, aby se profese prodavačky vrátila na úroveň odbornou a kvalitní, sobě jako zaměstnavateli, abych nemusela přivírat oči nad kulturou prodeje a znalostí žen za pultem.

A na příště ...něco o hygieně, o rozdílu mezi paní prodavačkou a podavačkou ...


 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. září 2018 v 8:04 | Reagovat

To je bomba! Znalá řeznice dlouhodobě milující své řemeslo i zaměstnavatelka vypovídá! Na tento seriál se těším. Jen houšť, kdyby se přidaly další odbornice a pověděly takto v čase, jak má řemeslo zlaté dno. Děkuji moc a piš, o zákulisí samozřejmě moc nevím a uvítám to. Už jsi o tom někdy psala, i tehdy stál článek za pozornost :-D

2 VendyW VendyW | E-mail | 6. září 2018 v 8:17 | Reagovat

Já se učila tři roky všechen sortiment, který patřil podniku Drobné zboží. Čili sport, papír, hračky ale i košíkařinu a bižuterii. Všechno od začátků, tedy od výroby. Znát rozměry všech sportovních potřeb, materiály z kterých se dělají košíkářské výrobky, kožešiny a jejich zpracování (tehdy se ještě prodávaly bez toho, že by chodil někdo před obchod protestovat) výrobu bižuterie a všechny názvy a způsoby broušení kamenů. V papírnictví znát gramáže, tvrdosti tuh .... jezdili jsme na exkurze, měli týden školu a týden praxi.... ale taky jsme museli umět dokonale zabalit a zavázat težký nákup aby se dal dovézt třeba 100 kiláků bez toho, že by se ti hned za dveřmi obchodu rozpadl.

3 Obyčejné radosti života - Petra K. Obyčejné radosti života - Petra K. | Web | 6. září 2018 v 9:09 | Reagovat

Simčo, toto téma pasuje snad na všechna řemesla, která máme. Byli jsme národem zlatých českých ručiček. Bohužel, to už dávno neplatí. Rozbila se ti televize, pračka, lednice? Chceš ji opravit? To už naše děti znát nebudou. Krom toho, že neseženeš opraváře, ani samotní výrobci tomu nejsou nakloněni. Náhradní díly nevedou, když se ti něco rozbije v záruční době, automaticky ti to vymění za nové. Nikdo se poslední dobou nenamáhá s opravou. A po dvou letech, po záruce? Kup si nové.... Ať žije konzum!! Sehnat kvalifikované zedníky je taky nadlidský výkon. Jde to opravdu napříč všemi profesemi. Vyjma úřednické. Tam nám počty rostou, stejně jako nabubřelost byrokracie....
Simčo, přeji ti krásný den. A jsi šťastná žena, že máš ještě okolo sebe lidi, kteří ví, co slovo práce znamená.
Petra

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. září 2018 v 9:21 | Reagovat

Rozumím, je to tak, a je to i u jiných profesí. Kam to ten svět spěje...

5 Helena Helena | E-mail | 6. září 2018 v 11:08 | Reagovat

Simi, do revoluce jsem na jednom takovém učilišti učila. Ač se holky nedočkaly maturity, nic jim nikdo neodpustil, mistrové odborného výcviku je skutečně vycvičily!
Teď budou všichni s maturitou, pracovat ovšem asi nebude nikdo! Do školství jsem se nevrátila, prostě na to nemám... morál, žaludek, nazvěme to, jak chceme.
Tobě přeji, aby tvá firma šlapala, i když dobře vím, jak těžké to je!
Moc zdravím, Helena

6 Zdenka Zdenka | E-mail | 6. září 2018 v 12:05 | Reagovat

To je hodně smutné :-( I já vyrostla za pultem :-D  :-D , ale v cukrárně a pak v trafice ;-)  :-) a bavilo mě to, ale mamka říkala opovaž se ;-)  :-D , tak jsem výpravčí a to mě baví moooc ;-)  :-)

7 Pavla Pavla | 6. září 2018 v 14:35 | Reagovat

Simi, bohužel, máš stoprocentní pravdu. Učební obory skoro neexistují, všichni studují. Kdo měl na základní škole trojku na vysvědčení, na školu se nedostal. Dnes i se čtyřkami mají velký výběr středních škol. Šikovného řemeslníka, prodavačku, abys platila zlatem. Vím o čem píši. Rekonstruovali jsme před dvěma lety dům. :-( Nejlepší je, když umíš co nejvíc věcí a děláš si, co můžeš sama. :-D

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. září 2018 v 15:52 | Reagovat

[Smazaný komentář]
Dneska je to postaveno tak, že se nic neopravuje, nýbrž se hned koupí věc nová.

9 MirekČ MirekČ | Web | 6. září 2018 v 18:10 | Reagovat

"Vychoval" a vyučil jsem nejednu generaci prodavaček (semtam prodavač). Dnes jsou z nich maminy, kterým táhne na třicet a mají jedno nebo dvě děti.
Posledních pár let se už ale třída prodavač/ka neotevřel - není zájem.
Podobně je to s oborem pekař, cukrář, řezník-uzenář. Nastoupí jich do prváku třeba devět, ale k závěrečkám se dostanou tři. Letos budou v jedné třídě dohromaty všechny tři obory. O_O  :-!  :-x

10 MirekČ MirekČ | Web | 6. září 2018 v 18:21 | Reagovat

p.s.: Dnes jsme v Kauflandu chtěli polský salám a métský salám. Podavačka ve slušivé firemní černé uniformě s efesním čepečkem na hlavě se té druhé ptala, co to je a kde to je!!! :-!  O_O

11 Růža Růža | E-mail | Web | 6. září 2018 v 18:57 | Reagovat

Simi, v devadesátých letech jsem četla článek, který předpovídal, že bude nedostatek učňů. Všichni by chtěli mít maturitu a mám pocit, že rukama se moc nechce dělat. Bohužel i dnešní zaměstnavatelé moc neřeší, jestli má uchazeč o práci odborné vzdělání a znalosti. Můžu to posoudit i podle sebe. Mám textilní průmyslovku a před důchodem jsem skoro 11 let pracovala na výstupní kontrole ve výrobě foliových klávesnic. Než jsem tam nastoupila, tak jsem znala jen klávesnici u počítače. To, že nemám odborné vzdělání spíš vadilo mně, než panu řiditeli.
Těším se na pokračování o Tvém oboru. A je dobře, že máš svoji práci pořád ráda. :-)

12 werka13 werka13 | E-mail | Web | 6. září 2018 v 22:02 | Reagovat

Simi, nevím, co považuješ za minulost - jestli léta devadesátá nebo léta před r. 89, ale zas až tak bych si minulost neidealizovala ;-) . I s doby minulé pamatuji za pulty zmalované osoby ostentativně přežvykující a tvářící se, že je zákazník obtěžuje. A ze současnosti prodavačky ochotné, které se snaží vyhovět a umí poradit.
Co ale asi chybí, je výuka v praxi, v tom s tebou souhlasím. "Hra na obchod" ve školních podmínkách bude vždycky něco jiného než kontakt se skutečným zákazníkem pod vedením zkušeného praktika. Větší důraz na praxi by učňovské školství myslím fakt potřebovalo.
Ať se vaší firmě daří (i nacházet ty ochotné prodavačky)

13 chudobka1970 chudobka1970 | 7. září 2018 v 14:02 | Reagovat

Ráda chodím do obchodů, kde prodavač přesně ví, co prodává. Je velmu smutné, když se v oddělení elektro dovíte od prodavače, že vámi hledaný spínač tu nevedou, otočíte se čelem vzad a spínač je na světě... ;-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. září 2018 v 23:50 | Reagovat

Pamatuji se, že personál v masnách byl kdysi - přes odborné vzdělání - často nesnesitelný, ale jinak se víceméně ztotožňuji s tvými postřehy.

15 Marta Marta | Web | 8. září 2018 v 7:52 | Reagovat

Blondýnko, nemohu, než ti dát za pravdu. S pár prodavači, kteří se o svůj obor zajímají a práce je baví, jsem se už setkala, ale je jich pomálu a vždy mě to příjemně překvapí. Což by nemělo, mělo by to být samozřejmé. Každý by se měl ve svém oboru neustále vzdělávat, ať už dělá cokoliv. Ale to je vždy o člověku. Měj pěknou sobotu.

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. září 2018 v 13:03 | Reagovat

Tak já musím trochu oponovat u bodu "uchazeč o práci dnes" - třeba v našem řetězci máme smlouvy s odbornými školami a dochází k nám učni. Takže praxi nemají jen z učeben, ale i z reálné prodejny. A odborné praktické zkoušky skládají taky u nás :-).

17 Jiřina Jiřina | E-mail | 8. září 2018 v 13:29 | Reagovat

Simi, moc děkuji za tento obsáhlý článek. Téměř vše mohu podepsat! Sama jsem kdysi pár let pracovala jako vedoucí na samoobsluze v menší obci na severu,jedna příbuzná pracuje v masně v Děčíně,je vyučená! a vše je o lidech, já jsem dělala více zaměstnání a vše mě bavilo i když ne vždy to bylo dobře placené.
To maso na tvém obrázku bych kupovala denně, i když maso skoro nejím! ale to by bylo vaření pro manžela, masojeda pro návštěvy!!!
pa Jiřina z N.
souhlasím, že za totáče zelináři a masoprodejci byli někdy a někde pěkně protivní!

18 Růžena Růžena | 8. září 2018 v 13:39 | Reagovat

Taky mám zkušenost z dřívějších dob kdy se člověk  musel ptodavacek pomalu doprošovat aby ji obsloužili. Tvrdé ksichty, nezájem a koukejte si vybrat nejste tu sama! Podobné i v restauracích, i vyšší cenové skupiny.
Tady si zákazníka hledí a ti toho kolikrát využívají. Škola řemesel tu už dávno není, učí se v praxi, v řeznictví bývá problém že neumějí bourat ani krájet správně maso. :-?

19 Iwka Iwka | E-mail | 9. září 2018 v 16:25 | Reagovat

Dneska nejsou prodavačky, ale podavačky. Jestli pokladní v Kauflandu nepozná ředkvičku od černé ředkve, tak mě může trefit šlak a nechodím tam. Nikde se nevyučuje zbožíznalství, nikdo nezná pěstování a chov, nikdo nevyučuje výrobu. A pak to má takové důsledky. Vyučení nepoužitelní blbci, středoškoláci a vysokoškoláci, kteří v jednom souvětí nasekají i 10 pravopisných chyb. Zdraví Iwka :-(

20 Miloš Miloš | Web | 9. září 2018 v 23:39 | Reagovat

Práce prodavačky masa a uzenin není jednoduchá, slyšel jsem, že při přebírání zboží musí tahat půlky prasat.

Zajímavé ale je, že u tebe (na rozdíl od ostatních) není vidět problém s vkládáním článků.

21 Dáša F. Dáša F. | Web | 10. září 2018 v 18:37 | Reagovat

Simi, máš svatou pravdu. Já se také vyučila jako prodavačka smíšeného zboží pro Jednotu. Praxe byla tvrdá, ale za pultem mne to vždy bavilo a řekla bych, že to i odsýpalo. Dnes, když vidím některé holčiny či ženy za pultem jak jsou laxní, nechápu to. My jsem se učili vážit na vahách se závažím, s pomocnou tabulkou  ohledně cen, to byl masakr. Dnes už je vše digitálně, stejně jako pokladny. My jsme museli znát ceny zboží nazpaměť a pak u pokladny to vše rychle namarkovat, teď už se vše jen pípá. :o) Byla to výborná škola života a i když už léta nejsem za pultem na tuto práci ráda vzpomínám. A jako malá jsem si na prodavačku hrála. Babičce na leskymo jsem rozvěsila papírové hadříky na panenky a všichni si je ke mně chodili kupovat. :o) U obchodu jsem zůstala v jiné podobě dodnes, pracuji jako obchodní zástupce a moc mne to baví. Pa D.

22 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. září 2018 v 22:21 | Reagovat

[6]: Výpravčí je krásná práce, taková romantická... :-) škoda, že taky zaniká, že se ruší nádraží. Přitom vlaková doprava je ekologická.

23 Lucka Lucka | Web | 13. září 2018 v 14:01 | Reagovat

Krása, hezky napsáno :)

24 Lucka Lucka | Web | 13. září 2018 v 14:01 | Reagovat

Krása, hezky napsáno :)

25 hotmail email hotmail email | E-mail | Web | 15. října 2018 v 10:20 | Reagovat

Thanks a bunch for sharing this with all folks you really understand what you’re speaking about!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama