Stopy v srdci ...

22. april 2018 at 6:26
Jako každé správné dítě jsem viděla na výchově svých rodičů tisíce chyb.
Mnohokrát jsem opakovala tu jedinou a zásadní větu.
Já bych to svému dítěti neudělala. Já své dítě budu vychovávat naprosto odlišně.
Za jedno / nejen / jim budu vděčná po zbytek svého žití ...naučili mne milovat zvířata.
Vštěpovali mi svým přístupem, svým chováním, že zvíře v mém žití je plnohodnotným členem rodiny.
Mám za něj zodpovědnost a můj přístup vůči němu je prvořadý.
Hlavně můj otec byl velice renesanční muž s prvky velkého nadšení.
Kromě psa a kočky, na zahradě stály obrovské voliéry s cizokrajným ptactvem, s papoušky, bažanty, holuby.
Želvy, vodní želvy, obrovská akvária s mořskými rybami, farma s norky.
Přirozeně, skoro automaticky jsme vnímali, že první u nás jí zvířata a pak my ostatní.
Ke štědrovečerní tabuli se usedalo až v momentu, kdy poslední zvíře dostalo do misky.
Když některé z osazenstva našeho dvora bylo nemocné, bolavé či zraněné, bolest jsme prožívali společně, byli jsme nápomocni při uzdravení. Vztah k zvířatům měl u nás doma rovnítko velice podobné tomu lidskému.
Jakákoliv hrubá síla, agrese vůči němé tváři, to byly činy zapovězené, nepřípustné.
Žili jsme s bratrem život vedle zvířat, se zvířaty, mezi zvířaty a ta přirozenost se promítla do našich životů.
Do vnímání, do hodnot i do toho, co jsme od života očekávali.
Navíc jako naprosto nedoceněnou devizu dnes vnímám osobní příklad mých rodičů.
Mami, tati, mnohokrát díky, je to tam.
Minulý rok celý leden mrzlo ukrutně. Přes den na teploměru hluboko pod nulou.
V noci ještě hůř.
To k zimě patří, jen já se každé ráno modlila a posouvala rtuťovou stupnici. Marně.
Zamrzlé jezírko a v něm moji kapříci bez kyslíku.
Každý den jsem jezdila a přívodní vzduchovou hadici rozmrazovala, abych dostala pod ledovou krustu kyslík.
Led bojoval se mnou, já bojovala s ledem.
Pět týdnů, dnes a denně si vybralo daň na mém zdraví, lehla jsem sice s teplotami, ale také s pocitem, že jsem udělala maximum.
Když z jara všichni vyplavali radostně na hladinu, všichni zdraví, spokojení, ukápla mi slza.
Ve svém okolí jsem se setkala s názorem, že jen hazardér a blázen může provádět takové nesmysly.
Vždyť jsou to jen blbé ryby.
A já si vzpomněla, jak jsme v pyžamech, v čepicích a rukavicích pochodovali v podzimních nocích, s baterkou v ruce celá rodina, máma, táta, já a brácha a krmili jsme maličkatá norčí miminka, kterým umřela máma.
Lahvičkami od panenek jsme každé tři hodiny dokrmovali.
Zívali, přešlapovali, ale beze slova vstávali. Pod peřinu jsme se zavrtávali s pocitem, že dokážeme pomoci, že nejsme lhostejní.
Že by se někde tam zrodil hazardér a blázen ? Snad.

Co vložíme do svých dětí, to tam najdeme. Když jim ukážeme lásku vůči světu, vůči lidem, vůči zvířatům, zanecháme tam stopu, za kterou se další generace nebudou stydět. Máme pak daleko větší šanci se postavit agresi, týrání, proti všemu, co tak bolestně zasahuje do našich životů a my si s tím nevíme rady.
Buďme příkladem našim dětem, našim vnoučatům a oni pak s těmito stopami čestně naloží ve svých životech.
Chtěla bych vám mnohokrát poděkovat za vaše příspěvky, které už se začaly objevovat během týdne.
Příští týden v neděli zveřejním všechny spisovatele, fotografy, malíře, kteří se výzvy zúčastnili.
Za všechny STOPY ZVÍŘAT ... vaše blondýna.






 

6 people judged this article.

Comments

1 Atheira Atheira | Web | 22. april 2018 at 8:06 | React

Překrásné. Víc takových lidí. ;-)

U nás, byť se sestrou máme obě vztah ke zvířatům velmi podobný tomu, který popisuješ ty, to tak v případě naší mámy asi úplně není stejné jako u tvých rodičů.
Vždycky jsem z ní měla pocit, že její vnímání zvířat je vcelku omezené jen na některá, a to ještě jen ve velmi úzkém měřítku. Abych to uvedla na pravou míru - když v lese mine zvíře, které na tom je špatně, řekne, chudák a v 98% půjde dál. Myslím, že by jednala víc zúčastněně, kdyby se jednalo o psa, u kočky už bych si tím nebyla tak jistá. Celkově má tendence omlouvat i takové ty "nevhodné podmínky z blbosti" u ostatních lidí. Týrání přímo ne, ale už to musí být takové to do očí bijící. Třeba menší zvířata, co rodiče pořizují dětem jako hračky, spíš víc omlouvá, protože sama byla taková. Měli jsme morčata, křečky... Pro ní, když se na to dívám zpětně, tehdy jsem z toho neměla rozum, neměli cenu větší než zábava pro její děti, i když postaráno o ně být samozřejmě muselo. Jen ten větší cit pro ně samotné tam zkrátka nebyl.
Nejvíc mi ale vadí asi následující věc. Ona je člověk, který zvířeti sám neublíží. Přijde jí to hrozné. Na druhou stranu je radši nechá trpět, než aby jim trápení ukončila (je i proti uspávání jasně trpících zvířat, u kterých se už nemá šanci nic zlepšit). Před rokem takhle před naší bránou leželo ptáče. Lezly po něm mravenci a ono se kroutilo a křičelo jako blázen. Sebrala jsem ho do krabice. Do hnízda jsem se nevyškrábala. Rozjedlo se a poskakovalo, chtěla jsem ho předat do blízké záchranné stanice, protože by mi doma asi dlouho nevydrželo, ale do večera bohužel umřelo. Jenže  co jsem chtěla říct. Máma pak říkala, že ho tam viděla ležet už když šla do práce. Když jsem jí řekla, že místo nechání ho těm mravencům na dlouhý den, udělala by možná líp, kdyby mu šlápla na hlavu, strašně jí to bylo proti srsti. Nemyslím si, že můžeme zachránit všechno a všechny, to ani omylem. Jen mám dojem, že bychom neměli být slepí k tomu, co vidíme a s čím můžeme něco udělat. A pokud se nám příčí trpícímu zvířeti trápení ukončit, měli bychom dělat aspoň něco... Moje máma vždycky dělala pravý opak.
Něco se člověk musí naučit i z toho, s čím u rodičů nesouhlasí.

2 VendyW VendyW | Email | Web | 22. april 2018 at 8:48 | React

Víš co je zvláštní? Že u nás doma nikdy žádné zvíře nebylo, jen mamina vyprávěla jak měli když byla menší anglickýho buldoka a jednoho kocourka, kterýho sežrali Rusáci. Ale pak už nic. Já žádný mít nesměla a přitom jsem od doby kdy jsem rozum začala brát zvířátka milovala. Psy, kočky a hlavně koně. Nesnášela jsme když jim někdo ubližoval a nesnášela jsem přístup venkovanů k jejich kočkám a psům. Pes v boudě celý život buď na krátkém nebo dlouhém řetězu, to podle velikosti dvorku, topení koťat (kočka se mohla nechat vykastrovat) nezájem o nemocná zvířata které nechávali umírat v bolestech ... Můj první pes (ve 25 letech!) byl nádherný exemplář dlouhosrstého jezevčíka, který ze mne udělal člověka toto plemeno neskutečně milujícího. Někdo ho vyhodil na sídlišti  a ujel. Nebo možná sám utekl, to nevím, ale vzhledem k tomu, že se nikde neobjevily žádné inzeráty varanta A byla zřejmě správná. Druhý, už tady na vsi mělo být štěně německého černého ovčáka. Samozřejmě jsme tak s ním zacházeli ale nakonec se ukázalo že to je kříženec ovčáka a německého ohaře a vypadal jak labrador, ale černý! Když to chovatelka zjistila chtěla vrátit peníze a že se štěňata utratí. V sedmi měsících! Poslala jsem jí do háje. Ale setkala se od místních s názorem, no jo, vy ho tu vykrmujete a on je to bastard! To jako kříženec nemá nárok na krásný a láskyplný život? Asi ne, podle toho jak se chovali ke psům ti píčusové odnaproti. Jsem prostě zvířecí aktivista a neodpouštím nikomu, i kamarádovi, že ubližuje zvířeti. U nás jsou to právoplatní členové rodiny, je tak s nimi zacházeno a když si vezmu že za léčbu Bobešových problémů se daly peníze za dvě velmi slušné dovolené, stejně mi to nevadí. Je to sice určité omezení mít doma zvěřinec, třeba zrovna v případě když potřebujeme oba jet pryč, ale většinou se najde řešení jak to udělat...

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. april 2018 at 9:26 | React

Já má rád kocůry.

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. april 2018 at 10:24 | React

My měli psa, vlčáka Ritu. Měla jsrm z něj respekt...

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | Email | Web | 22. april 2018 at 10:59 | React

to je krásný příběh:) mí rodiče v nás taky pěstovali lásku ke zvířátkům, měli jsme jich hodně a já teď akorát nechci doma ani pejska protože vím jaký je to závazek, aby byl spokojený a prostě nechci no..tak nevím jestli chtěli tohle ve mě vypěstovat..

6 King Rucola King Rucola | Web | 22. april 2018 at 12:17 | React

pes a kočka potešia moje očka!

Nemohol som zabrániť dcére, pyšnej na svoju znalosť sloenského jazyka napriek švjčiarskym školám, keď si sama objednala v cukrárni tu "kočku v čokoláde". Ze chýbal na "kocke v čokoláde" háčik na "c" nejako nepostrehla. :-D

7 Růža Růža | Email | 22. april 2018 at 14:53 | React

Muselo to být krásné vyrůstat se zvířátky. Díky tomu k ním máš krásný vztah. Když jsem byla malá, tak jsme doma žádné zvířátko neměli. Od mala mám ráda pejsky a tak když byla možnost si nějaké pomuchlat, tak jsem toho hned využila. :-) Až mi jedna mladá fenka vlčáka nechala stopy od drápů na břiše. Chtěla si hrát. Já se od té doby ale vlčáků bojím.

8 Dáša F. Dáša F. | Web | 22. april 2018 at 15:03 | React

Simčo, krásný příběh. Co by člověk pro ta svá zvířátka, i když jsou to rybičky v jezírku, neudělal. Oni Ti to pak zase vrátí, když Tě vyplavou pozdravit na hladinu. My jsme doma jako děti žádné mazlíčky neměly a prvního pejska jsme si pořídili, když naše děti byly už dospělé. O to víc si tu naši fenku užíváme a díky ní jsem pochopila, co znamená, že je pes (i jiní mazlíčci) členem rodiny. Svůj příběh už mám sepsaný, ale o Terri nebude. Zveřejním asi až v úterý.
Měj krásné dny. D.

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | Email | Web | 22. april 2018 at 15:39 | React

U rodičů zvířátka nebyla, ani nemohla, ale pak u příbuzných užitková: králíci, slepice, koza, předtím i vepřík, kusy. Kočka kvůli myším a později i pes, můj miláček. Měla jsem i morče jednu dobu, ale doma ne, jen v králíkárně. Měla jsem naučené slepice tak, že mi zobaly z ruky, králíkům jsem chodila na krmení od jara do podzimu.  Kočka za mnou chodila až k silnici, když jsem šla z domu, musela jsem ji zahánět. Já jsem jí totiž jitrocelovou šťávou vyléčila očička denním omýváním. No a nyní po letech, kdy jsme  mívali doma pro kluky morčata jsme si pořídili kočičku a kocourka- nalezence. Jsou u nás 10 a 9 let a mají se dobře. Jsou takoví vymazlení.

10 Jiřina Jiřina | Email | Web | 22. april 2018 at 17:10 | React

Já ke zvířatům na rozdíl od sestry nebo manžela vztah nemám, dám jim potravu, vodu, to jo, ale nemazlím se s nimi ( pes, kočka, morče )ale když jsem v Černé Hoře viděla, jak se TAM chovají ke zvířatům, zasáhlo mě to. Hrozné!
Doma - měli jsme ovce, psa, kočku, slepice, kohouta, andulky aj.- teď nic )

11 duchodkaevka duchodkaevka | 22. april 2018 at 17:32 | React

Doma jsme žádné zvíře neměl,rodiče tomu nakloněni nebyli :-( Jenom jednou jsem si pořídila akvárko a pár rybiček, které při prvním čištění akvárka nějak unikly z cedníku. Moje mamka je čistotná ženská, ale tohle ji tenkrát nějak nevyšlo. Přesto máme s bráchou ke zvířatům vztah kladný a naše děti nejsou jiné. Někdy je podezírám, že mají zvířata raději než Homo sapiens :-)  :D

12 bluesovka bluesovka | Email | Web | 22. april 2018 at 20:26 | React

Včera jsem zažila krásný den se zvířaty, podělím se později. U tebe jsem samozřejmě nečekala nic jiného, než co jsi popsala. Lásku ke zvířatům jsem podědila po tátovi, který jí dával každému zvířátku, které během svého života potkal. :-D

13 Pavla Pavla | 22. april 2018 at 22:06 | React

Simi, tak tohle ja tak velká pravda. Já tu lásku ke zvířatům "zdědila" díky mému tatínkovi a jeho babičce. Tam se každé zvířátko mělo jako v bavlnce. Já měla tři kocourky, ale vždy se (když byla jejich doba) ztratili a nikdy už se nevrátili. Já vybrečela slz! Ve třinácti jsem od dědečka dostala prvního pejsana a už to zůstalo největší láskou na světě dodnes. Dodnes denně krmím pejsky a pok až všechny ostatní doma. Dělávali to takhle hospodáři a tak to má být. :-D

14 Čerf Čerf | Email | Web | 22. april 2018 at 22:37 | React

Japonci by ti určitě vystřihli poklonu. Pro ně jsou tihle barevní kapříci velmi významní a většinou vůbec nedokážou pochopit, že u nás se (byť trochu jiní) kapři na Vánoce jedí.

15 Henrieta Henrieta | Email | Web | 22. april 2018 at 23:34 | React

Úžasné! Dokonalý příklad toho, jak výchova přispívá vztahu ke zvířatům. Znám několik pohledů. Od fanatických milovníků zvířat, kteří své miláčky až nezdravě hýčkají, přes zkušené a milující chovatele až po zapřísáhlé odpůrce, pro které je zvíře jen zdrojem potravy a jako domácí mazlíček je to něco nepředstavitelného. Já se s láskou ke zvířatům nejspíš už narodila.
A blázen nejsi, za život zvířete vždycky stojí za to bojovat.
Hezký večer
Henrieta

16 Jana H. Jana H. | Web | 23. april 2018 at 6:37 | React

Děkuju za to, cos napsala.
I moje Stopy zvířete se jaksi mění ve Stopy v srdci, i když budu psát až v průběhu týdne. Sice z úplně jiného pohledu, ale to srdce bude podstatné.
Zdravím tě srdečně!

17 beallara beallara | 23. april 2018 at 8:34 | React

[1]: Já jsem něco podobného řešila u známé, měla kocoura, který na tom byl hodně špatně a ona nedokázala ze sobeckosti zvážit do jaké míry už je to nutné.
Každý jsme skutečně jinak založeni, já jsem musela hodně zpomalit a srovnat myšlení, právě kvůli zvířatům jsem hodně předjímala, hodně tlačila tu káru dopředu, slyšela trávu růst, jenže psychika dostávala do prdele a to zase člověk musí nechat fungovat pud sebezáchovy :-(

[2]: Dobytčárny, které se dějí na vesnicích, ale ono i ve městech u baráku jsou kolikrát na kriminál.
Včera jsem byla tak nasraná u televize, oni naši poslanci zvažují, zda zpřísnit, zda více trestat, do prdele koho my všichni volíme za hovada. dokud to nebude řešit zákon a řádně, bude se to opět tiše přehlížet :-!

[3]: Já taky :-)

[4]: Pes takhle veliký by respekt měl budit ;-)

[5]: Nebylo to u nás doma jako na Starém bělidle, ale za lásku k zvířatům skutečně vděčím rodičům, jejich přístup byl velice důležitý :-)

[6]: Já su víc na ty mačky :-D

[7]: Vyrůstala jsem v hodně renesanční rodině na rozdíl od mých spolužáků a hodně mne to v budoucnosti ovlivnilo, hodně :-)

18 beallara beallara | 23. april 2018 at 8:39 | React

[8]: Pro mne jsou důležití, pár jsem jich zdědila, pár koupila, pár se mi jich narodilo / asi 60kousků :D  :D  :D /, učila jsem se za pochodu a jsem na sebe skutečně pyšná. :-)

[9]: My jsme z Olomouce a u babičky se to užitkovými zvířaty jen hemžilo, ale doma to bylo jiné, měli jsme hodně nestandardní zvířenu a moje myšlení a chování to velice ovlivnilo :-)

[10]: Já osobně jsem zažila daleko větší hrůzu v Turecku, tam se o zvířata vůbec nestarají a podle toho to vypadá, byla jsem tam šílená :-(  :-(

[11]: Láska člověka ke zvířeti a opačně je obrovská deviza každého z nás, přesto já raději lidi, i když můj Míša se dnes ukázkově tulil ve 2 hodiny v noc :-D

19 beallara beallara | 23. april 2018 at 8:54 | React

[12]: Nějak se snažím být vůči sobě objektivní, dětství jsem měla za pěkné h***o, ale tohle jim ubrat nemohu, zvířata mne naučili vnímat, chápat a milovat :-)

[13]: Ano, dříve zvíře, hlavně hospodářské bylo prvořadé, proto když vidím kolikrát ta zbídačená zvířata v televizi, hrůza mne obchází, tresty a vysoké !!!! :-!

[14]: Jsou moji a já se nesmírně těším, že se jim daří, učím se stále o ně vzorně pečovat a už mi třetí zimu, na rozdíl od jiných, přežili. :-)

[15]: Výchova je strašně důležitá a víc a víc podceňovaná, škola, ani kroužky z dětí lidi netvoří, to dělá matka, otec, příbuzní, jen lidé si to stále nechtějí připustit a volají po změnách, hledají chyby, nikoliv v sobě, bohužel :-(

[16]: Už se moc těším :-)

20 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 23. april 2018 at 10:21 | React

To je moc krásné dědictví! :-) Kéž by bylo na světě víc takových citlivých lidí. Myslím, že vztahy ke zvířatům a k lidem se v sobě zpravidla krásně zrcadlí - a kdo je krutý ke zvířatům, tak snad ani nemůže být laskavý k lidem. A obráceně.

21 Zdenka Zdenka | Web | 23. april 2018 at 16:58 | React

Napsala jsi to zase krásně ;-)  :-) , já vím ty to ani jinak neumíš :-D Já si v bytovce moc zvířat neužila, tak morčata ;-) , jiné zvíře nám naši nepovolili....Za to naše holky, ty mě vycvičily, zvířat jsme měly a máme moc a moc :-D  :-D No u mě taky vedou kočky ;-)  :-D

22 ZaZa ZaZa | Email | Web | 23. april 2018 at 17:47 | React

Krásně jsi to napsala!! Láska ke všemu živému se dá předávat hlavně dobrým příkladem. Měj krásné jarní dny. ZaZa

23 Janinka Janinka | Email | Web | 23. april 2018 at 20:02 | React

Tvé stopy jsou zatím to nejdojemnější a nejkrásnější, co jsem v poslední době četla...

24 Helena Helena | Email | 23. april 2018 at 22:24 | React

Krásně napsané, dobré srdce se nezapře!
Taky své, tedy zvířecí stopy zveřejním, jen mi to bude trochu trvat...
Simi, měj hezký večer, Helena

25 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 24. april 2018 at 9:16 | React

Blondýnko, když jsem u sebe četla tvůj komentář, ještě neodpověděla, říkala jsem  si, čemu se tady u tebe asi budu smát. I když mám teď smutné dny, směju se. Podobnost je čistě jen náhodná :-) Moc krásně jsi to napsala. Hezký den.

26 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. april 2018 at 12:06 | React

Co dodat. Prostě to máš v srdci.......

27 Bev Bev | Email | Web | 24. april 2018 at 15:49 | React

Krásné!! Moc krásné. Takový článek potěší srdce a dodá naději. Jsem tak ráda, když čtu, že nás milovníků zvířat je mnohem víc, než se někdy zdá. A třikrát sláva kapříkům, teď už je jim jistě fajn. :D

28 Štěstí v mém životě Štěstí v mém životě | 24. april 2018 at 17:29 | React

S radostí v srdci jsem si početla o tvém soužití se zvířaty Blondýnko Simono. Ač nejsem příliš zastánce žití člověka se zvířetem třeba v panelákovém bytě, respektuji ale zase na druhou stranu tu lásku lidí, kterou psům či kočkám i v tak malém prostoru dají. Já se zvířaty ani jako dítě nevyrůstala, mám k nim veliký respekt a nesnesu jakékoliv jejich týrání.
Připravila si hezké téma.
Ála

29 Jan Turon Jan Turon | Email | Web | 24. april 2018 at 20:07 | React

Pěkný příběh....Dobry vztah ke zvířatům je důležitý...jen mam pocit, že u některych lidi nahrazuje jejich nedobre vztshy k lidem....chce to mit péči a starost o zvirata ale pritom nezanedbvat řečeno zrochu starobyle "své bližní,"

30 Intuice Intuice | Email | Web | 24. april 2018 at 21:39 | React

Simi, moc hezky jsi to napsala. A hlavně jsem ráda, že jsi za vztah ke zvířatům vděčná svým rodičům, že jsi se z toho vypsala, i když to už neuslyší.

31 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | Email | Web | 25. april 2018 at 5:41 | React

Stopy šťastného dětství vedou do budoucnosti, co jsme se naučili od moudrých rodičů předáváme dál a někdy i do široka daleka, prostřednictvím blogu. Dík. Příběh s norčími miminky mě úplně rozněžnil. Krásné fotky, jako vždy.

32 signoraa signoraa | Web | 26. april 2018 at 13:36 | React

Nádherné vyznání vztahu k živým tvorům, kteří nás po určitou dobu provází naší poutí životem. :-)
Moji rodiče a samozřejmě i prarodiče mi předali lásku ke všemu živému a já stejnou měrou jí zase předala a předávám dál. A stejně jako u vás, i u nás dostávala zvířátka jídlo před námi, kteří někdy o sobě tvrdíváme, že jsme pány tvorstva.
Na tvou anabázi se zamrzlým jezírkem si vzpomínám. Asi bych jednala stejně. :-)

33 slunecnyden slunecnyden | Web | 29. april 2018 at 18:32 | React

Nejsou to blbé ryby, je to součást rodiny .-) Je to až divné, že existují i lidé, kteří tohle nechápou. Že nám zvířata vrací lásku, kterou jim dáváme.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama